Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví sňatek
1. Korintským 7 : 1 – 40
1 O tom, co jste [mi] psali: [a] Pro člověka je dobré, [b] aby se nedotýkal [c] ženy.
2 Ale (abyste se vyvarovali smilstva), [t1] ať má každý svou ženu [a] a každá ať má svého muže.
3 Muž ať plní své ženě, čím je povinen, [a] a stejně i žena svému muži.
4 Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.
5 Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, [a] abyste se uvolnili pro modlitbu, [t2] a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost [b] nepokoušel Satan. [c]
6 To říkám jako dovolení, ne jako příkaz. [a]
7 Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování [t3] od Boha, jeden tak, druhý jinak.
8 Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já. [a]
9 Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; [a] neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.
10 Manželům však nařizuji [a] — ne já, ale Pán — aby žena od muže neodcházela. [t4]
11 Když by však přece odešla, [a] ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.
12 Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr [a] nevěřící [b] ženu a ona je ochotna s ním žít, [t5] ať ji neopouští.
13 A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, [t5] ať svého muže neopouští.
14 Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena (ve svém muži). [t6] Vždyť jinak by vaše děti byly [t7] nečisté, avšak nyní jsou svaté.
15 Jestliže se však nevěřící (chce rozvést), [t8] ať se rozvede. [t8] Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji. [a]
16 Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže? [a] Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?
17 Jenom ať každý žije [t9] tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho [c]Bůh povolal. [a] Tak to také přikazuji [b] ve všech sborech. [c]
18 Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný? [a] Ať se nedává obřezat.
19 Obřízka nic neznamená [a] ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání. [b]
20 Každý ať zůstává v tom postavení, [t10] ve kterém byl povolán.
21 Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. [a] (Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij). [t11]
22 Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, [a] je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův. [b]
23 Byli jste koupeni za velikou cenu. [a] Nebuďte [t12] otroky lidí. [b]
24 Bratři, [a] každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.
25 Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz, [a] dávám však radu [t13] jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství [b] být věrným. [t14]
26 Myslím tedy, že vzhledem k (nynější tísni) [t15] je dobré, [t16] aby člověk (zůstal tak, jak je). [t17]
27 Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný? [t18] Nehledej si ženu.
28 Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle [t19] a toho vás chci ušetřit.
29 Ale toto vám, bratři, říkám, že čas [a] je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;
30 a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;
31 a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali; [t20] neboť způsob [a] tohoto světa pomíjí.
32 Chci, abyste byli bez starostí. [a] Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, [b] jak by se zalíbil [c] Pánu,
33 ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své (ženě,
34 a je rozdělený. [a] Neprovdaná žena a panna) [t21] se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.
35 Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych (vás omezoval), [t22] ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti [a] Pánu.
36 Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně, [v23] která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. [a] Ať se vezmou.
37 Kdo je [t24] však pevný [a] ve svém srdci a není ničím nucen, ale (má v moci svou vůli) [t25] a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.
38 Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.
39 Žena je vázána [zákonem] [a] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, [t26] je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu. [b]
40 Podle mého mínění [a] je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího. [b]
2. Korintským 6 : 14
14 Nebuďte zapřaženi do cizího jha [a] s nevěřícími. [b] Neboť co má společného [c] spravedlnost s nepravostí? [t6] A jaké je společenství světla s tmou?
Genesis 2 : 24
24 Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne [a] ke své ženě a budou jedno tělo. [b]
1. Korintským 6 : 19 – 20
19 Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní [a] svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? (Nevíte, že nejste sami svoji?) [t10]
20 Byli jste přece koupeni [a] za velikou cenu; [b] oslavte [c] tedy (svým tělem) [t11] [c]Boha. [d]
Římanům 1 : 26 – 27
26 Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený [t23]
27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži [a] páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení.
Matouš 19 : 1 – 30
1 A [a] stalo se, že když Ježíš dokončil [b] tato [c]slova, odebral se z Galileje a přišel na území Judska za Jordán. [c]
2 Šly za ním velké zástupy [a]a on je tam uzdravil. [b]
3 Přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli. [t1] Říkali: „Je dovoleno, aby [člověk] propustil [a] svou ženu z jakéhokoli důvodu?“
4 On jim odpověděl: „Nečetli [a] jste, že ten, který stvořil [t2] člověka, od počátku ‚učinil je jako muže a ženu‘? [b]
5 A řekl: ‚Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo‘, [a]
6 takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, [t3] ať člověk neodděluje!“
7 Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list [a] a propustit [ji]?“
8 Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce [a] vám Mojžíš dovolil [b] propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo.
9 Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, (pokud by to nebylo na základě) [t4] smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“
10 [Jeho] učedníci mu řekli: „Jestliže je to [t5] mezi mužem [t6] a ženou takové, je lépe se neženit.“ [a]
11 On jim řekl: „Ne všichni chápou [t7] [toto] slovo, ale jen ti, kterým je to dáno. [a]
12 Jsou totiž eunuchové, [v8] kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové, [v8] kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat, [t7] chápej.“
13 Tehdy [a] k němu přinesli děti, aby na ně vložil ruce [b] a pomodlil se; ale učedníci je pokárali. [c]
14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“
15 A vložil na ně ruce a šel odtamtud.
16 A [a] hle, přistoupil k němu jeden člověk a řekl: „Učiteli, [t9] co dobrého (mám učinit), [t10] abych obdržel věčný život?“ [b]
17 On mu řekl: „(Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý : Bůh). [t11] Chceš-li vstoupit do života, zachovej přikázání!“ [a]
18 Řekl mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezavraždíš, nezcizoložíš, neukradneš, nevydáš křivé svědectví,
19 cti otce a matku, [a] budeš milovat svého bližního jako sebe. [b]“
20 Mladík mu řekl: „To všechno zachovávám [a] od svého mládí. Co mi ještě schází?“
21 Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, [a] jdi, prodej svůj majetek [b]a dej chudým, a budeš mít poklad v nebesích; [t12] pak přijď a následuj mne.“
22 Když mladík uslyšel toto slovo, odešel zarmoucen, neboť měl mnoho majetku. [a]
23 Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý [a] do království Nebes vejde těžko.
24 Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud [a] prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ [b]
25 Když to učedníci uslyšeli, byli velice ohromeni [a] a říkali: „Kdo tedy může být zachráněn?“ [b]
26 Ježíš na ně pohleděl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ [a]
27 (Na to) [a] mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili [b] všechno a vydali se za tebou. Co tedy budeme mít?“
28 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, (až se Syn člověka při obnovení všech věcí [t13] posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali,) [t14] na dvanáct trůnů [a] a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.
29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát [t15] víc [a] a získá [t16] věčný život.
30 Mnozí první budou poslední a poslední první.“ [a]
Leave a Reply