Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví semínko
Genesis 1 : 29
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
Matouš 13 : 1 – 58
1 Toho dne vyšel Ježíš z domu [a] a sedl [b] si u moře.
2 I shromáždily se k němu velké zástupy. [a] Proto vstoupil na loď [b] a posadil se. [c] Celý ten zástup stál na břehu.
3 A [a] pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, (aby rozséval). [t1]
4 A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli [t2] ptáci a sezobali [t3] je.
5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.
6 Když vyšlo slunce, [a] spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
7 Jiná padla do [t4] trní; [a] a trní vzešlo a udusilo je.
8 Jiná padla do [t4] dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, [a] jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou.
9 Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! [a]“
10 Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
11 On jim odpověděl: „Vám [t5] je dáno [a] poznat tajemství [b] království Nebes, ale jim to dáno není.
12 Neboť kdo má, tomu bude dáno [a] a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.
13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí [a] a naslouchajíce neslyší ani nechápou. [b]
14 Naplňuje se [t6] na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‚Vskutku [t7] budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně [t8] hledět, a určitě neuvidíte. [a]
15 Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ [a]
16 Blahoslavené [a] jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.
17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, [a] co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
18 Vy tedy poslyšte (podobenství o rozsévači). [t9]
19 Ke každému, kdo slyší slovo o království [a] a nerozumí, přichází ten Zlý [b] a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.
20 Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí [a] přijímá, [b]
21 nemá však v sobě kořen, [a] ale je nestálý. [t10] Když pak nastane soužení [b] nebo pronásledování [c] pro [c]Slovo, ihned odpadá. [t11]
22 Zasetý do trní, to je ten, kdo [c]Slovo slyší, ale starost [a] [tohoto] věku [b] a svod bohatství [c] [c]Slovo dusí, a tak se stává neplodným. [d]
23 Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, [t12] jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“
24 Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes (je podobné) [t13] člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.
25 Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel [t14] mezi pšenici plevel [v15] a odešel.
26 Když pak osení vyrostlo a (nasadilo na klas), [t16] ukázal se i plevel.
27 Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud (se tedy vzal) [t17] plevel?‘
28 On jim odpověděl: [t18] ‚Nepřítel člověk to udělal.‘ A otroci mu řekli: ‚Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?‘
29 On však řekl: ‚Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.
30 Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte [a] do mé stodoly.‘“
31 Předložil [t19] jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice, [a] které člověk vzal a zasel na svém poli.
32 Je sice menší než všecka semena, [v20] ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a (je z něho) [t21] strom, takže přilétají [t22] nebeští ptáci [a] a hnízdí v jeho větvích.“
33 Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, [a] který žena vzala a skryla do tří měřic [v23] mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“
34 To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích [a] a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,
35 aby se naplnilo, [a]co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa].‘ [b]
36 Potom opustil Ježíš zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož [a] nám to podobenství o plevelu na poli.“
37 On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka [a]
38 a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, [a] plevel jsou synové toho Zlého; [b]
39 nepřítel, [a] který je zasel, je Ďábel. [b] Žeň [c] je skonání věku [d] a ženci jsou andělé.
40 Jako se tedy sbírá plevel a (pálí se v ohni), [t24] tak bude při skonání tohoto věku.
41 Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost, [t25]
42 a hodí je do ohnivé pece; [a] tam bude pláč a skřípění zubů. [b]
43 Tehdy se spravedliví rozzáří [a] jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! [b]“
44 „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává [a] všechno, co má, a kupuje [b] ono pole.
45 Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.
46 Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.
47 Dále je království Nebes podobné síti, [v26] která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy [t27] ryb.
48 Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.
49 Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých
50 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. [a]“
51 Ježíš jim řekl: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, [Pane].“
52 On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona, [t28] (který se stal učedníkem) [t29] království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“
53 Když [t30] Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud.
54 Přišel [a] do svého domovského města [b] a učil je v jejich synagoze, [c] takže ohromeni [d] říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?
55 Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka [a] Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
56 A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“
57 A pohoršovali [a] se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“ [b]
58 A pro jejich nevěru [a] tam neučinil mnoho mocných činů.
1. Korintským 15 : 36 – 38
36 Pošetilý člověče! [t28] To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře. [a]
37 A co zaséváš, není [t29] to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.
38 Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni [a] jeho vlastní tělo.
