Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví sázení semen pro sklizeň
Galatským 6 : 9
9 V činění dobra [a] neochabujme; [b] nezemdlíme-li [t11], [c] budeme ve svůj čas žnout. [d]
Žalmy 126 : 6
6 Ten, kdo chodí a s pláčem (nosí mošnu se semenem,) [t8] přijde a s jásotem bude snášet snopy. [a]
Jakubův 5 : 7
7 Buďte tedy trpěliví, [a] bratři, až do Pánova příchodu. [b] Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane (podzimního a jarního) [t4] [deště]. [c]
Jan 15 : 1 – 27
1 „Já jsem [a] ta pravá [b] vinná réva [c] a můj Otec [d] je hospodář.
2 Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje, [a] a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
3 Vy jste již čistí [a] pro slovo, [b] které jsem vám pověděl.
4 Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně.
5 Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo (zůstává ve mně) [a] a já v něm, ten nese [b] hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete [c] činit nic.
6 Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří. [t1]
7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, [a] oč chcete, a stane se vám.
8 Tím [t2] bude oslaven můj Otec, [a] když [t3] ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky. [b]
9 Jako Otec miluje [a] mne, tak i já miluji [a] vás. Zůstaňte v mé lásce.
10 Zachováte-li má přikázání, [a] zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval [b] přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“
11 „Toto jsem vám pověděl, [a] aby moje radost [b] byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.
12 To je mé přikázání, [a] abyste se navzájem milovali, jako já miluji [b] vás.
13 Nikdo nemá větší lásku než tu, (že položí svou duši) [t4] za své přátele.
14 Vy jste moji přátelé, [a] činíte-li, [b] co vám přikazuji.
15 Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel [a] od svého Otce.
16 Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral [t5] vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli [t6] a nesli [a]ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho [t7] požádali [b] v mém jménu. [c]
17 To vám přikazuji, [a] abyste se navzájem milovali.“
18 „Jestliže vás svět nenávidí, [a] vězte, že mne nenáviděl dříve než vás.
19 Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, [a] proto vás svět nenávidí.
20 Pamatujte [a] na [c]slovo, které jsem vám řekl: ‚Otrok není větší než jeho pán.‘ [b] Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat; [c] jestliže zachovali mé [c]slovo, [d] i vaše zachovají.
21 Ale to všechno vám učiní kvůli mému jménu, [a] protože neznají [b] toho, který mě poslal. [c]
22 Kdybych nepřišel a nepromluvil k nim, neměli by hřích; [a] nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu. [b]
23 Kdo mne nenávidí, nenávidí i mého Otce.
24 Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky, [a] které neučinil nikdo jiný, [b] neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v nenávisti jak mne, tak mého Otce.
25 To proto, aby se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich Zákoně: [a] ‚Nenáviděli mne bez příčiny.‘ [b]“
26 „Až přijde Zastánce, [a] kterého vám pošlu [b] od Otce, [c]Duch [c]Pravdy, [c] jenž vychází od Otce, ten [t8] o mně vydá svědectví. [d]
27 Ale i vy (budete svědčit), [t9] neboť jste se mnou od počátku.“ [a]
1. Korintským 3 : 6 – 9
6 Já jsem zasadil, [a] Apollos zalil, [b] ale [c]Bůh dával růst. [c]
7 Tedy ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nejsou něčím [a] zvláštním, ale Bůh, který dává růst.
8 Ten, kdo sází, i ten, kdo zalévá, jsou jedno, každý však dostane svou vlastní mzdu [a] podle své [t4] námahy. [b]
9 Neboť jsme Boží spolupracovníci; [a] vy jste Boží pole, Boží stavba. [b]
Matouš 13 : 30
30 Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte [a] do mé stodoly.‘“
Jeremiáš 17 : 8
8 Bude jako strom [a] zasazený [b] u vody, zapustí své kořeny [c] u potoka; nebojí [t12] se, když přijde žár, jeho listí [d] bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, [e] nepřestává nést ovoce.
