Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví soucit
Genesis 6 : 6
6 a Hospodin litoval, [a] že na zemi učinil člověka, a trápil [b] se ve svém srdci.
Marek 6 : 34
34 Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. [a] A začal je učit [v17] mnohým věcem.
Efezským 4 : 32
32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní [a] a (odpouštějte [b] si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil) [t32] vám. [t33]
Kolossenským 3 : 12 – 13
12 Oblečte [a] se tedy jako vyvolení [b] [c]Boží, svatí [c] a milovaní, [d] v (slitovný soucit,) [t10] dobrotu, pokoru, [e] vlídnost [t11] a trpělivost. [f]
13 Snášejte [t12] se navzájem a odpouštějte [a] si, má-li kdo něco [t13] proti druhému. Jako [b] Pán [t14] odpustil vám, odpusťte i vy.
2. Korintským 1 : 3 – 4
3 Požehnaný Bůh a Otec [a] našeho Pána Ježíše Krista, [b] Otec milosrdenství [t1] a Bůh veškerého povzbuzení, [t2]
4 který nás povzbuzuje [a] v každém našem soužení, [b] abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.
Galatským 6 : 2
2 Neste břemena [t3] jedni druhých, [a] a tak naplňte [t4] zákon Kristův. [b]
Izaiáš 49 : 15
15 Cožpak může žena zapomenout na své miminko [t25] a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu. [a]
2. Petrův 3 : 9
9 Pán neotálí [a] s naplněním svého zaslíbení, (jak si někteří myslí), [t4] nýbrž je k vám [t5] shovívavý, [b] nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. [c]
Matouš 7 : 1 – 2
1 „Nesuďte, [a] abyste (nebyli souzeni). [t1]
2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, [a] a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. [b]
Žalmy 103 : 2 – 4
2 Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, [a] co vše vykonal. [b]
3 On odpouští [a] všechny tvé viny, [b] on uzdravuje [c] všechny tvé nemoci. [v2]
4 On vykupuje [a] z jámy [b] tvůj život, korunuje [c] tě milosrdenstvím a slitováním. [d]
Matouš 14 : 14
14 Když vystoupil, uviděl veliký zástup, [a] byl nad nimi hluboce pohnut [b] a uzdravil jejich nemocné. [c]
Matouš 9 : 36
36 Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, [t30] protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře. [a]
Římanům 8 : 1
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
Jan 16 : 33
33 Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. [a] Ve světě máte soužení. [b] Ale buďte dobré mysli, [c] já jsem přemohl svět.“ [d]
Židům 1 : 14
14 Což nejsou oni všichni služební [a] duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví [b] záchranu? [c]
1. Korintským 13 : 1 – 13
1 Kdybych mluvil jazyky [a] lidskými i andělskými, a lásku [b] bych neměl, jsem jako dunící kov [t1] nebo zvučící činel. [c]
2 A kdybych měl proroctví [a] a znal všechna tajemství [b] a měl všechno poznání [c] a kdybych měl veškerou víru, [d] takže bych přemisťoval hory, [e] ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych dal [a] pro nasycení chudých všechen svůj majetek [b] a kdybych vydal své tělo k spálení, [t2] ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. [c]
4 Láska je trpělivá, [t3] dobrotivá, [t4] láska nezávidí, [t5] [láska] se nevychloubá a není domýšlivá. [a]
5 Nejedná nečestně, [a] nehledá svůj prospěch, [b] nerozčiluje se, [t6] nepočítá zlo.
6 Neraduje se z nepravosti, [a] ale raduje [b] se spolu s pravdou.
7 Všechno snáší, [t7] všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. [a]
8 Láska nikdy nezanikne. [t8] Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine.
9 Neboť jen částečně poznáváme [a] a částečně prorokujeme.
10 Když však přijde to, co je dokonalé, [v9] pomine to, co je částečné.
11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.
