Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví špatné věci, které se stávají dobrým lidem
Jan 9 : 1 – 41
1 Cestou [t1] uviděl člověka slepého [a] od narození. [b]
2 Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, [a] kdo zhřešil, [b] že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ [c]
3 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale (mají se na něm zjevit) [t2] Boží skutky. [a]
4 Musím [t3] konat skutky toho, kdo mne poslal, [a] dokud [b] je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
5 Pokud jsem na světě, jsem světlo [a] světa.“
6 Když to řekl, plivl [a]na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči
7 a řekl mu: „Jdi a umyj [a] se v rybníku Siloe [b] (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl. [c]
8 Sousedé a ti, kteří ho vídali dříve, když byl žebrákem, říkali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ [a]
9 Jedni říkali: ‚Je to on!‘ Jiní říkali: ‚Není, ale je mu podobný.‘ On říkal: ‚Jsem to já.‘
10 Řekli mu tedy: „Jak se otevřely tvé oči?“
11 On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: ‚Jdi do Siloe a umyj se.‘ Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ [t4]
12 Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“
13 Přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům. [a]
14 Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota. [a]
15 Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“
16 Někteří z farizeů říkali: „Tento člověk není od Boha, [a] neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšný [b]člověk dělat taková znamení?“ [c] A byl mezi nimi rozkol. [d]
17 Řekli tedy opět tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On řekl: „Je to prorok.“ [a]
18 Židé neuvěřili [a] tomu, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče [t5]
19 a nezeptali se jich: „Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“
20 Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.
21 Jak to, že nyní vidí, to nevíme; nevíme také, kdo otevřel jeho oči. Jeho se zeptejte, (je dospělý, ať mluví) [t6] sám za sebe.“
22 To řekli jeho rodiče, protože se báli [a] Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen [b] ze synagogy.
23 Proto jeho rodiče řekli: ‚Je dospělý, [a] zeptejte se jeho.‘
24 Zavolali tedy podruhé toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu [a] Bohu! My víme, že ten člověk je hříšný.“ [b]
25 On odpověděl: „Nevím, je-li hříšný; jedno však vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“
26 Řekli mu: „Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?“
27 Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, [a] a neslyšeli jste. [t7] Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“
28 Osopili se na něho a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi. [a]
29 My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomto však nevíme, odkud je.“ [a]
30 Ten člověk jim řekl: „To je právě divné, že vy nevíte, odkud je — a otevřel mi oči.
31 Víme, že hříšníky Bůh neslyší; [a] kdo je však zbožný [t8] a činí jeho vůli, toho slyší. [b]
32 Od pradávna [t9] nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka slepého od narození.
33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, [a] nemohl by dělat nic.“
34 Řekli mu: „Celý ses v hříších narodil, a nás (chceš poučovat)? [t10]“ A vyhnali ho ven.
35 Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, [t11] nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka?“ [t12]
36 On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“ [a]
37 Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ [a]
38 On řekl: „Věřím, [a] Pane.“ A poklonil [t13] se mu.
39 A Ježíš řekl: „Já jsem přišel [a] na tento svět k soudu, [b] aby ti, kteří nevidí, viděli, [c] a ti, kteří vidí, se stali slepými.“ [d]
40 Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ [a]
41 Ježíš jim řekl: „Kdybyste [a] byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‚Vidíme‘, proto váš hřích zůstává.“
Římanům 8 : 28
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
Zjevení 21 : 4
4 A Bůh setře každou slzu z jejich očí. [a] A smrti [b] již nebude, ani žalu [c] ani křiku [d] ani bolesti [e] již nebude, [neboť] první věci pominuly.“
1. Korintským 13 : 12
12 Neboť nyní vidíme [a] (jako v zrcadle), [t10] zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. [b] Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. [c]
Žalmy 10 : 1 – 18
1 Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení? [a]
2 Ničema v pýše pronásleduje [t1] chudého. Kéž by byli lapeni [a] (do piklů, [b] které kuli!) [t2]
3 Vždyť ničema se vychloubá [v3] tužbami [a] své duše, (ten, kdo hrabe [b] pro sebe, zlořečí) [t4] a Hospodinem pohrdá. [c]
4 Ničema (pro svou povýšenost) [t5] moc nepřemýšlí. [t6] Bůh není [v7] — toť všechno jeho uvažování. [t8]
5 Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko [v9] před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne. [t10]
6 V srdci si říká: [a] (Z pokolení do pokolení) [v11] mnou nic nepohne, [v12] vždyť neupadnu do zlého. [t13]
7 Jeho ústa jsou plná klení, [a] klamu [b] a útisku; [c] pod jazykem [d] skrývá trápení [e] a nepravost. [f]
8 Sedí na číhané na (uzavřených místech,) [v14] v skrýších [a] nevinného [b] vraždí, [c] svým okem skrytě vyhlíží ubožáka. [t15]
9 Číhá v skrýších jako lev [a] v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje [b] se ubohého, táhne ho svou sítí, [c]
10 takže je zkrušen [a] a pokořen. [b] Kvůli hordám ničemy bezmocní padají.