Genesis 1 : 11
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
Lukáš 8 : 1 – 56
1 A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království; [a] bylo s ním těch Dvanáct [b]
2 a některé ženy, [a] které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, [b] od níž kdysi vyšlo sedm démonů,
3 Jana, žena Herodova [a] správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně [t1] staraly ze svých prostředků.
4 Když [a] se scházel veliký zástup a z jednotlivých měst k němu přicházeli lidé, řekl jim v podobenství:
5 „Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali. [a]
6 A jiné padlo na skálu, vyrostlo a uschlo, protože nemělo vláhu.
7 A jiné padlo mezi [t2] trní; a trní vyrostlo spolu s ním a udusilo je.
8 A jiné padlo do dobré země, vyrostlo a vydalo stonásobnou úrodu.“ To řekl a volal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“
9 Jeho [a] učedníci se ho tázali, co to podobenství znamená.
10 On řekl: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby ‚hledíce neviděli a slyšíce nechápali‘.“ [a]
11 „Toto podobenství znamená: Semeno [a] je Boží slovo.
12 ‚Podél cesty‘ jsou ti, kteří uslyšeli, a pak přichází Ďábel [t3] a bere Slovo z [t4] jejich srdce, aby neuvěřili [a] a nebyli zachráněni.
13 Ti ‚na skále‘, když uslyší, s radostí přijímají Slovo. Protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu [a] a v čas zkoušky odpadají. [b]
14 ‚Do trní padlé‘, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, [t5] bohatství a rozkoše [t6] života, a nenesou zralé plody.
15 ‚V dobré [t7] zemi‘, to jsou ti, kteří, když uslyšeli [c]Slovo, drží [a] je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci [b] a s vytrvalostí [c] nesou ovoce.“ [d]
16 „Nikdo, [a] když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
17 Vždyť nic není skrytého, co se nestane zjevným, ani ukrytého, co by zajisté nebylo poznáno a nevyšlo najevo. [a]
18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Neboť [a] tomu, kdo má, bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co myslí, že má.“
19 Přišla [t8] za ním matka a jeho bratři, ale nemohli se s ním pro zástup setkat.
20 A oznámili mu: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“
21 On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.“
22 Stalo [a] se, že jednoho dne vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ [b] A vypluli.
23 Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí. [a]
24 Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, [v9] Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil [a] větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid. [b]
25 Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ [a] Ulekli [b] se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“
26 Přepluli [a] do krajiny Gerasenů, [t10] která je naproti Galileji.
27 Když vystoupil na břeh, [t11] potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. [a]
28 Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? [a] Prosím tě, abys mne netrýznil.“
29 Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa.
30 Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.
31 A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti. [a]
32 Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to.
33 Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se.
34 Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích.
35 Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli [a] se.
36 Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli.
37 A celé to množství lidí z (okolní krajiny Gerasenů [a]) [t12] ho požádalo, aby od nich odešel, protože se jich zmocňoval veliký strach. On vstoupil do lodi a vrátil se.
38 Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl:
39 „Vrať se domů [t13] a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ A on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40 Když se Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.
41 A [a] hle, přišel muž jménem Jairos; byl to představený synagogy. [b] Padl k Ježíšovým nohám [c] a prosil ho, aby vešel do jeho domu,
42 protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily.
43 A byla tam žena, která měla dvanáct [a] let krvotok [a vynaložila na lékaře všechno, co měla,] a nikdo ji nemohl uzdravit.
44 Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
45 Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní , a říkáš: Kdo se mne dotkl.“
46 Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.“ [a]
47 Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč [t14] se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48 On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v [t15] pokoji.“ [a]
49 Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy [a] a řekl: „Tvá dcera zemřela, [již] učitele neobtěžuj.“
50 Ježíš to uslyšel a odpověděl mu: „Neboj se, [a] jen věř, a bude zachráněna.“
51 Když přišel do domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra, Jana a Jakuba a otce a matky té dívky.
52 Všichni nad ní plakali a bili se v prsa. [a] On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ [b]
53 Posmívali [a] se mu, protože věděli, že zemřela.
54 On však všechny vyhnal ven, uchopil její ruku a zvolal: „Dívko, vstaň! [a]“
55 I navrátil se její duch a ona hned vstala. Nařídil, aby jí dali najíst.
56 Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neřekli, co se stalo.