Židům 13 : 1 – 25
1 Bratrská láska [a] ať zůstává.
2 Nezanedbávejte pohostinnost; [t1] vždyť skrze ni [t2] někteří nevědomky [t3] pohostili anděly. [a]
3 Pamatujte [a] na vězně, [b] jako byste byli uvězněni s nimi; na ty, kteří jsou trápeni, [c] jako ti, kteří jsou sami také v těle.
4 Manželství [a] ať je (u všech) [t4] ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky [b] a cizoložníky bude soudit [c]Bůh. [c]
5 Žijte [t5] bez lásky k penězům, [a] spokojeni [b] s tím, co máte; [t6] neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;‘ [c]
6 a tak s důvěrou [t7] říkejme: ‚Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?‘ [a]
7 Vzpomínejte na své vůdce, [t8] kteří k vám mluvili [c]Boží [c]slovo, [a] pečlivě pozorujte, jaký byl konec [t9] jejich života, [t10] a napodobujte [b] jejich víru. [c]
8 Ježíš Kristus je tentýž [a] včera i dnes, i na věky. [b]
9 Nenechte se unášet rozličnými a cizími učeními; [a] neboť je dobré mít srdce upevňované [b] milostí, [c] ne zachováváním předpisů o pokrmech, [d] jimiž si neprospěli ti, kdo si tak počínali. [t11]
10 Máme oltář, [a] z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku. [b]
11 Neboť těla těch zvířat, jejichž krev je veleknězem vnášena za hřích do svatyně, jsou spalována (venku za táborem). [t12]
12 Proto také Ježíš, aby svou vlastní krví [a] posvětil [b] lid, trpěl (venku za branou). [t13]
13 Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu. [a]
14 Neboť zde nemáme trvalé město, [a] ale toužebně hledáme to budoucí. [t14]
15 Skrze něho [tedy] přinášejme [t15] Bohu stále [a] oběť chvály, to jest ovoce rtů, [b] vyznávajících jeho jméno.
16 A nezapomínejte činit dobře a (sdílet se), [t16] neboť takové oběti [a] se Bohu líbí. [b]
17 Poslouchejte své vůdce [a] a buďte poddajní, neboť oni bdí [b] nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; [c] ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, [t17] neboť to by vám nebylo k užitku.
18 Modlete se za nás, neboť jsme přesvědčeni, že máme dobré svědomí, [a] když si ve všem chceme počínat správně.
19 Tím více vás však vyzývám, [a] abyste to činili, abych se k vám brzo [t18] (dostal zpátky). [t19]
20 A Bůh pokoje, [a] který vyvedl z mrtvých velkého pastýře [b] ovcí (pro krev) [t20] věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše,
21 ať vás zdokonalí (ve všem dobrém) [t21] k vykonání jeho vůle, [a] čině (v nás) [t22] to, co je před ním příjemné, [b] skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky [věků]. Amen. [c]
22 Vyzývám vás, bratři, [a] snášejte to slovo napomenutí, [t23] neboť jsem vám napsal jen krátce. [b]
23 Vězte, [t24] že [náš] bratr Timoteus [a] je již propuštěn. Přijde-li brzo, [t18] uvidím vás s ním.
24 Pozdravte všechny své vůdce [a] a všechny svaté. [b] Zdraví vás ti, kdo jsou z Itálie. [c]
25 Milost [a] se všemi vámi. [Amen.]
Jakubův 5 : 7 – 11
7 Buďte tedy trpěliví, [a] bratři, až do Pánova příchodu. [b] Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane (podzimního a jarního) [t4] [deště]. [c]
8 Buďte i vy trpěliví [a] a upevněte svá srdce, [b] protože Pánův příchod se přiblížil. [c]
9 Nenaříkejte, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce [a] stojí přede dveřmi! [b]
10 Za vzor [a] ve snášení zlého [b] a v trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, [c] kteří mluvili v Pánově jménu. [d]
11 Hle, blahoslavíme [a] ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově [b] vytrvalosti a viděli jste, (jaký konec [c] mu Pán připravil). [t5] Neboť Pán je velmi soucitný [d] a milostivý. [e]
Kolossenským 3 : 17
17 A všechno, cokoli činíte [a] slovem [b] nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte [c] [c]Bohu a Otci.
Matouš 13 : 30 – 35
30 Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte [a] do mé stodoly.‘“
31 Předložil [t19] jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice, [a] které člověk vzal a zasel na svém poli.
