Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví smutek a smutek
Zjevení 21 : 4
4 A Bůh setře každou slzu z jejich očí. [a] A smrti [b] již nebude, ani žalu [c] ani křiku [d] ani bolesti [e] již nebude, [neboť] první věci pominuly.“
Žalmy 34 : 18
18 Když úpěnlivě volají, [a] Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení.
2. Korintským 1 : 3 – 4
3 Požehnaný Bůh a Otec [a] našeho Pána Ježíše Krista, [b] Otec milosrdenství [t1] a Bůh veškerého povzbuzení, [t2]
4 který nás povzbuzuje [a] v každém našem soužení, [b] abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.
Žalmy 147 : 3
3 Uzdravuje [a] ty, kdo mají zlomené [b] srdce; obvazuje [c] jejich rány. [d]
1. Petrův 5 : 7
7 Všechnu svou starost [a] uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. [b]
Matouš 5 : 1 – 4
1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu. [t1] A když se posadil, [v2] přistoupili k němu jeho učedníci.
2 Otevřel ústa [a] a učil [v3] je:
3 „Blahoslavení [t4] chudí [a] duchem, [t5] neboť jejich je království Nebes. [b]
4 Blahoslavení plačící, [a] neboť oni budou potěšeni. [b]
Žalmy 73 : 26
26 Mé tělo i mé srdce chřadne. [t34] Bůh je však navěky skálou [a] mého srdce a mým podílem. [b]
Kazatel 3 : 1 – 14
1 Všechno má svou chvíli, [t1] každý záměr [t2] pod nebem [a] má svůj čas. [v3]
2 Je čas rodit [a] a čas umírat, [b] čas sázet [c] a čas vytrhávat, [d] co bylo zasazeno;
3 čas zabíjet [a] a čas uzdravovat, [b] čas bořit [c] a čas stavět; [d]
4 čas plakat [a] a čas se smát, [b] čas naříkat [c] a čas poskakovat; [d]
5 čas házet kameny [a] a čas kameny shromažďovat, čas objímat [b] a čas vzdálit se od objímání; [c]
6 čas hledat a čas ztrácet, [a] čas uchovávat [t4] a čas odvrhovat; [b]
7 čas trhat [a] a čas šít, čas být zticha [b] a čas mluvit; [c]
8 čas milovat [a] a čas nenávidět, [b] čas boje [c] a čas pokoje. [d]
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá? [a]
10 Viděl jsem plahočení, [a] které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.
11 To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce. [a]
12 Poznal jsem, že (pro ně není nic lepšího,) [t5] než aby se radovali [a] a aby konali ve svých životech dobro. [b]
13 A také, že když kterýkoli člověk (jí a pije a užívá [t6]) blaho při vší své námaze, je to Boží dar. [a]
14 Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude [t7] pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. [a]
Žalmy 23 : 1 – 6
1 Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, [a] nebudu mít nedostatek. [t1]
2 Dává mi uléhat [t2] na travnatých pastvinách, [a] přivádí [t3] mě k (vodě na místech odpočinku.) [t4]
3 Obnovuje [t5] mou duši, [t6] (pro své jméno) [t7] mě vodí [a] po pravých [t8] stezkách. [b]
4 I kdybych šel údolím (nejhlubší tmy,) [t9] nebudu se bát [a] zlého, neboť ty jsi se [t10] mnou. [b] Tvé žezlo [v11] a tvá hůl [v12] mě potěšují. [v13]
5 Připravuješ [v14] mi [t15] stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, [v16] můj kalich [a] přetéká. [t17]
6 Dobrota [t18] a milosrdenství [a] mě budou jistě provázet [v19] po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet [t20] do Hospodinova domu. [b]
Jan 16 : 16
16 „Zanedlouho [a] mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uvidíte, [protože odcházím k Otci].“
Jan 11 : 35
35 Ježíš zaplakal. [a]
1. Tessalonicenským 4 : 13
13 Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti [a] o těch, kdo zesnuli, [t10] abyste se nermoutili jako ti ostatní, [b] kteří nemají naději. [c]
Žalmy 31 : 9 – 10
9 Nevydal [a] jsi mě do ruky [b] nepřátel, mé nohy jsi postavil na rovné [t10] zemi.
10 Smiluj [a] se nade mnou, Hospodine, neboť je mi úzko. [t11] Trápením mi slábne [b] zrak, duše i tělo. [t12]
Izaiáš 26 : 3
3 (Mysl [t1] upevněnou v tobě) [t2] budeš střežit [a] (dokonalým pokojem,) [t3] protože (tobě důvěřuje.) [t4]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 14 : 1
1 „Ať se vaše srdce nechvěje. [t1] Věříte [t2] v [a] Boha, věřte i ve mne.
Izaiáš 53 : 4 – 6
4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, [a] a naše bolesti, které nesl; [b] a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen [c] a ubit Bohem a zkrušen. [t11]
5 Ale on byl proboden [t12] za naše přestoupení, [a] zdeptán [t13] za naše provinění, na něho dolehla kázeň [t14] pro náš pokoj a jeho šrámy [t15] jsme uzdraveni. [t16]
6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili [a] na svou cestu, [b] a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. [c]
Jan 14 : 27
27 Pokoj [a] vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje [b] a není bázlivé. [c]
Matouš 11 : 28 – 30
28 Pojďte ke mně [a] všichni, kteří těžce pracujete [t23] a jste přetíženi, [b] a já vám dám odpočinek. [c]
29 Vezměte na sebe mé jho [a] a učte [t24] se ode mne, [b] neboť jsem tichý [c] a pokorný [d] v srdci; [e] a [f]naleznete odpočinutí [f] svým duším.
30 Vždyť mé jho je příjemné [t25] a mé břemeno je lehké.“ [a]
Leave a Reply