O čem Bible říká Smrt – Všechny biblické verše Smrt o

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Smrt

Genesis 25 : 8
8 A dokonal Abraham a zemřel v utěšených šedinách, starý, sytý dnů, [a] a byl připojen [b] ke svému lidu.

Genesis 35 : 29
29 I dokonal Izák a zemřel a byl připojen ke svému lidu, starý a sytý dnů. [a] Jeho synové Ezau a Jákob ho pohřbili.

Pláč Jeremiášův 1 : 19
19 Volala jsem své milence, [a] ale oni mě podvedli. Moji kněží [b] a starci vydechli ve městě naposled, když si hledali jídlo, aby si zachovali život.

Skutky 5 : 10
10 A hned padla k jeho nohám a zemřela. [t7] Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.

Job 18 : 14
14 (Bude odtržen od svého stanu, své naděje;) [t23] to ho přinutí [t24] vykročit za králem hrůz. [v25]

Job 14 : 14
14 (Zemře-li muž, (ožije snad opět?) [t19] Všechny dny mé povinné služby [a] budu očekávat, [t20] dokud nepřijde mé vystřídání.) [t21]

Genesis 15 : 15
15 A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben [a] v dobrém stáří. [t14]

Genesis 25 : 8
8 A dokonal Abraham a zemřel v utěšených šedinách, starý, sytý dnů, [a] a byl připojen [b] ke svému lidu.

Genesis 35 : 29
29 I dokonal Izák a zemřel a byl připojen ke svému lidu, starý a sytý dnů. [a] Jeho synové Ezau a Jákob ho pohřbili.

2. Petrův 1 : 14
14 Vím, že složení mého stanu je velice blízko, [a]jak mi to i ukázal [t7] náš Pán Ježíš Kristus.

Lukáš 12 : 20
20 Bůh mu však řekl: ‚Blázne! [a] Ještě této noci si od tebe vyžádají [t7] tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?‘

Job 16 : 22
22 Protože přejdou vyměřená [t32] léta, a půjdu stezkou, z níž se nevrátím.

Genesis 49 : 33
33 Když Jákob dokončil příkazy svým synům, vtáhl [t43] nohy do postele, skonal [a] a byl připojen [b] ke svému lidu.

Žalmy 115 : 17
17 Mrtví již nechválí Hospodina, [t15] ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha. [a]

Genesis 3 : 19
19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach [a] jsi a do prachu [b] se navrátíš.

Žalmy 104 : 29
29 Když skryješ svou tvář, [a] děsí [b] se, když jim odejmeš ducha, [c] hynou a navracejí se v prach. [d]

Job 14 : 2
2 Jako květ vzchází [a] a uvadá, prchá jako stín [b] a trvání nemá. [t3]