Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví sny a vize
Skutky 2 : 17
17 ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji [a] ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění [t13] a vaši starci budou mívat [t14] sny.
Amos 3 : 7
7 Vždyť Panovník Hospodin nebude činit nic, pokud neodhalil své důvěrné [a] sdělení svým otrokům [b] prorokům.
Joel 2 : 28
1. Janův 4 : 1
1 Milovaní, [a] nevěřte každému duchu, ale zkoumejte [b] [c]duchy, [c] jsou-li z [c]Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. [d]
Židům 10 : 35
35 Neodhazujte [a] tedy svou smělou důvěru, [b] která má velikou odplatu. [c]
Matouš 1 : 18 – 25
18 S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. [a] Dříve než se sešli, [t6] zjistilo se, (že je těhotná) [t7] z Ducha Svatého.
19 Její muž [v8] Josef byl (spravedlivý, [a] ale nechtěl) [t9] ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit [b] ji tajně. [c]
20 Když to rozvážil, [a] hle, Pánův anděl [b] se mu ukázal ve snu [c] a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se [d] přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. [e]
21 Porodí syna a (dáš mu jméno) [t10] Ježíš, [t11] neboť on vysvobodí svůj lid z jeho [t12] hříchů.“ [a]
22 To všechno se událo, aby se naplnilo, [v13] co bylo řečeno od Pána skrze proroka:
23 ‚Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají [a] mu jméno Immanuel‘, [b] [v14] což v překladu znamená: ‚ [c]Bůh s námi.‘ [c]
24 Když se Josef probudil [t15] ze spánku, učinil, [a] jak mu nařídil Pánův anděl, a přijal svou ženu.
25 Ale nepoznal [t16] ji, dokud neporodila svého prvorozeného syna. A dal [a] mu jméno Ježíš.
Daniel 1 : 17
17 Této čtveřici mladíků [t47] dal Bůh, že znali všechno písemnictví i moudrost a rozuměli tomu, Danielovi nadto dal chápat [t48] každé vidění a sny. [a]
Skutky 2 : 1 – 47
1 Když nastal [t1] den Letnic, [t2] byli všichni spolu na jednom místě.
2 Náhle [a] se ozval [t3] zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, [t4] a naplnil celý dům, kde seděli.
3 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.
4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým [a] a začali mluvit jinými jazyky, [b] jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní [a] muži ze všech národů, které jsou pod nebem. [b]
6 A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho [t5] lidí a byli zmateni, [a] protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7 [Všichni] byli ohromeni [a] a udiveně [b] říkali: [t6] „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? [c]
8 Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, [a] Pontu [b] a Asie, [t7]
10 Frygie [a] a Pamfylie, [b] Egypta a oblastí Libye u Kyrény [v8] a návštěvníci z Říma,
11 Židé i proselyté, [t9] Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci [a] Boží.“
12 Všichni z toho byli ohromeni [a] a zmateni [b] a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ [c]
13 Ale jiní se posmívali [a] a říkali: „Jsou opilí.“ [t10]
14 Petr se postavil spolu s jedenácti, [a] pozvedl [b] svůj hlas [c] a přímo [t11] k nim promluvil: „Muži [d] judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.
15 Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je (devět hodin ráno). [t12]
16 Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:
17 ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji [a] ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění [t13] a vaši starci budou mívat [t14] sny.
18 I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].
19 A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy [t15] dýmu].
20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, [a] veliký a skvělý. [t16]
21 I (stane se,) [a] že každý, kdo bude vzývat [b] Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ [c]“
22 „Muži izraelští, [a] slyšte tato [c]slova: Ježíše Nazaretského, [t17] muže dosvědčeného vám od [c]Boha [b] mocnými činy, [c] divy a znameními, [d] které [c]Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, [e]
23 tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku [a] a předzvědění [b] [c]Božího, jste skrze ruce bezbožníků [t18] přibili na kříž a odstranili. [c]
24 Ale Bůh ho vzkřísil, [a] zprostiv ho bolestí [t19] smrti, [t20] protože nebylo možné, aby byl od ní držen.
25 Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;
26 proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,
27 neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, [t21] aniž dáš svému Svatému [t22] uvidět zkázu. [a]
28 Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před [t23] svou tváří.‘ [a]“
29 „Muži bratři, o patriarchovi [a] Davidovi vám mohu směle říci, [b] že zemřel [t24] a byl pohřben [c] a jeho hrob [d] je mezi námi až do dnešního dne. [t25]
30 Byl to prorok [a] a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí (potomka z jeho beder); [t26]
31 viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí [t27] a jeho tělo nevidělo zkázu. [a]
32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. [a]
33 Když byl tedy vyvýšen pravicí [t28] Boží a přijal od Otce (zaslíbeného Ducha Svatého), [t29] vylil [a] to, co vy nyní vidíte i slyšíte.
