Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví starosti
Filipenským 4 : 6 – 7
6 O nic nebuďte úzkostliví, [a] ale ve všem oznamujte [t7] [c]Bohu své žádosti [b] v modlitbě a prosbě [c] s děkováním. [d]
7 A pokoj [a] [c]Boží, který převyšuje [b] všechno porozumění, [t8] bude střežit [c] vaše srdce a vaše myšlenky [d] v Kristu Ježíši.
1. Petrův 5 : 7
7 Všechnu svou starost [a] uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. [b]
Filipenským 4 : 6
6 O nic nebuďte úzkostliví, [a] ale ve všem oznamujte [t7] [c]Bohu své žádosti [b] v modlitbě a prosbě [c] s děkováním. [d]
Matouš 6 : 25 – 34
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: [a] nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. [b] Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat (k délce svého věku) [t24] jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun [a] v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, [a] která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? [v25]
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
1. Janův 4 : 18
18 V lásce není strach, [a] ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach (působí muka), [t11] a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.
1. Korintským 4 : 1 – 21
1 Ať o nás každý [t1] smýšlí jako o služebnících [t2] Kristových a správcích [a] Božích tajemství. [b]
2 A od správců [a] se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.
3 Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. [t3] Ale ani já sám sebe neposuzuji.
4 Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, [a] ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán.
5 Proto nic nesuďte [a] předčasně, dokud nepřijde [b] Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví [c] úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane [d]pochvaly od [c]Boha.
6 Toto jsem, bratři, vztáhl na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili [smýšlet] ‚ne nad to, co je napsáno‘, [a] abyste se kvůli jednomu učiteli nenadýmali [t4] jeden nad druhého. [b]
7 Vždyť kdo (ti dává vyniknout)? [t5] Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?
8 Už jste nasyceni, už jste zbohatli, [a] bez nás jste začali kralovat. Kéž byste kralovali, ale tak, abychom i my kralovali spolu s vámi.
9 Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, [a] neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem. [b]
10 My jsme blázni [a] kvůli Kristu, ale vy jste rozumní [b]v Kristu; my jsme slabí, vy však silní; vy slavní, my beze cti.
11 Až do této hodiny hladovíme [a] a žízníme, jsme skoro nazí, [b] dostáváme rány, [c] jsme bez domova, [d]
12 lopotíme [t6] se prací vlastních rukou. [a] Když nám spílají, [b] žehnáme, [c] když nás pronásledují, [d] snášíme [e] to,
13 když jsme haněni, [a] domlouváme. Stali jsme se jakoby smetím [t7] tohoto světa, [b] vyvrheli pro všechny až doposud.
14 Toto nepíšu, abych vás zahanboval, [a] ale napomínám [b] vás jako své milované děti. [c]
15 Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů [a] v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil [b] skrze evangelium.
16 Prosím [a] vás tedy: (Napodobujte mě)! [t8]
17 Proto jsem k vám poslal Timotea, [a] který je mým milovaným [b] a věrným synem [t9] v Pánu. On vám připomene [c] moje cesty [t10] v Kristu [Ježíši], jak učím všude v každém sboru. [d]
18 Někteří z vás se stali domýšlivými, [a] jako bych k vám už neměl přijít.
19 Ale přijdu [a] k vám brzy, bude-li Pán chtít, [b] a poznám nikoli řeč [t11] těch domýšlivců, ale jejich moc.
20 Neboť Boží království nespočívá v řeči, [t11] ale v moci. [a]
21 Co chcete? Mám k vám přijít [a] s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti? [b]
Leave a Reply