12 Neboť nyní vidíme [a] (jako v zrcadle), [t10] zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. [b] Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. [c]
13 Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. [v11] Ale největší [t12] z nich je láska. [a]
Jeremiáš 1 : 5
5 Dříve, nežli jsem tě [a] utvořil v nitru, [t8] znal [t9] jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna [b] matky, posvětil jsem tě a dal [t10] jsem tě za proroka národům. [c]
Matouš 28 : 20
20 a učte [t10] je zachovávat [a] všechno, co jsem vám přikázal. [b] A hle, já jsem s vámi [c] po všechny dny až do skonání tohoto věku. [d] [Amen.]“
Lukáš 7 : 1 – 50
1 Když dokončil [a] všechna svá slova k [t1] lidu, vešel do Kafarnaum. [b]
2 Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi [t2] vzácný, byl na smrt nemocen.
3 Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší [v3] a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka.
4 Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden, [a] abys mu to prokázal;
5 neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“
6 Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane, [a] neobtěžuj [b] se; vždyť nejsem hoden, [c] abys vešel pod mou střechu.
7 Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluha [t4]bude uzdraven. [t5]
8 Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě [t6] a mám pod sebou vojáky; řeknu-li některému: ‚Jdi‘, pak jde; jinému: ‚Přijď‘, pak přijde; a svému otroku: ‚Udělej to‘, [a] pak to udělá.“
9 Když to Ježíš uslyšel, užasl [v7] nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli [a] jsem nenalezl tak velkou víru.“ [b]
10 Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho nemocného otroka zdravého.
11 A stalo se, že (hned nato) [t8] šel do města zvaného Naim. [v9] A šli s ním mnozí jeho učedníci a veliký zástup.
12 Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného [a] syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města.
13 Když ji Pán [t10] uviděl, byl nad ní hluboce pohnut [a] a řekl jí: „Neplač!“
14 Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“
15 Mrtvý se posadil [t11] a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce. [a]
16 Všech se zmocnil strach, [a] oslavovali [c]Boha a říkali: „Veliký prorok [b] povstal [t12] mezi námi“ a „ [c]Bůh navštívil [c] svůj lid.“
17 A toto slovo o něm se rozšířilo [t13] po celém Judsku a po všem okolí.
18 O [a] tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků
19 a poslal je k Ježíšovi [t14] se slovy: „Ty jsi (Ten, který má přijít, nebo máme očekávat) [t15] jiného?“
20 Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“
21 V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z trápení a od zlých duchů a mnohým slepým [a] daroval zrak.
22 A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
23 A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“
24 Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu [a] zmítanou větrem?
25 Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, (kdo nosí nádherné šaty) [t16] a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
26 Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.
27 To je ten, o němž je napsáno: ‚Hle, posílám svého posla [a] před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.‘ [b]
28 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší prorok než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on. [t17]
29 A všechen lid, který ho slyšel, i celníci [a] uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem.
30 Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu [t18] pro sebe, když se [t19] nedali od něho pokřtít.“
31 „K čemu tedy přirovnám [a] lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni?
32 Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: ‚Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.‘
33 Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, [a] a říkáte: ‚Má démona.‘
34 Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘
35 Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“
36 Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a (zaujal místo) [t20] u stolu.
37 Hle, [a] v tom městě byla žena, hříšnice. [v21] Jakmile se dozvěděla, že je [t22] Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.
38 A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je (svými vlasy), [t23] vroucně líbala [a] jeho nohy a mazala je vonným olejem.
39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: [t24] „Kdyby tento byl prorok, [a] věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“
40 Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, [a] řekni.“
41 „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, [a] druhý padesát.
42 Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“
43 Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ [a] On mu řekl: „Správně [b] jsi usoudil.“
44 Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy [a] jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.
45 Nepolíbil [a] jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.
46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, [a] ona však vonným olejem pomazala mé nohy.
47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“
48 Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ [a]
49 A spolustolovníci si [t25] začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ [a]
50 Řekl té ženě: „Tvá víra [a] tě zachránila. Jdi v [t26] pokoji.“ [b]
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
Leave a Reply