32 Je sice menší než všecka semena, [v20] ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a (je z něho) [t21] strom, takže přilétají [t22] nebeští ptáci [a] a hnízdí v jeho větvích.“
33 Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, [a] který žena vzala a skryla do tří měřic [v23] mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“
34 To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích [a] a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,
35 aby se naplnilo, [a]co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa].‘ [b]
Jakubův 5 : 7 – 12
7 Buďte tedy trpěliví, [a] bratři, až do Pánova příchodu. [b] Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane (podzimního a jarního) [t4] [deště]. [c]
8 Buďte i vy trpěliví [a] a upevněte svá srdce, [b] protože Pánův příchod se přiblížil. [c]
9 Nenaříkejte, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce [a] stojí přede dveřmi! [b]
10 Za vzor [a] ve snášení zlého [b] a v trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, [c] kteří mluvili v Pánově jménu. [d]
11 Hle, blahoslavíme [a] ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově [b] vytrvalosti a viděli jste, (jaký konec [c] mu Pán připravil). [t5] Neboť Pán je velmi soucitný [d] a milostivý. [e]
12 Především nepřísahejte, [a]moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.
Římanům 6 : 21
21 Jaký jste tehdy měli užitek [t16] z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec [t17] je smrt. [a]
Jakubův 2 : 24
24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.
Jakubův 1 : 1 – 27
1 Jakub, [a]otrok [b]Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav [c] dvanácti kmenům, [d]které jsou v rozptýlení. [t1]
2 Pokládejte za velikou [t2] radost, [a] moji bratři, [v3] když upadnete do rozličných pokušení. [t4]
3 Víte, že zkoušení [a] vaší víry [b] působí vytrvalost. [c]
4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, [t5] abyste byli dokonalí [t6] a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.
5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, [a] ať ji žádá [b] od Boha, který dává [c] všem štědře [d] a nevyčítá, a bude mu dána.
6 Ať však žádá (ve víře) [t7] a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, [a] podobá se mořské vlně, [b] hnané a zmítané větrem. [c]
7 Ať si takový [t8] člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;
8 je to muž nerozhodný, [t9] nestálý (ve všem, co činí). [t10]
9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení [a]
10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy: [a]
11 vyjde slunce se svým žárem [a] a vysuší [b] trávu, její květ opadne [c] a krása jeho [t11] vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v (tom, co činí). [t12]
12 Blahoslavený [a] muž, který snáší zkoušku, [t13] neboť když se osvědčí, dostane věnec [b] života, jejž Pán zaslíbil [c] těm, kdo ho milují. [d]
13 Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen (ke zlému) [t14] a sám také nikoho nepokouší.
14 Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. [a]
15 Žádostivost pak počne [a] a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. [b]
16 Nemylte se, [a] moji milovaní [b] bratři.
17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, [a] sestupuje [t15] od Otce světel, u něhož není proměny [b] ani (zatmění z odvrácení). [t16]
18 On se rozhodl a zplodil [a] nás slovem pravdy, [b] abychom byli jakousi prvotinou [c] jeho stvoření.
19 (Víte to), [t17] moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, [a] ale pomalý k mluvení, [b] pomalý k hněvu. [c]
20 Neboť lidským hněvem [t18] se Boží spravedlnost nevypůsobí.
21 Proto odložte [a] veškerou nečistotu [b] a přemíru špatnosti [c] a v tichosti [d] přijměte [e] zaseté [c]slovo, které má moc [f] zachránit vaše duše. [v19]
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle [a] pozoruje svou přirozenou tvář;
24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody [a] a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený [b] ve svém jednání.