11 V srdci si říká: Bůh zapomíná, [a] (skryl svou tvář,) [v16] nikdy nic neuvidí. [b]
12 Povstaň, [a] Hospodine! Bože, (pozvedni svou ruku!) [v17] Nezapomeň [b] na zkroušené!
13 Jak to, že ničema pohrdá [a] Bohem? Říká si v srdci: (Nebudeš se tím zabývat, Bože!) [t18]
14 Ty však vidíš, [t19] hledíš na trápení [v20] a zášť, a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák (se spoléhá na tebe.) [t21] Sirotkovi [a] (se staneš pomocí.) [t22]
15 Zlom paži [t23] ničemy i zlého! Odhal [v24] jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš. [t25]
16 Hospodin je králem [a] navěky a navždy. Pohanské národy z jeho země zmizí.
17 Hospodine, touhu [a] pokorných [b] jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu,
18 abys zjednal právo sirotkovi [a] a utlačenému. [b] Člověk ze země [v26] je už nebude děsit.
Matouš 5 : 45
45 abyste byli syny [a] svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť [b] posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Žalmy 13 : 1 – 6
1 Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2 Dokdy, [a] Hospodine, na mě budeš zapomínat? [b] Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář? [c]
3 Dokdy (se budu muset radit jen se svou duší) [t1] a v srdci mít každého dne žal? [a] Dokdy se bude nade mnou můj nepřítel vyvyšovat?
4 Pohleď [a] na mě a odpověz [b] mi, Hospodine, můj Bože! [c] Osviť mi oči, [d] jinak usnu [e] smrtelným spánkem!
5 Aby můj nepřítel neřekl: Zdolal [a] jsem ho. Padnu-li, [t2] moji protivníci budou jásat. [b]
6 Já však doufám v tvé milosrdenství; [a] mé srdce jásá nad tvou spásou. [b] Budu Hospodinu zpívat, [t3] protože mi [t4] prokázal [t5] dobro.
1. Janův 2 : 15
15 Nemilujte [a] svět [b] ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm (Otcova láska). [t8]
Matouš 13 : 18 – 23
18 Vy tedy poslyšte (podobenství o rozsévači). [t9]
19 Ke každému, kdo slyší slovo o království [a] a nerozumí, přichází ten Zlý [b] a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.
20 Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí [a] přijímá, [b]
21 nemá však v sobě kořen, [a] ale je nestálý. [t10] Když pak nastane soužení [b] nebo pronásledování [c] pro [c]Slovo, ihned odpadá. [t11]
22 Zasetý do trní, to je ten, kdo [c]Slovo slyší, ale starost [a] [tohoto] věku [b] a svod bohatství [c] [c]Slovo dusí, a tak se stává neplodným. [d]
23 Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, [t12] jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“
1. Korintským 11 : 29 – 30
29 Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje [t12] tělo [Páně].
30 Proto jsou mezi vámi mnozí slabí [t13] a neduživí [a] a mnozí usínají. [t14]
Izaiáš 57 : 1
1 Spravedlivý hyne [v1] a nikdo (si to nebere k srdci.) [t2] (Zbožní lidé) [t3] (jsou bráni pryč,) [t4] a přitom není, kdo by rozuměl, že (před příchodem zla) [t5] je spravedlivý vzat. [a]
Lukáš 13 : 2 – 3
2 On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci [a] než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli?
3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, [a] všichni podobně zahynete.
Job 14 : 1
1 Člověk narozený z ženy [t1] je (ukrácen na životě) [t2] a nasycen [a] nepokojem. [b]
1. Korintským 10 : 13
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
Leave a Reply