Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví sebeobětování
Jan 15 : 13
13 Nikdo nemá větší lásku než tu, (že položí svou duši) [t4] za své přátele.
Filipenským 2 : 3 – 4
3 nic nedělejte ze soupeření [t2] ani z ješitnosti, [t3] nýbrž v pokoře [a] pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. [b]
4 Nevěnujte pozornost každý jen vlastním [a] zájmům, [t4] nýbrž každý i zájmům [t4] těch druhých. [b]
Jan 12 : 25
25 Kdo má rád svou duši, [a] hubí ji; kdo nenávidí [b] svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.
Římanům 12 : 1
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
1. Korintským 13 : 7
7 Všechno snáší, [t7] všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. [a]
1. Korintským 13 : 1 – 3
1 Kdybych mluvil jazyky [a] lidskými i andělskými, a lásku [b] bych neměl, jsem jako dunící kov [t1] nebo zvučící činel. [c]
2 A kdybych měl proroctví [a] a znal všechna tajemství [b] a měl všechno poznání [c] a kdybych měl veškerou víru, [d] takže bych přemisťoval hory, [e] ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych dal [a] pro nasycení chudých všechen svůj majetek [b] a kdybych vydal své tělo k spálení, [t2] ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. [c]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Matouš 10 : 39
39 Kdo nalezne (svou duši), [t25] ztratí ji; a kdo ztratí (svou duši) [t25] kvůli mně, nalezne ji.“
1. Korintským 16 : 1 – 24
1 Pokud [a] jde o sbírku [b] pro svaté: [c] jak jsem přikázal [d] galatským [e] sborům, [f] tak učiňte i vy.
2 V první den týdne [a] ať každý z vás doma [t1] dá stranou (tolik, kolik bude moci uložit), [t2] aby se sbírky nemusely konat teprve tehdy, až k vám přijdu. [b]
3 Až budu u vás, pošlu s potvrzujícími dopisy [a] ty, které uznáte za hodné, aby odnesli váš dar [t3] do Jeruzaléma.
4 Bude-li vhodné, abych šel i já, půjdou se mnou.
5 Přijdu [a] k vám, až projdu Makedonií. [b] Makedonií totiž jen procházím, [c]
6 ale u vás snad pobudu anebo přečkám zimu, abyste mne potom mohli vypravit, [a] kamkoliv půjdu.
7 Nechci vás teď totiž uvidět jen letmo; doufám, že u vás nějaký čas zůstanu, dovolí-li Pán. [a]
8 Až do letnic [a] zůstanu v Efesu,
9 neboť jsou zde pro mne otevřeny (dveře [a] k velké a účinné službě). [t4] I protivníků [t5] je však mnoho. [b]
10 Přijde-li Timoteus [a] , hleďte, aby u vás neměl žádné potíže, [t6] neboť koná Pánovo dílo [b] jako já.
11 Ať jím tedy nikdo nepohrdá. [a] Vypravte [b] ho v pokoji, aby přišel ke mně, neboť na něho čekám spolu s bratry.
12 Co se týče bratra [a] Apolla, [b] mnoho jsem ho povzbuzoval, aby přišel s bratry k vám. Ale vůbec tu nebyla vůle, [v7] aby nyní přišel. Přijde, jakmile bude vhodná doba. [c]
13 Bděte, [a] stůjte pevně [b] ve víře, (buďte zmužilí), [c] posilujte se.
14 Všechno ať se (mezi vámi) [t8] děje v lásce. [a]
15 Vyzývám [a] vás, bratři: Víte o lidech z domu Štěpánova, [b] že jsou prvotinou [c] Achaje [d] a že se oddali službě svatým.
16 I vy se podřizujte [a] takovým lidem, i každému, kdo spolupracuje a namáhá [b] se na Božím díle.
17 Raduji se nad přítomností [t9] Štěpána, Fortunata i Achaika, protože oni mi nahradili [t10] vaši nepřítomnost. [t11]
18 Občerstvili [a] mého i vašeho ducha. Uznávejte [b] takové bratry.
19 Pozdravují vás asijské sbory. [a] Velice vás pozdravuje v Pánu Akvila a Priska [b] spolu se shromážděním [t12] v jejich domě.
