Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví sliby
Kazatel 5 : 4 – 6
4 Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš. [a]
5 Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, [v5] že to bylo nedopatření. [t6] Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, [t7] a zničit dílo tvých rukou?
6 Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. (Ty se však [t8] boj Boha.) [a]
Jakubův 5 : 12
12 Především nepřísahejte, [a]moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.
Deuteronomium 23 : 21 – 23
21 Od cizince [a] můžeš brát úrok, ale od svého bratra úrok neber, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při všem podnikání [b] tvých rukou v zemi, do které jdeš, abys ji obsadil.
22 Když učiníš [t34] slib [a] Hospodinu, svému Bohu, neváhej ho splnit, [b] neboť Hospodin, tvůj Bůh, ho od tebe jistě vyžádá [t35] a byl by na tobě hřích.
23 Jestliže se však vyhneš [t36] slibování, nebude na tobě hřích.
Numeri 30 : 1 – 16
1 Mojžíš řekl synům Izraele všechno, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.
2 Nato Mojžíš promluvil k předákům pokolení synů Izraele: (Toto je to, co přikázal) [a] Hospodin:
3 Jestliže muž učiní slib [a] Hospodinu či složí přísahu, že (bere na sebe závazek,) [t1] ať nezruší své slovo; splní vše, co vyšlo z jeho úst. [b]
4 Jestliže však žena učiní slib Hospodinu a vezme na sebe závazek v domě svého otce ve svém mládí,
5 když její otec uslyší její slib a její závazek, který na sebe vzala, a když k tomu bude její otec mlčet, všechny její sliby platí a každý závazek, který na sebe vzala, platí.
6 Jestliže jí však její otec v den, kdy uslyší všechny její sliby a její závazky, které na sebe vzala, zabrání, neplatí to a Hospodin jí odpustí, protože její otec jí zabránil.
7 Jestliže se vdá a budou na ní její sliby či (unáhlený výrok,) [t2] kterým se zavázala,
8 a její muž to uslyší, jestliže v den, kdy to uslyší, k tomu bude mlčet, její sliby platí i její závazek, který na sebe vzala, platí.
9 Jestliže jí však její muž v den, kdy to uslyší, zabrání a zruší její slib, který je na ní, a unáhlený výrok, kterým se zavázala, Hospodin jí odpustí.
10 Slib vdovy či zapuzené ženy, vše, co na sebe vzala, platí.
11 Jestliže učiní slib či vezme na sebe s přísahou závazek v domě svého muže
12 a její muž to uslyší, bude k tomu mlčet a nezabrání jí, všechny její sliby platí i každý závazek, který na sebe vezme, platí.
13 Jestliže je však její muž v den, kdy to uslyší, zruší, vše, co vyšlo z jejích rtů jako její slib či jako závazek, neplatí, její muž je zrušil a Hospodin jí odpustí.
14 Každý slib a každý přísežný závazek k sebepokoření ať potvrdí její muž nebo ať její muž zruší.
15 Jestliže k tomu bude zarytě její muž do druhého dne [t3] mlčet, učiní platnými všechny její sliby anebo všechny její závazky, které jsou na ní. Učinil je platnými, neboť v den, kdy to uslyšel, k tomu mlčel.
16 Jestliže je však zruší později, než to uslyšel, ponese její vinu.
Numeri 30 : 2
2 Nato Mojžíš promluvil k předákům pokolení synů Izraele: (Toto je to, co přikázal) [a] Hospodin:
Žalmy 76 : 11
11 Vždyť tebe chválí i lidské rozlícení. [v15] Opášeš se tím, co po hněvu zbude.
Žalmy 61 : 8
8 Kéž navěky přebývá [t6] před Boží tváří. [a] Připrav [b] milosrdenství a věrnost, [t7] ať ho [c] střeží!
Skutky 5 : 1 – 11
1 Nějaký muž, jménem Ananiáš, prodal se svou ženou Safirou pozemek
2 a s vědomím své ženy dal z výtěžku [t1] něco stranou, [a] určitou část přinesl a položil k nohám apoštolů. [b]
3 Petr řekl: „Ananiáši, proč Satan [a] naplnil [b] tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal jsi stranou část z výtěžku [t1] za to pole?