26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě [a] svůj jazyk, [b] klame [c] své srdce; [d] jeho zbožnost [e] je marná. [f]
27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před [c]Bohem a Otcem je toto: navštěvovat [a] sirotky a vdovy [b] v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. [c]
Jakubův 5 : 16
16 Vyznávejte hříchy [a] jeden druhému a modlete [b] se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže (účinná modlitba spravedlivého). [t9]
Efezským 5 : 9
9 ovoce světla [t6] je ve veškeré dobrotě, [a] spravedlnosti [b] a pravdě —
Židům 13 : 5
5 Žijte [t5] bez lásky k penězům, [a] spokojeni [b] s tím, co máte; [t6] neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;‘ [c]
Lukáš 21 : 1 – 38
1 Když [a] vzhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do pokladnice.
2 Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dvě (drobné mince), [t1]
3 a řekl: „Vpravdě [a] vám pravím, že tato chudá vdova hodila více než všichni ostatní.
4 Neboť ti všichni vhodili k Božím darům ze svého přebytku, tato však vhodila ze svého nedostatku celé (svoje živobytí). [t2]“
5 Když [a] někteří mluvili o chrámu, že je vyzdoben krásnými kameny a obětními dary, řekl:
6 „Přijdou dny, ve kterých z toho, co vidíte, zde nezůstane kámen na kameni, [a] který nebude stržen.“
7 Otázali se ho: „Učiteli, kdy to bude? A jaké bude znamení, až se to začne [t3] dít?“
8 Řekl: „Dávejte si pozor, abyste nebyli svedeni. Neboť mnozí přijdou (v mém jménu) [a] a budou říkat: ‚Já jsem‘ a ‚ten čas je tu‘. Nechoďte [b] za nimi.
9 Když byste uslyšeli o válkách a nepokojích, nevyděste se. Neboť to musí nejprve nastat, ale konec nebude hned.“
10 Potom jim říkal: „Povstane národ proti národu a království proti království,
11 budou veliká zemětřesení a na různých místech hlad a mor, budou hrůzy a veliká znamení z nebe.
12 Avšak [a] před tím vším vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, vydávajíce vás do synagog a do vězení, budete pro mé jméno předváděni před krále a vladaře.
13 To vám bude svědectvím. [t4]
14 Uložte si tedy do svých srdcí, [t5] abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.
15 Neboť já vám dám řeč [t6] a moudrost, které nebudou moci odolat ani ji vyvrátit žádní vaši protivníci. [a]
16 Vydají vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou usmrceni.
17 A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.
18 Ale ani vlas [a] z vaší hlavy se určitě neztratí.
19 Svou trpělivostí [t7] získejte [t8] své duše.“
20 „Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován [a] vojsky, [t9] tehdy vězte, že se přiblížilo jeho [t10] zpustošení.
21 Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať vyjdou, a kteří jsou na venkově, ať do něho nevcházejí, [a]
22 protože toto jsou dny trestu, [t11] aby se naplnilo všechno, co je napsáno.
23 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliká tíseň na zemi a hněv proti tomuto lidu.
24 Padnou ostřím meče a jako zajatci budou odvedeni mezi všecky národy, [t12] a po Jeruzalému budou šlapat [a] národy, [t12] dokud [b] se nenaplní (jejich čas). [t13]“
25 „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných před řevem [t14] a vlnobitím moře.
26 Lidé budou omdlévat [t15] strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou. [a]
27 A potom [t16] uvidí Syna člověka přicházet v oblaku [a] s mocí a velikou slávou.
28 Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“ [a]
29 A [a] řekl jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník a na všechny ostatní stromy.
30 Když vidíte, že již vypučely, sami víte, že léto je již blízko.
31 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, [t17] že je blízko Boží království. [t18]
32 Amen, pravím vám, že určitě nepomine ono pokolení, dokud se toto všechno nestane.
33 Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“
34 „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena flámováním, opilstvím a (starostmi každodenního života) [t19] a onen den na vás nepřišel náhle [a]
35 (jako past. Neboť přijde) [t20] na všechny, kteří (přebývají na povrchu) [t21] celé země.
36 Bděte [a] a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit [b] se před Syna člověka.“
37 Ve dne učil v chrámě, [a] ale v noci vycházel [b] a zůstával [t22] na hoře zvané Olivová. [c]
38 A všechen lid k němu časně zrána [a] přicházel, aby ho v chrámě poslouchal.
Leave a Reply