Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví špatné děti
Exodus 21 : 15
15 Ten, kdo udeří svého otce či matku, jistě bude usmrcen.
1. Korintským 15 : 33
33 Neklamte se: ‚Špatné řeči [t24] ničí dobré mravy.‘ [v25]
Efezským 6 : 4
4 A vy, otcové, (nedrážděte své děti k hněvu), [t3] ale vychovávejte [t4] je v Pánově kázni [t5] a napomenutí. [a]
Židům 12 : 11
11 Každá výchova [t9] se ovšem v tu chvíli [a] nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné [b] ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. [c]
Deuteronomium 21 : 18 – 21
18 Jestliže bude mít někdo umíněného [a] a vzpurného [b] syna, který neposlouchá svého otce a [t21] svou matku, a přestože ho kárají, [t22] je neposlouchá,
19 ať ho jeho otec a matka uchopí a vyvedou ho ke starším jeho města, do brány [v23] jeho místa, [t24]
20 a řeknou starším jeho města: Tento náš syn je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout [a] a pijan.
21 Všichni muži jeho města nechť na něj házejí kamení, aby zemřel. Tak vyhlaď [a] zlo ze svého středu. Všichni Izraelci o tom (uslyší a budou se bát.) [b]
Exodus 20 : 12
12 Cti [a] svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny [t6] na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Efezským 6 : 1 – 3
1 Děti, poslouchejte [a] své rodiče [v Pánu], protože to je spravedlivé.
2 ‚Cti svého otce a matku,‘ to je první [t1] přikázání se zaslíbením,
3 ‚aby ti bylo dobře (a abys byl) [t2] dlouho živ na zemi.‘ [a]
Přísloví 17 : 25
25 Syn hlupák je k hněvu svého otce a k hořkosti své rodičce. [a]
Přísloví 22 : 6
6 Vyuč chlapce na počátku [v9] jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne.
Přísloví 19 : 18
18 Kárej [a] svého syna, když [t24] je naděje, [t25] ale (nedej se unést,) [t26] abys ho usmrtil.
Kolossenským 3 : 20
20 Děti, [a] poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé (v Pánu). [t21]
1. Janův 5 : 19
19 Víme, že jsme z Boha [a] a celý svět [b] leží v tom Zlém.
Přísloví 29 : 17
17 Kárej [t26] svého syna (a dá ti) [t27] odpočinek, dá potěšení [t28] tvé duši.
Přísloví 22 : 15
15 V srdci chlapce vězí [t20] hloupost, hůl [a] a naučení [t21] ji od něj vzdálí.
Římanům 1 : 30
30 pomlouvači, [a] (Bohu odporní), [t26] zpupní, [t27] domýšliví, [t28] chlubiví. [b] Vymýšlejí [t29] zlé věci, neposlouchají rodiče, [c]
Přísloví 13 : 24
24 Kdo zadržuje [t38] svou hůl, [a] nenávidí svého syna, kdo ho však miluje, usilovně [t39] ho kázní.
2. Timoteovi 3 : 2
2 Lidé budou sobečtí, [t1] chtiví peněz, [t2] chlubiví, [a] domýšliví, rouhaví, [b] rodičů neposlušní, nevděční, [c] nesvatí, [t3]
Přísloví 30 : 11
11 Je pokolení, [a] které proklíná svého otce [b] a své matce nežehná;
Přísloví 29 : 15
15 Hůl [a] a pokárání dá moudrost, ale chlapec (ponechaný sám sobě) [t25] dělá hanbu své matce.
1. Korintským 10 : 1 – 360
1 Nechci, bratři, [a] abyste nevěděli, [b] že naši otcové byli všichni pod oním oblakem [c] a všichni prošli mořem, [d]
2 všichni (byli pokřtěni) [t1] v [a] Mojžíše v oblaku a v moři,
3 všichni jedli týž duchovní pokrm [a]
4 a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. [a]
5 Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; [a] vždyť byli pobiti [t2] v té pustině. [b]
6 Tyto věci se staly příkladem [a] pro nás, abychom nebyli žádostivi [t3] zlých věcí, jako oni byli žádostiví.
7 Nebuďte ani modláři [a] jako někteří z nich; jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.‘ [b]
8 Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc; [a]
9 ani nepokoušejme [t4] Krista, [t5] jako někteří z nich pokoušeli, [t6] a hynuli od (hadího uštknutí); [t7]
10 ani nereptejte, [t8] jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem. [a]
11 Tyto [všechny] věci se jim staly jako příklady [a] pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí [b] nám, které zastihlo dokonání věků. [c]
12 A tak kdo si myslí, že stojí, [a] ať hledí, aby nepadl. [b]
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
14 Proto, moji milovaní, [a] utíkejte před modlářstvím! [b]
15 Mluvím jako k rozumným; [a] sami rozsuďte, [b] co říkám.
16 Což není kalich [a] požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, [b] společenstvím těla Kristova?
17 Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, [a] ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.
18 Hleďte na Izrael podle těla: [a] nejsou ti, kdo jedí [b] oběti, účastníky [c] oltáře?
19 Co tedy říkám? Že maso obětované modlám [a] něco znamená? Nebo že modla něco znamená?
20 Ne, ale říkám, že to, co [pohané] obětují, obětují démonům, [a] a ne Bohu. [b] A já nechci, abyste byli účastníky démonů.
21 Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. [a]
22 Či (chceme Pána popouzet) [t10] k žárlivosti? [a] Jsme snad silnější než on? [b]
23 ‚Všechno je [t11] dovoleno‘, [a] ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je [t11] dovoleno‘, ale ne všechno buduje. [b]
24 Ať nikdo nehledá [a] vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého.
25 Jezte [a] všechno, co se prodává na masném trhu, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte.
26 Vždyť ‚Pánova je země a (její plnost). [t12]‘ [a]
27 Zve-li vás někdo z nevěřících [a] a chcete tam jít, jezte [b] všechno, (co vám předloží), [t13] a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte.
28 Ale když by vám někdo řekl: ‚Toto je obětováno božstvům, [t14]‘ nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí. [t15]
29 Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena [t16] svědomím [t17] druhého?
30 Jestliže já s vděčností jím, [t18] proč mám být pomlouván za něco, za co vzdávám díky? [a]
31 Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě. [a]
32 Nebuďte kamenem úrazu [a] Židům ani Řekům ani církvi Boží, [b]
33 stejně jako i já se chci všem ve všem líbit [a] a nehledám svůj prospěch, [b] nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni. [c]
Leave a Reply