4 Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci, [t2] co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem, [a] ale Bohu.“
5 Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel [t3]; a na všechny, kteří to slyšeli, padl [t4] veliký strach. [a]
6 Mladší z bratří vstali, přikryli [a] jej, vynesli a pohřbili.
7 Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo.
8 Petr k ní promluvil: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“
9 Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli [t5] Pánova Ducha? [a] Hle, kroky [t6] těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi; vynesou i tebe.“
10 A hned padla k jeho nohám a zemřela. [t7] Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.
11 A velký strach padl [t8] na celou církev [t9] i na všechny, kteří to slyšeli.
Nahum 1 : 15
Žalmy 61 : 5
5 Budu navěky přebývat [t4] ve tvém stanu, [a] mám útočiště v úkrytu tvých křídel. [b] Sela.
Leviticus 5 : 4 – 13
4 nebo když někdo přísahá a nerozvážně vysloví svými rty, že udělá něco zlého či dobrého, [t2] cokoliv, co může člověk s přísahou nerozvážně vyslovit, ačkoliv mu to bylo skryto, ale potom se to dozví, nese vinu v jediné z těchto věcí —
5 i stane se, když se proviní v [t3] jediné z těchto věcí, musí vyznat [a] to, v [t4] čem zhřešil,
6 a za svůj hřích, kterým zhřešil, přinese Hospodinu svou oběť za vinu, samici z bravu, ovci nebo kozu jako oběť za hřích a kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích.
7 Jestliže jeho (prostředky nestačí) [t5] na ovci, přinese Hospodinu jako oběť za vinu, kterou se prohřešil, dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno jako oběť za hřích a druhé [t6] jako zápalnou oběť.
8 Přinese je knězi a ten přinese [t7] jako první to, které je k oběti za hřích. Nehtem [a] mu natrhne hlavu od šíje, ale neoddělí ji.
9 Trochu krve z oběti za hřích stříkne [a] na stěnu oltáře a zbytek krve nechá vykapat ke spodku oltáře. To je oběť za hřích.
10 Druhé připraví jako zápalnou oběť podle nařízení. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích, kterým zhřešil, a bude mu odpuštěno.
11 Jestliže jeho prostředky nestačí [t8] na dvě hrdličky nebo dvě holoubata, přinese jako svůj obětní dar za hřích, kterým zhřešil, jako oběť za hřích, desetinu éfy [v9] jemné mouky. Nevyleje [t10] na ni olej ani na ni nedá kadidlo, neboť je to oběť za hřích.
12 Přinese ji knězi a kněz z toho vezme plnou hrst [a] jako pamětní dar a bude to obětovat na oltáři s Hospodinovými ohnivými oběťmi. To je oběť za hřích.
13 Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích, kterým zhřešil proti některé z těchto věcí, a bude mu odpuštěno. Zbytek bude patřit knězi jako přídavná oběť.
Přísloví 20 : 25
25 Léčkou [a] pro člověka je rychle vyslovit: Je to svaté!, [b] a teprve po slibech [c] přemýšlet.
Žalmy 56 : 12
12 v Boha doufám. [a] Nebudu se bát — co mi může udělat člověk? [b]
Žalmy 116 : 14 – 19
14 Své sliby Hospodinu splním [a] před veškerým jeho lidem. [b]
15 Vzácná [t13] je v očích Hospodinových smrt jeho věrných. [a]
16 Ach, Hospodine, jsem tvůj otrok, [a] tvůj otrok, syn tvé otrokyně; [b] tys mi rozvázal pouta.
17 Tobě obětuji oběť díků [a] a budu vzývat Hospodinovo jméno.
18 Své sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem, [a]
19 v nádvořích [a] Hospodinova domu, [b] ve tvém středu, Jeruzaléme. Haleluja!
Job 22 : 27
27 Budeš-li [a] k němu úpět, vyslyší tě a ty splníš své sliby. [b]
Žalmy 66 : 13
13 Vstoupím [v15] do tvého domu se zápalnými oběťmi, [a] splním ti své sliby, [b]
Numeri 29 : 39
39 Toto připravíte Hospodinu o svých svátcích kromě svých slíbených [a] a dobrovolných obětí jako své zápalné oběti, přídavné oběti, lité oběti a pokojné oběti.
