Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví šéfové
Efezským 6 : 5 – 8
5 Otroci, [a] poslouchejte pozemské [b] pány (s bázní a chvěním,) [c] v upřímnosti [d] srdce jako Krista. [e]
6 Neslužte naoko [t6] jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, [a] ale jako Kristovi otroci, [b] kteří z duše činí [c]Boží vůli; [c]
7 služte [t7] ochotně, [a] jako Pánu, a ne jako lidem.
8 Víte, [t8] že každý, kdo [t9] vykoná něco dobrého, vezme za to odměnu [a] od Pána, ať je to otrok nebo svobodný. [b]
Římanům 13 : 1 – 14
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2 takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají [t2] na sebe soud.
3 Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, [a] a budeš mít od ní chválu.
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. [a]
6 Proto také platíte [t4] daně, [a] neboť vládcové jsou Božími služebníky [t5] a právě tomu se vytrvale věnují. [t6]
7 Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, [a] komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
8 Nikomu nebuďte nic dlužni, [a] než abyste se navzájem milovali, [v7] neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. [b]
9 Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ [a] a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta [t8] v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ [b]
10 Láska [a] bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.
11 Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli [t9] ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.
12 Noc pokročila, den se přiblížil. [a] Odložme proto skutky tmy [b] a oblečme zbroj [c] světla.
13 Žijme [t10] řádně jako ve dne: ne (v hýření a opilství), [t11] ne v chlípnostech a bezuzdnostech, [a] ne ve sváru [b] a závisti.
14 Nýbrž oblečte [a] se v Pána Ježíše Krista a nepečujte [t12] o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. [b]
Židům 13 : 17
17 Poslouchejte své vůdce [a] a buďte poddajní, neboť oni bdí [b] nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; [c] ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, [t17] neboť to by vám nebylo k užitku.
Kolossenským 3 : 22 – 25
22 Otroci, [a] poslouchejte ve všem pozemské [t22] pány, ne jen naoko, [b] jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v upřímnosti srdce, bojíce [c] se Pána. [t23]
23 Cokoli děláte, [a] dělejte z duše jako Pánu, a ne lidem.
24 Vždyť víte, že od Pána dostanete za odměnu dědictví. [a] Pánu Kristu služte! [t24]
25 Neboť kdo (činí zlé), [t25] dostane zpět to, co zlého učinil. [a] (Bůh nikomu nestraní). [t26]
1. Timoteovi 6 : 1 – 2
1 Všichni, kdo jsou pod jhem jako otroci, [a] ať pokládají své pány za hodny veškeré úcty, aby Boží jméno a učení nebylo tupeno.
2 Ti, kdo mají věřící pány, ať je nemají v menší vážnosti proto, že jsou jejich bratry, [a] nýbrž ať slouží tím raději, že ti, (kteří se ujímají dobrého díla), [t1] jsou věřící a milovaní. Tomu uč [b] a k tomu povzbuzuj.
Malachiáš 3 : 5
5 Přiblížím se k vám se soudem a budu rychlým svědkem proti čarodějům, [a] cizoložníkům [b] a těm, kdo lživě [c] přísahají, těm, kdo [d] utlačují za mzdu najatého, [e] vdovu a sirotka, křivdí [t4] příchozímu a nebojí se mě, praví Hospodin zástupů.
Titovi 3 : 8
8 Věrohodné [a] je to slovo, a chci, [b] abys na ty věci kladl důraz, [t4] (totiž aby se) [t5] ti, kdo uvěřili [c] Bohu, soustředili na to, jak mají vynikat v dobrých skutcích; [d] je to krásné a lidem užitečné. [e]
Efezským 6 : 9
9 A vy, páni, (jednejte s nimi také tak a zanechte) [t10] vyhrůžek; [a] vždyť víte, [t8] že jejich i váš Pán je v nebesích [b] a že u něho není přijímání osob. [c]
Přísloví 22 : 6
6 Vyuč chlapce na počátku [v9] jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne.
Skutky 10 : 1 – 48
1 V Cesareji [a] žil nějaký muž jménem Kornélius, setník [b] pluku [v1] zvaného Italský,
2 člověk zbožný, [a] který se bál [c]Boha [b] s celým svým domem, [v2] (dával mnoho almužen) [t3] lidu a stále [c] se modlil k [c]Bohu.
3 Kolem (třetí hodiny odpoledne) [t4] spatřil jasně ve vidění [a] Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“
4 Pozorně na něho pohlédl, ulekl [t5] se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, [a] jako připomínka [t6] před Bohem.
5 Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr. [a]
6 Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7 Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,
8 všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.
9 Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu [a] domu, aby se kolem poledne [t7] pomodlil. [b]
10 Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:
11 vidí otevřené nebe, [a] z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi.
12 V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci.
13 I zazněl [t8] k němu hlas: „Vstaň, [a] Petře, zabíjej a jez!“
14 Petr řekl: „Ne, Pane! [a] Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ [b]
15 A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ [a]
16 To se stalo třikrát [a] a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.
17 Zatímco byl Petr na rozpacích, [a] co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně,
18 zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr.
19 Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch [a]mu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají.
20 Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ [a]
21 Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“
22 Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, [a] který se bojí [c]Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, [b] dostal pokyn [c] od svatého [d] anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“
23 Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři [a] z Joppe šli s ním.
24 Nazítří vešli [t9] do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné [a] a nejbližší přátele.
25 Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil [a] se.
26 Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ [a]
27 Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí.
28 I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa [a] nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal [t10] za poskvrněného nebo nečistého.
29 Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“
30 A Kornélius odpověděl: [t11] „Před čtyřmi dny [jsem se postil] [t12] do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém [a] rouchu
31 a řekl: ‚Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena [a] a tvé skutky milosrdenství [b] byly vzpomenuty před Bohem.
32 Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit.‘
33 Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, [t13] abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha [t14] nařízeno.“
34 Petr otevřel ústa [a] a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh (nikomu nestraní), [t15]
35 ale v každém národě je mu milý [t16] ten, kdo se ho bojí [a] a činí spravedlnost. [b]
36 To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj [a] skrze Ježíše Krista — on je Pánem [b] všech.
37 Vy sami víte o tom, [t17] co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. [a]
38 Jak [c]Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval [a] všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, [b] protože [c]Bůh byl s ním. [c]
39 My jsme svědky [a] všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili.
40 Bůh jej však třetího dne probudil [a] z mrtvých a dal mu zjevit se;
41 ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení [t18] z mrtvých jedli [a] a pili.
42 A nařídil [a] nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, [b] že on je ten [c]Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. [c]
43 Jemu všichni proroci [a] vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů [b] každý, kdo v něho věří.“ [c]
44 Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý [a] na všechny, kteří tu řeč [t19] slyšeli.
45 A (věřící [a] ze Židů), [t20] kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany [t21] byl vylit [b] dar [c]Ducha Svatého, [c]
46 neboť je slyšeli mluvit jazyky [a] a velebit Boha. Potom Petr prohlásil:
47 „Může někdo odepřít vodu, [a] aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“
48 A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu (Ježíše Krista). [t22] [t23] Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.
Leave a Reply