Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví shromáždit se dohromady
Židům 10 : 25
25 Nezanedbávejme [t14] své společné shromažďování, [a] jak mají někteří ve zvyku, [b] nýbrž povzbuzujme se, [t15] a to tím více, čím více vidíte, že se ten den [c] přibližuje.
Jan 4 : 24
24 Bůh je duch, [t12] a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu [t12] a pravdě.“
1. Korintským 14 : 1 – 40
1 Usilujte [t1] o lásku a dychtěte [a] po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.
2 Neboť kdo mluví jazykem, [a] nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, [t2] duchem mluví tajemství. [b]
3 Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, [a] povzbuzení [t3] a útěše.
4 Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje [a] církev. [t4]
5 Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. [a] Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. [t4]
6 Tedy, bratři, [a] kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, [b] v poznání, [c] v proroctví nebo vyučování? [d]
7 Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou [a] Kdyby (nevydávaly různé tóny), [t5] jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?
8 A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji? [a]
9 Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.
10 Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, [t6] a žádný není (bez významu). [t7]
11 Jestliže neznám význam jazyka, [t8] budu cizincem [t9] pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem [t9] pro mne.
12 Tak i vy, poněvadž (horlivě usilujete) [t10] o duchovní projevy, snažte se, [t11]abyste se v nich rozhojňovali [a] pro budování církve. [b]
13 Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.
14 Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl [a] je bez užitku.
15 Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat [a] chvály i myslí.
16 Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, [t12] jak by mohl (přítomný prostý člověk) [t13] k tvému díkůvzdání [a] říci ‚Amen‘, [b] když neví, co říkáš?
17 Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. [a]
18 Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;
19 ale v církvi [a] — abych poučil i druhé — chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.
20 Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; [a] ve zlém [b] buďte jako nemluvňata, [c] ale v myšlení buďte dospělí. [t14]
21 V Zákoně je napsáno: [a] ‚Jinými jazyky a rty cizinců [t15] budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán.
22 Jazyky nejsou tedy znamením [t16] pro věřící, [a] nýbrž pro nevěřící, [b] proroctví [c] však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23 Když by se tedy sešel [t17] celý sbor [a] a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí [t18] lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? [b]
24 Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, [t18] bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.
25 Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, [a] pokloní se [c]Bohu [b] a vyzná: ‚Vskutku, mezi vámi je [c]Bůh!‘ [c]
26 Co z toho tedy [a] plyne, [t19] bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, [b] má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; [c] všechno ať je k budování.
27 Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. [a]
28 A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění [t20] mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.
29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.
30 A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. [t21]
31 Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32 Duchové proroků se podřizují prorokům,
33 neboť [c]Bůh není Bohem zmatku, [a] nýbrž Bohem pokoje. [b] Jako ve všech shromážděních [c] svatých, [t22]
34 vaše ženy nechť ve shromážděních [a] mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, [b] jak praví i Zákon.
35 Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. [a]
36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
37 Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, [a] ať uznává, že to, co vám píšu, (je Pánovo přikázání). [t23]
38 Jestliže to někdo neuznává, (sám nebude uznáván). [t24]
39 A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte [a] prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně. [a]
Leave a Reply