34 Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
35 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ [a]
36 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, [t30] že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. [t31]“
37 Když to uslyšeli, byli (hluboce zasaženi) [t32] v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, [a] muži bratři?“
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]
39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko [a] a které si povolá [b] Pán, náš Bůh.“
40 A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného [t35] pokolení!“
41 Ti, kteří [radostně] [a] přijali [b] jeho [c]slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. [c]
42 Vytrvale zůstávali v učení [a] apoštolů a ve společenství, [b] v lámání [c] chleba a modlitbách. [d]
43 Každé duše se zmocňoval strach; [a] skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamení [b]a na všech byl veliký strach.
44 Všichni věřící [a] byli pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali [a] svá zboží [t36] a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.
46 Denně [a] zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.
47 Chválili Boha [a] a (byli oblíbeni) [t37] u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával [b] ty, kteří byli zachraňováni.
Jakubův 1 : 5
5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, [a] ať ji žádá [b] od Boha, který dává [c] všem štědře [d] a nevyčítá, a bude mu dána.
Žalmy 102 : 1 – 28
1 Modlitba zkroušeného, [v1] když umdlévá [a] a vylévá před Hospodinem svůj nářek. [b]
2 Hospodine, slyš [a] mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc! [b]
3 V den mého soužení [a] neskrývej [b] přede mnou svou tvář, nakloň [c] ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz! [t2]
4 Mé dny minuly jako dým [a] a mé kosti [b] jsou rozpálené jak ohniště.
5 Mé srdce je ubité a schne jako bylina, [a] i svůj chléb jíst [b] zapomínám;
6 pro mé [t3] vzdychání přilnuly mi kosti k tělu. [v4]
7 Podobám se stepnímu pelikánu, [a] jsem jako sova [t5] z rozvalin.
8 Nespím [a] a jsem jako osamělý ptáček na střeše.
9 Celý den mě mí nepřátelé tupí. [a] Potřeštěnci [t6] při mně přísahají. [v7]
10 Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy. [a]
11 To od tvého rozhořčení [a] a hněvu. Zvedl [t8] jsi mě a odvrhl jsi mě.
12 Mé dny jsou jako stín, [a] který se prodlužuje, [v9] a já schnu jako bylina. [b]
13 Ale ty, Hospodine, zůstáváš [t10] navěky; (jsi připomínán) [t11] od pokolení do pokolení. [a]
14 Ty povstaneš, [a] slituješ [b] se nad Sijónem [c] — vždyť nastal čas, [d] aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle! [v12]
15 Vždyť tví otroci [a] si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami. [t13]
16 Národy se budou bát [a] Hospodinova jména [b] a všichni králové [c] země tvé slávy, [d]
17 až Hospodin zbuduje [a] Sijón a ukáže se ve své slávě, [b]
18 až shlédne [a] na modlitbu bezmocného, [t14] nepohrdne [b] jejich modlitbami. [c]
19 Toto je [t15] zapsáno [a] pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, [b] bude chválit Hospodina, [c]
20 který shlédl [a] ze svých svatých výšin. [b] Hospodin pohlédl z nebes na zemi, [c]
21 aby vyslyšel nářek vězňů [a] a rozvázal [t16] syny smrti, [b]
22 aby vypravovali [a] na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě,
23 když se společně shromáždí národy [a] i království, aby sloužily Hospodinu. [b]
24 Cestou pokořil mou sílu a zkrátil [a] mé dny. [t17]
25 Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů — tvá léta jsou od pokolení do pokolení.
26 Dávno jsi založil zemi, [t18] nebesa jsou dílo tvých rukou. [a]
27 Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, [a] vyměníš je jako plášť a budou proměněna. [b]
28 Ale ty jsi [a] stále týž — tvá léta nekončí. [b]
Genesis 37 : 5
5 Jednou měl [t4] Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více.
Lukáš 24 : 23
23 a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ.
Leave a Reply