Genesis 1 : 12
12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
Genesis 1 : 29 – 30
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
1. Korintským 15 : 38
38 Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni [a] jeho vlastní tělo.
Matouš 17 : 20
20 On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! [t11] Amen, pravím vám, budete-li mít víru [a] jako zrno hořčice, [b] řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.
2. Korintským 9 : 6
6 Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; [a] a kdo štědře [t9] rozsévá, bude také štědře [t9] sklízet.
Galatským 6 : 8
8 Kdo zasévá [a] pro [t10] své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro [t10] Ducha, z Ducha sklidí život věčný. [b]
Genesis 1 : 11 – 12
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
1. Timoteovi 1 : 1 – 20
1 Pavel, apoštol [a] Krista Ježíše podle příkazu [b] Boha, našeho Zachránce, [c] a Krista Ježíše, naší naděje, [d]
2 Timoteovi, [a] (vlastnímu synu) [t1] ve víře: (Milost, milosrdenství a pokoj) [b] od (Boha Otce [našeho]) [c] a Krista Ježíše, Pána našeho.
3 Když jsem cestoval do Makedonie, [t2] vybídl jsem tě, abys zůstal v Efesu [a] a nařídil [t3] jistým lidem, aby neučili odchylným naukám [t4]
4 a nezabývali se bájemi [a] a nekonečnými rodokmeny, [b] které vedou spíše k hloubání [t5] než k Boží správě, [t6] která spočívá na víře.
5 Cílem [t7] tohoto nařízení [t8] je láska [a] z čistého srdce, [b] z dobrého svědomí [c] a z upřímné víry. [d]
6 Od toho se někteří odchýlili a obrátili se k prázdnému mluvení. [a]
7 Chtějí být (učiteli [a] Zákona), [b] a nechápou ani to, co říkají, ani to, o čem se tak jistě vyslovují. [c]
8 Víme, [a] že Zákon [b] je dobrý, když ho někdo užívá náležitě [t9]
9 a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, [a] nýbrž pro lidi nespravedlivé [t10] a nepoddajné, [b] bezbožné [c] a hříšné, [d] pro lidi nesvaté [e] a světské, [f] pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, [t11]
10 smilníky, [a] lidi praktikující homosexualitu, [b] únosce, [t12] lháře, [c] křivopřísežníky, [t13] a co ještě jiného se příčí [t14] zdravému učení [d]
11 podle (evangelia slávy) [t15] blahoslaveného [a] Boha, které mi bylo svěřeno. [b]
12 Děkuji [a] tomu, který mne posilnil, [b] Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za spolehlivého [t16] a ustanovil [c] ke službě,
13 ačkoli jsem byl předtím rouhač, [a] pronásledovatel [b] a násilník. [t17] Došel jsem však milosrdenství, [c] protože jsem to činil z nevědomosti [d] v nevěře. [t18]
14 A tím hojněji se projevila milost [a] našeho Pána s vírou a láskou, [b] která je v Kristu Ježíši.
15 (Věrohodné je to slovo) [a] a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel [b] na svět, aby zachránil [c] hříšníky. [d] Z nich jsem já první, [e]
16 avšak proto jsem došel milosrdenství, aby Kristus Ježíš na [t19] mně prvním ukázal veškerou svou trpělivost jako příklad [a] pro ty, kdo v něho budou věřit k životu věčnému. [b]
17 Králi [a] věků, nepomíjejícímu, [b] neviditelnému, [c] jedinému [d] [moudrému] Bohu čest a sláva [e] na věky věků. Amen. [f]
18 Toto nařízení [a] svěřuji [b] tobě, můj synu [c] Timoteji, na základě předešlých proroctví [d] o tobě, abys (s jejich posilou) [t20] bojoval dobrý boj, [e]
19 maje víru a dobré svědomí, [a] jímž někteří pohrdli, a proto ztroskotali [t21] ve víře.
20 Patří k nim Hymenaios [a] a Alexandr, [t22] které jsem vydal Satanu, [b] aby se naučili [t23] nerouhat.
Leviticus 19 : 19
19 Zachovávej má ustanovení. Nenechej pářit svůj dobytek dvojího druhu. Neosévej [a] své pole semenem dvojího druhu. Ať na tebe nepřijde [t10] oděv z dvojího druhu vlákna. [b]
Leave a Reply