Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví sourozenecká láska
Efezským 4 : 32
32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní [a] a (odpouštějte [b] si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil) [t32] vám. [t33]
1. Janův 4 : 20
20 Řekne-li někdo: ‚Miluji [c]Boha,‘ a přitom nenávidí [a]svého bratra, je lhář. [b] Vždyť kdo nemiluje svého bratra, [c] kterého viděl, nemůže [t12] milovat [c]Boha, kterého neviděl. [d]
Přísloví 17 : 17
17 Přítel miluje v každé době, bratr [a] se zrodil [t26] pro čas soužení.
Izaiáš 14 : 1 – 32
1 Vždyť Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izrael, dá jim spočinout [a] (v jejich zemi;) [t1] připojí [b] se k nim příchozí, [c] připojí se k domu Jákobovu.
2 Národy je [t2] vezmou a přivedou je na jejich místo. Dům izraelský je [t3] přijme v Hospodinově zemi do dědictví za otroky a za služky. Tak se ti, kdo je odvedli do zajetí, stanou jejich zajatci. Budou panovat nad svými utlačovateli. [a]
3 I stane se v den, kdy ti Hospodin dopřeje odpočinutí od tvého trápení a nepokoje i od tvrdé otročiny, [a] jíž jsi byl zotročen,
4 že proneseš [t4] o babylonském králi toto pořekadlo: Jak přestal utlačovatel, jak přestal útok! [t5]
5 Hospodin zlomil [a] hůl [b] ničemů, žezlo vládců,
6 které se zuřivostí bilo národy ranami bez ustání, které panovalo v hněvu nad národy [t6] s bezmeznou tyranií.
7 Celá země odpočinula a má klid; [a] lidé propukli v jásot.
8 I cypřiše se nad tebou radují i libanonské cedry: Od té doby, co jsi lehl, nepřichází, kdo by nás kácel.
9 Podsvětí dole se třese na tebe, vstříc tvému příchodu; zburcovalo kvůli tobě nebožtíky [t7] — všechny vůdce [t8] země — ze svých trůnů dalo povstat všem králům národů.
10 Ti všichni promluví a řeknou ti: I ty jsi zbaven síly jako my? Stal ses nám podobným!
11 Do podsvětí je svržena [a] tvá vznešenost, [b] hudba tvých harf; [c] (pod tebou jsou rozprostřeny larvy) [t9] a červi jsou tvou přikrývkou.
12 Jak jsi spadl z nebes, (třpytivá hvězdo, synu úsvitu?) [t10] Byl jsi odseknut [t11] k zemi, (ty, který jsi porážel národy!) [t12]
13 A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším [a] svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění [t13] na nejzazším severu. [v14]
14 Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám [a] se Nejvyššímu. [b]
15 Jenže jsi svržen do podsvětí, [a] do největších hlubin jámy. [b]
16 Ti, kteří tě uvidí, na tebe budou zírat a pozorně tě sledovat: [a] Což to není ten muž, jenž znepokojoval zemi a otřásal [b] královstvími?
17 Obracel svět v pustinu a jeho města bořil, své vězně nepropouštěl domů.
18 Všichni králové (národů, všichni) [t15] leží ve slávě, každý ve vlastní hrobce. [t16]
19 Ale tebe (pohodili [a] mimo tvůj hrob) [t17] jako ohavný výhonek, [t18] zahalený pobitými, probodenými mečem, těmi, kdo sestupují ke kamenům jámy — jako rozšlapanou mršinu.
20 Nebudeš s nimi mít jeden hrob, protože jsi ničil svou zemi a zabíjel svůj lid. Potomstvo zločinců nebude [t19] zmiňováno navěky.
21 Připravte místo porážení [t20] pro jeho syny kvůli vině jejich otců, [a] ať nevstanou a nedostanou do vlastnictví zemi a nenaplní povrch světa [b] městy.
22 Povstanu [a] proti nim, je výrok Hospodina zástupů, a vyhladím (jméno [b] Babylona) [t21] i jeho ostatek, nástupce i následníka, je Hospodinův výrok.
23 A učiním [t22] ho vlastnictvím ježků [t23] a (vodní mokřinou;) [t24] a zametu ho koštětem vyhlazení, [t25] je výrok Hospodina zástupů.