20 Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte se navzájem svatým políbením. [a]
21 Pozdrav mou, Pavlovou rukou. [a]
22 Kdo nemá rád Pána, ať je proklet! [a] (Marana tha)! [t13]
23 Milost Pána Ježíše [Krista] s vámi.
24 Moje láska je se všemi vámi v Kristu Ježíši. [Amen.] [a]
Efezským 5 : 25
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
Jan 13 : 34
34 Dávám vám nové přikázání, [a] abyste se navzájem milovali; jako já miluji [t16] vás, abyste se i vy navzájem milovali.
Židům 12 : 1 – 29
1 Proto i my, majíce (kolem sebe) [t1] tak veliký oblak svědků, odložme [a] veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející [t2] a s vytrvalostí [b] běžme [c] závod, který je (před námi), [t3]
2 upřeně hledíce k původci [t4] a dokonavateli víry [a] Ježíši, který pro [t5] radost, která byla před ním, podstoupil kříž, [b] pohrdnuv hanbou, [c] a sedí po pravici [d] [c]Božího trůnu.
3 (Pomyslete na) [t6] toho, který snesl [a] od hříšníků proti sobě takový odpor, [b] abyste neochabovali, [c] umdlévajíce ve svých duších.
4 Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.
5 A zapomněli jste na napomenutí, [t7] které vám praví jako synům: [t8] ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, [t9] ani neochabuj, [a] když jsi od něho kárán;
6 neboť koho Pán miluje, [a] toho vychovává, [t10] a švihá každého, koho přijímá [t11] za syna.‘ [b]
7 (Snášejte to ke [t12] své výchově), [t13] Bůh s vámi zachází jako se syny. [a] Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával? [t10]
8 Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.
9 Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. [a] Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, [b] (abychom žili)? [t14]
10 Vždyť oni vskutku na krátký čas [t15] vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. [a]
11 Každá výchova [t9] se ovšem v tu chvíli [a] nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné [b] ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. [c]
12 Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena [a]
13 a čiňte přímé stezky pro své nohy, [a] aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo. [b]
14 Usilujte [a] o pokoj se všemi a o posvěcení, [b] bez něhož nikdo neuvidí [c] Pána.
15 Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o [c]Boží milost, [a] aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen [b] hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni [c] mnozí.
16 Ať nikdo není smilník [a] nebo bezbožný [t16] člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. [b]
17 Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, [a] byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.
18 Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné hoře [a] a k planoucímu [b] ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru
19 a k zvuku polnice [a] a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, [t17] aby k nim nebylo (více mluveno), [t18]
20 neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: ‚I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,‘ [a]
21 a tak strašná byla ta podívaná, [t19] že Mojžíš řekl: ‚Jsem zděšen [a] a třesu se.‘
22 Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu [a] živého [b] Boha, nebeskému Jeruzalému, [c] a k desetitisícům andělů, [d] k slavnostnímu shromáždění
23 a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, [a] a k Bohu, soudci [b] všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,
24 a k prostředníku [a] nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, [b] která mluví [c] lépe než Ábel. [t20]
25 Hleďte, [a] ať neodmítnete [t21] toho, kdo mluví. [b] Neboť jestliže neunikli [c] oni, když odmítli [t21] toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, kdo mluví z nebes.
26 Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: ‚Já ještě jednou zatřesu‘ nejenom ‚zemí‘, ale i ‚nebem‘. [a]
27 Ono ‚ještě jednou‘ ukazuje na proměnu [t22] těch věcí, (jimiž lze otřást), [t23] neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, (jež jsou neotřesitelné). [t24]
28 Projevujme [t25] proto vděčnost, [t26] že přijímáme neotřesitelné království, (a s ní) [t27] přinášejme Bohu jemu příjemnou [a] službu s uctivostí a bázní.
29 Neboť náš Bůh je oheň stravující. [a]
1. Janův 4 : 7
7 Milovaní, milujme se navzájem, [a] neboť láska je z [c]Boha, a každý, kdo miluje, se z [c]Boha narodil [b] a [c]Boha zná. [c]
1. Janův 4 : 8
8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh [a] je láska.
1. Korintským 13 : 13
13 Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. [v11] Ale největší [t12] z nich je láska. [a]
Leave a Reply