Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Smutek
Leviticus 10 : 6
6 Pak řekl Mojžíš Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: Nerozpouštějte [a] si vlasy na hlavě a netrhejte [b] své roucho, abyste nezemřeli a Hospodin se nerozhněval na celou pospolitost. [c] Vaši bratři, celý dům Izraele, budou [d] oplakávat (spálené ohněm,) [t7] který Hospodin zapálil.
Leviticus 21 : 10
10 Kněz, který je největší mezi svými bratry, na jehož hlavu byl vylit olej [a] pomazání a byl zasvěcen, [t7] aby oblékl roucho, si nebude rozpouštět vlasy na hlavě a neroztrhne své roucho. [b]
2. Samuelova 12 : 16
16 David (hledal Boha kvůli tomu chlapci.) [t11] Postil se, [t12] šel, (ulehl a spal) [t13] na zemi. [a]
2. Samuelova 14 : 2
2 poslal do Tekóje [v2] a nechal odtamtud přivést moudrou ženu. Řekl jí: Dělej, že truchlíš. Obleč si smuteční šaty, nemaž se olejem [a] a chovej se jako žena, která po mnoho dní truchlí nad mrtvým.
Leviticus 19 : 28
28 Zářezy [a] kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani tetování [t17] si nedávejte na sebe. Já jsem Hospodin.
Leviticus 21 : 5
5 Nebudou si vyholovat lysinu [a] na hlavě ani si holit skráně [b] brady ani si dělat [t5] zářezy na těle. [c]
Deuteronomium 14 : 1
1 Jste synové [t1] Hospodina, svého Boha. Kvůli zemřelému si nezasazujte rány [v2] ani si nedělejte lysinu [a] mezi očima.
Jeremiáš 16 : 7
7 Na smutečním obřadu nebudou lámat chléb, aby poskytli útěchu nad zemřelým, nedají jim napít z kalicha útěchy nad jejich otcem či matkou.
Jeremiáš 41 : 5
5 že přišli muži z Šekemu, z Šíla a ze Samaří, osmdesát mužů, [v4] kteří měli (ostříhané vousy, roztržená roucha a zasazené rány,) [v5] s sebou měli přídavnou oběť a kadidlo, aby to přinesli do Hospodinova domu.
Genesis 50 : 10
10 Přišli až k (humnu Atádu,) [t9] které je za Jordánem, [a] a naříkali tam velikým a velmi žalostným [t10] kvílením; [b] uspořádal svému otci sedmidenní smuteční obřad.
Exodus 12 : 30
30 Tu farao té noci vstal, i všichni jeho otroci, i všichni Egypťané, a v Egyptě nastal veliký křik, protože [a] nebyl dům, ve kterém by nebyl někdo mrtvý.
1. Samuelova 30 : 4
4 David a lid, který byl s ním, (pozvedl svůj hlas a plakali,) [a] až už neměli sílu plakat.
Jeremiáš 22 : 18
18 Proto takto praví Hospodin o judském králi Jójakímovi, [a] synu Jóšijášovu: Nebudou ho oplakávat: Ach, [t17] můj bratře! Ach, sestro! Nebudou ho oplakávat: Ach, pane! Ach, jeho Veličenstvo!
Matouš 2 : 18
18 ‚Hlas v Ráma [v14] bylo slyšet, nářek a pláč a velké bědování; Ráchel oplakává své děti a nechce se dát utěšit, protože jich není.‘ [a]
1. Samuelova 31 : 13
13 Potom vzali jejich kosti, pohřbili je v Jábeši pod tamaryškem [a] a postili [b] se sedm dní.
2. Samuelova 1 : 12
12 Bědovali, [a] plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jónatanovi, kvůli Hospodinovu lidu a kvůli domu izraelskému, že padli mečem.
2. Samuelova 3 : 35
35 Všechen lid se snažil přimět Davida, aby během dne pojedl [a] chléb, ale David přísahal: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže před západem slunce okusím chléb či cokoliv jiného.
Leviticus 21 : 11
11 K žádnému mrtvému člověku [t8] nepřijde, ani svým otcem či matkou se neposkvrní. [a]
Leviticus 10 : 6
6 Pak řekl Mojžíš Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: Nerozpouštějte [a] si vlasy na hlavě a netrhejte [b] své roucho, abyste nezemřeli a Hospodin se nerozhněval na celou pospolitost. [c] Vaši bratři, celý dům Izraele, budou [d] oplakávat (spálené ohněm,) [t7] který Hospodin zapálil.
Zachariáš 12 : 1 – 168
1 Výnos. [a] Hospodinovo slovo o Izraeli, výrok Hospodina, který roztáhl [b] nebesa, založil [c] zemi a vytvořil [v1] ducha [d] člověka v jeho nitru:
2 Hle, učiním Jeruzalém opojnou číší [a] pro všechny okolní národy. I na Judsko dojde při obléhání Jeruzaléma.
3 (I stane se v onen den,) [a] že učiním Jeruzalém vzpěračským kamenem [v2] pro všechny národy. Všichni, kdo jej budou zvedat, se velmi zraní a všechny národy země se proti němu shromáždí.
4 V onen den, je Hospodinův výrok, raním každého koně pomateností a jeho jezdce šílenstvím. Na dům judský (otevřu své oči,) [v3] ale všechny koně národů raním slepotou. [a]
5 Judští náčelníci [a] si v srdci [b] řeknou: Obyvatelé Jeruzaléma jsou mojí posilou skrze Hospodina zástupů, svého Boha.
6 V onen den učiním judské náčelníky kotlíkem s ohněm na dřevě a ohnivou pochodní mezi snopy. Stráví všechny okolní národy napravo i nalevo a obyvatelé Jeruzaléma budou znovu pobývat na svém místě v Jeruzalémě.
7 Hospodin nejprve zachrání judské stany, [a] aby sláva [b] domu Davidova [c] a sláva obyvatel Jeruzaléma nebyla větší než Judova.
8 V onen den bude Hospodin štítem [a] pro obyvatele Jeruzaléma a stane se v onen den, že klopýtající [b] mezi nimi bude jako David [v4] a dům Davidův bude před nimi jako Bůh, [c] jako Hospodinův anděl. [d]
9 I stane se v onen den, že budu chtít vyhladit všechny národy, které přitáhnou proti Jeruzalému.
10 Vyleji [a] na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. [b] Pohledí na [t5] mě, toho, kterého probodli, [c] a budou ho oplakávat jako se kvílí [d] nad jedináčkem, [e] budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným. [f]
11 V onen den bude veliké kvílení v Jeruzalémě jako bylo kvílení v Hadad-Rimón na pláni u Megida. [v6]
12 Země bude naříkat, (každá čeleď) [t7] zvlášť: Čeleď domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď domu Nátanova [v8] zvlášť a jejich ženy zvlášť,
13 čeleď domu Léviho zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď Šimeího [v9] zvlášť a jejich ženy zvlášť,
14 všechny čeledi, které zůstaly, (každá čeleď) [t7] zvlášť a jejich ženy zvlášť.
Leave a Reply