24 Hospodin zástupů přísahal: Jistěže tak, jak jsem si usmyslil, (se stane, a jak jsem se rozhodl,) [t26] tak se to naplní: [a]
25 Rozdrtím [a] Ašúra ve své zemi a na svých horách ho pošlapu. Stáhnu z nich jeho jho a odstraním [b] jeho břemeno z jejich ramen.
26 To je plán, [a] který je naplánován pro celou zemi, a to je paže, [b] která je vztažena [c] proti všem národům.
27 Vždyť to naplánoval Hospodin zástupů, kdo to zruší? A jeho paže je vztažena, kdo ji odvrátí?
28 V roce, kdy zemřel [t27] král Achaz, [a] přišel tento prorocký výnos: [b]
29 Neraduj se, celá Pelišteo, [a] že je zlomena hůl, která tě bije: Neboť z hadího kořenu vyjde zmije a jejím plodem bude létající ohnivý had. [b]
30 (Prvorození nuzných) [t28] se budou pást a chudí budou uléhat v bezpečí. [a] Ale tvůj kořen nechám zemřít hladem a tvůj ostatek zabiji.
31 Naříkej, [a] bráno, křič o pomoc, město! Propadni malomyslnosti, [b] celá Pelišteo, protože od severu [c] přichází kouř a není, kdo by zůstal stranou svého shromaždiště. [t29]
32 Co odpovědí poslům toho národa? [t30] Že Hospodin založil Sijón [a] a v něm budou mít útočiště [b] nuzní jeho lidu.
1. Janův 3 : 2 – 3
2 Milovaní, [a] nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, [b] co budeme. Víme [c] však, že až se zjeví, [d] budeme mu podobni, [e] protože ho uvidíme takového, jaký je. [f]
3 A každý, kdo v něm má tuto naději, [a] očišťuje [b] se, tak jako on je čistý.
Matouš 10 : 37
37 Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden. [a]
1. Janův 3 : 14
14 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, [a] neboť milujeme bratry; [b] kdo nemiluje [bratra], zůstává ve smrti.
Přísloví 12 : 1
1 Kdo miluje kázeň, [t1] miluje poznání, ale kdo nenávidí pokárání, [a] je tupec. [t2]
Židům 13 : 1 – 8
1 Bratrská láska [a] ať zůstává.
2 Nezanedbávejte pohostinnost; [t1] vždyť skrze ni [t2] někteří nevědomky [t3] pohostili anděly. [a]
3 Pamatujte [a] na vězně, [b] jako byste byli uvězněni s nimi; na ty, kteří jsou trápeni, [c] jako ti, kteří jsou sami také v těle.
4 Manželství [a] ať je (u všech) [t4] ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky [b] a cizoložníky bude soudit [c]Bůh. [c]
5 Žijte [t5] bez lásky k penězům, [a] spokojeni [b] s tím, co máte; [t6] neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;‘ [c]
6 a tak s důvěrou [t7] říkejme: ‚Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?‘ [a]
7 Vzpomínejte na své vůdce, [t8] kteří k vám mluvili [c]Boží [c]slovo, [a] pečlivě pozorujte, jaký byl konec [t9] jejich života, [t10] a napodobujte [b] jejich víru. [c]
8 Ježíš Kristus je tentýž [a] včera i dnes, i na věky. [b]
Lukáš 14 : 26
26 „Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti [a] svého otce [b] a matku, manželku a děti, bratry a sestry, [c] ano i vlastní duši, [d] nemůže být mým učedníkem.
Lukáš 7 : 36 – 50
36 Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a (zaujal místo) [t20] u stolu.
37 Hle, [a] v tom městě byla žena, hříšnice. [v21] Jakmile se dozvěděla, že je [t22] Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.
38 A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je (svými vlasy), [t23] vroucně líbala [a] jeho nohy a mazala je vonným olejem.
39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: [t24] „Kdyby tento byl prorok, [a] věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“
40 Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, [a] řekni.“
41 „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, [a] druhý padesát.
42 Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“
43 Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ [a] On mu řekl: „Správně [b] jsi usoudil.“
44 Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy [a] jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.
45 Nepolíbil [a] jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.
46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, [a] ona však vonným olejem pomazala mé nohy.
47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“
48 Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ [a]
49 A spolustolovníci si [t25] začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ [a]
50 Řekl té ženě: „Tvá víra [a] tě zachránila. Jdi v [t26] pokoji.“ [b]
1. Janův 2 : 15
15 Nemilujte [a] svět [b] ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm (Otcova láska). [t8]
Leave a Reply