Žalmy 66 : 14
14 jež vyslovily mé rty, jež vyřkla má ústa, když jsem byl v tísni. [t16]
Numeri 6 : 1 – 27
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Když muž či žena učiní [t1] zvláštní [a] slib a jako nazír [b] se zasvětí [t2] Hospodinu,
3 bude se naprosto zdržovat [t3] vína [a] a piva, nebude pít vinný ocet ani ocet z opojného nápoje, nebude pít žádnou hroznovou šťávu a nebude jíst hrozny čerstvé ani sušené.
4 Po všechny dny svého nazírství nebude jíst nic, [t4] co bylo získáno z vinné révy, ani (nezralé hrozny,) [t5] ani semeno. [t5]
5 Po všechny dny jeho nazírského slibu nepřijde břitva [a] na jeho hlavu; dokud se nenaplní dny, na které se zasvětil Hospodinu, bude svatý, nechá si volně růst vlasy na hlavě.
6 Po všechny dny svého zasvěcení Hospodinu se nepřiblíží k mrtvému člověku.
7 Neposkvrní se ani se svým otcem, matkou, bratrem či sestrou, když zemřou, neboť má na hlavě zasvěcení [t6] svému Bohu.
8 Po všechny dny svého nazírství bude svatý Hospodinu.
9 Když by v okamžiku a náhle vedle něj zemřel mrtvý a znečistil by tak jeho posvěcenou [t7] hlavu, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den.
10 Osmého dne přinese dvě hrdličky nebo dvě holoubata ke knězi do vchodu stanu setkávání.
11 Kněz ať připraví jedno jako oběť za hřích a jedno jako zápalnou oběť a vykoná za něj obřad smíření, protože zhřešil kvůli mrtvému. V onen den posvětí svou hlavu.
12 Zasvětí Hospodinu dny svého nazírství. Přivede ročního beránka jako oběť za vinu. Dřívější dny propadnou, protože poskvrnil své nazírství.
13 Toto je zákon o nazírovi: V den, kdy se naplní dny jeho nazírství, přivede ho do vchodu stanu setkávání.
14 Jako svůj obětní dar přivede Hospodinu jednoho ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť, jednu roční ovečku bez vady jako oběť za hřích a jednoho berana bez vady jako pokojnou oběť.
15 Dále koš nekvašených chlebů, totiž bochníky [t8] z jemné mouky namísené s olejem, nekvašené placky [a] pomazané olejem a patřičné [t9] přídavné oběti a lité oběti.
16 Kněz to přinese před Hospodina a připraví jeho oběť za hřích a jeho zápalnou oběť.
17 Berana připraví jako pokojnou oběť pro Hospodina s košem nekvašených chlebů. Kněz též připraví jeho přídavnou oběť a jeho litou oběť.
18 Nazír si u vchodu do stanu setkávání oholí svou posvěcenou hlavu, vlasy ze své posvěcené hlavy vezme a dá je do ohně pod pokojnou obětí.
19 Kněz vezme uvařenou plec z berana, jeden nekvašený bochník z koše, jednu nekvašenou placku a dá to nazírovi do rukou [t10] poté, co si oholil svou posvěcenou hlavu.
20 Kněz s nimi zamává před Hospodinem jako mávanou obětí. Je to svatá věc; patří to knězi spolu s hrudím mávané oběti a kýtou daru pozdvihování. Potom může nazír pít víno.
21 To je zákon o nazírovi, který slíbí svůj obětní dar Hospodinu za své zasvěcení, [t11] kromě toho co může udělat navíc. [t12] Podle svého slibu, který učinil, [t13] tak ať učiní, podle zákona o svém zasvěcení. [t11]
22 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
23 Promluv k Áronovi a jeho synům slovy: Takto budete žehnat [a] synům [v14] Izraele. Říkejte jim:
24 Ať ti Hospodin žehná [a] a chrání [b] tě!
25 Ať nad tebou Hospodin rozjasní svou tvář [a] a je ti milostiv! [t15]
26 Ať k tobě Hospodin pozvedne svou tvář [t16] a (zahrne tě pokojem!) [t17]
27 Budou klást mé jméno na syny Izraele a já jim požehnám.
Žalmy 50 : 15
15 Volej [a] mě v den soužení, [b] vytrhnu [c] tě a ty mě budeš oslavovat.
Leave a Reply