Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví rty
Žalmy 141 : 3
3 Hospodine, postav stráž [t3] k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů. [a]
Efezským 4 : 29
29 Z vašich úst ať nevychází žádné špatné [t29] slovo, [a] nýbrž (jen takové, které je) [t30] dobré k potřebnému budování, [b] aby dalo milost [c] těm, kdo je slyší.
Jakubův 3 : 1 – 18
1 Nebuďte mnozí učiteli, [a] moji bratři; víte, že (budeme souzeni [b] přísněji). [t1]
2 Neboť všichni (často chybujeme. [a] Kdo nechybuje) [t2] ve slově, ten je dokonalý [b] muž, schopný držet na uzdě [c] i celé tělo.
3 (Dáváme-li koňům [a] do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím) [t3] celé jejich tělo.
4 Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, [a] jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.
5 Tak i jazyk je malý úd, ale honosí [a] se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, [b] a jak velký les zapálí!
6 I jazyk je oheň, [a] svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje [b] celé tělo, zapaluje (běh našeho života) [t4] a sám je zapalován Gehennou. [t5]
7 Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,
8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. [a]
9 Jím dobrořečíme [t6] Pánu a Otci, a jím také zlořečíme [a] lidem, učiněným podle Boží podoby. [b]
10 Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!
11 Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou? [a]
12 Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? [a] [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.
13 Kdo je mezi vámi moudrý [a]a rozumný? Ať ukáže [b] dobrým způsobem života [c] své skutky v moudré tichosti. [d]
14 Máte-li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete [a] proti pravdě. [b]
15 To není moudrost sestupující shůry, [a] ale pozemská, [b] duševní, [c] démonská. [d]
16 Vždyť kde je závist a soupeření, [a] tam je zmatek [b] a kdejaká [t7] špatná věc. [c]
17 Moudrost shůry je především čistá, [a] potom pokojná, [b] mírná, [c] poddajná, plná milosrdenství [d] a dobrého ovoce, nepochybující, [t8] bez přetvářky. [e]
18 Ovoce spravedlnosti [a] je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj. [b]
Židům 13 : 15
15 Skrze něho [tedy] přinášejme [t15] Bohu stále [a] oběť chvály, to jest ovoce rtů, [b] vyznávajících jeho jméno.
Přísloví 15 : 1
1 Vlídná [t1] odpověď odvrátí zlobu, [a] ale slovo, které zraňuje, [t2] budí hněv.
Přísloví 20 : 15
15 (Někdo má) [t24] zlato a množství drahokamů, [a] ale vskutku drahocenná věc jsou (rozumné rty.) [t25]
Efezským 5 : 1 – 33
1 Napodobujte [a] tedy Boha jako milované děti [b]
2 a žijte [t1] v lásce, jako i Kristus miloval [a] nás [t2] a vydal sám sebe [b] za nás jako dar a oběť [c]Bohu v příjemnou vůni. [c]
3 Smilstvo [a] ani žádná nečistota [b] nebo chamtivost [t3] ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, [t4] jak se sluší na svaté. [c]
4 Ani hanebnost, hloupé [a] řeči nebo laškování, což se nesluší; [b] nýbrž raději vzdávejte díky. [c]
5 Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník [a] ani nečistý ani lakomec [b] — to jest modloslužebník [c] — nemá dědictví [d] v království Kristově a Božím.
6 Ať vás nikdo nesvádí prázdnými [a] slovy, neboť pro tyto věci přichází [c]Boží hněv [b] na (syny neposlušnosti). [c]
7 Nemějte s nimi tedy nic společného. [t5]
8 Kdysi [a] jste byli tmou, [b] ale nyní jste světlem [c] v Pánu. Žijte [t1] jako děti světla [d] —
9 ovoce světla [t6] je ve veškeré dobrotě, [a] spravedlnosti [b] a pravdě —
10 zkoumejte, [t7] co se líbí [a] Pánu,
11 a nemějte žádnou účast [a] na neplodných skutcích tmy, [b] spíše je usvědčujte. [t8]
12 Neboť o tom, co se u [t9] nich vskrytu děje, je hanba i mluvit. [a]
13 Ale všechno, co je (světlem usvědčováno, je zjevováno), [t10]
14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. [a] Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ [t11]
15 Dbejte tedy (pečlivě na to, jak žijete;) [t12] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; [a]
16 vykupujte [t13] čas, [a] protože dny jsou zlé. [b]
17 Proto nebuďte nerozumní, [a] ale rozumějte, co je Pánova vůle. [b]
18 A neopíjejte [t14] se vínem, [a] v němž je prostopášnost, [b] ale (naplňujte se Duchem), [t15]
19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, [t16] v (oslavných zpěvech) [t17] a v [duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce [a] Pánu a velebíce [t18] ho
20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]
22 Ženy, [podřizujte se] svým mužům [a] jako Pánu, [b]
23 neboť muž je hlavou [a] ženy, jako je Kristus hlavou [b] církve; on [je] zachráncem těla.
24 Ale jako církev je podřízena [t20] Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
26 aby ji posvětil, [a] když ji očistil (vodní koupelí) [t21] v slovu, [b]
27 aby sám sobě postavil [a] slavnou [t22] církev, která by neměla poskvrny [b] ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá [c] a bezúhonná.
28 Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
29 Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí [t23] je a pečuje [t24] o ně, jako i Kristus o církev.
30 Vždyť jsme údy jeho těla, [a] [z jeho masa a z jeho kostí].
31 ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ [a]
32 Toto tajemství [a] je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
33 Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.
Přísloví 12 : 19
19 Pravdivé rty obstojí [a] navěky, kdežto lživý [b] jazyk jen na okamžik.
Judův 1 : 13
13 divoké mořské vlny, [a] které jako pěnu vyvrhují své hanebnosti, [b] bloudící [t20] hvězdy, jimž je mrákota [c] tmy zachována na věčnost.
Leave a Reply