Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví rozmanitost
Jakubův 2 : 1 – 26
1 Moji bratři, nespojujte [t1] víru [a] v (našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy,) [t2] s přijímáním osob. [t3]
2 Když vejde do vašeho shromáždění [t4] muž se zlatým prstenem a v nádherném [t5] šatě [a] a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě, [b]
3 a vy věnujete pozornost [t6] tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: ‚Ty si sedni pohodlně sem,‘ a chudému řeknete: ‚Ty postůj támhle nebo si sedni sem pod mou podnož,‘ [a]
4 cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci [a] (se zlými pohnutkami)? [t7]
5 Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil [a] [c]Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí [b] ve víře a stali se dědici království, [c] jež zaslíbil těm, kdo ho milují?
6 Vy však jste zneuctili chudého. [a] Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí [b] vás právě oni před soudy?
7 Což nehanobí právě oni to drahé [t8] jméno, [a] (jímž jste byli nazváni)? [t9]
8 Jestliže vskutku plníte královský zákon [a] podle Písma: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého‘, [b] dobře činíte. [c]
9 Jestliže však někomu straníte, [t10] dopouštíte se hříchu a Zákon [a] vás usvědčuje [b] jako přestupníky.
10 Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, [a] stal by se vinným ve všech. [b]
11 Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ [a] řekl také: ‚Nezavraždíš.‘ [b] Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona. [c]
12 Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. [a]
13 Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; [a] milosrdenství přemáhá [t11] soud.
14 Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? [a] Může ho taková víra zachránit?
15 Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek [a] denní obživy,
16 a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, [a]zahřejte se a nasyťte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?
17 Tak i víra: [a]nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
18 Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ [t12] Ukaž mi tu svou víru bez [t13] skutků a já ti ukážu svou víru [a] na [t14] svých skutcích.
19 Ty věříš, že (je jeden Bůh). [t15] Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. [a]
20 Chceš však poznat, ó nerozumný [t16] člověče, [a] že víra bez skutků je neúčinná? [t17]
21 Cožpak náš otec Abraham [a] nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? [b]
22 Vidíš, že víra (působila spolu s jeho skutky) [t18] a že v těch [t19] skutcích se stala víra dokonalou. [a]
23 I naplnilo se Písmo, [a] které praví: ‚Uvěřil Abraham [c]Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ [b] a byl nazván Božím přítelem. [c]
24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.
25 A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, [a] když přijala posly [b] a propustila je jinou cestou?
26 Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
Zjevení 7 : 9
9 Potom [a] jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, (jazyků a z každého lidu), [t4] jak stojí před trůnem [b] a před Beránkem, oblečeni v bílá [c] roucha, palmové ratolesti [d] v rukou,
Kolossenským 1 : 16 – 17
16 neboť v něm [a] bylo stvořeno všechno na [t18] nebesích i na zemi, [b] věci viditelné [c] i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; [d] všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
17 On je přede vším [a] a všechno v něm spočívá. [t19]
Římanům 14 : 1 – 23
1 Slabého [a] ve víře přijímejte, [b] ale (ne proto, abyste posuzovali jeho názory). [t1]
2 Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. [a]
3 Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje [a] toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí [b] toho, kdo jí. Vždyť [c]Bůh ho přijal. [c]
4 Kdo jsi ty, [a] že soudíš [b] cizího sluhu? (Pro svého pána) [t2] stojí [c] nebo padá. A on bude stát, neboť Pán [t3] je mocen ho postavit.
5 Někdo považuje jeden den za důležitější [a] než druhý, [t4] jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen [b] (o tom, jak sám smýšlí). [t5]
6 Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. [a]
7 Nikdo z nás nežije sám sobě [a] a nikdo sám sobě neumírá.
8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. [a] Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, [t6] aby se stal Pánem [a] mrtvých i živých. [b]
10 Ty pak, proč soudíš [a] svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. [t7] [b]
11 Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, [a] praví Pán, skloní se (přede mnou) [t8] každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet [t9]Bohu.
13 Nesuďme [a] už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu [b] nebo svod. [t10]
14 Vím a jsem přesvědčen [a] v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; [b] jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
15 Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš [t11] již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby [a] toho, za nějž Kristus zemřel! [b]
16 Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás [t12] dobré.
17 Vždyť [c]Boží království [a] není pokrm [b] a nápoj, nýbrž spravedlnost, [c] pokoj [d] a radost [e] v Duchu Svatém.
18 Kdo takto [t13] slouží [a] Kristu, je milý [b] Bohu a (lidé ho mají v úctě). [t14]
19 A tak usilujme [t15] o to, [t16] co vede k pokoji, [a] a o to, [t16] co slouží k společnému budování. [b]
20 Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který (pohoršuje druhého tím, co) [t17] jí.
21 Je dobré nejíst maso [a] a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].
22 (Víru, kterou máš ty, měj) [t18] pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje [a] sám sebe za to, co pokládá za správné.
23 Ten však, kdo pochybuje [a] a jedl by, je odsouzen, (protože nejednal na základě víry). [t19] Všecko, co není z víry, je hřích. [b]
Matouš 28 : 19
19 Jděte [a] [tedy] a čiňte [t10] učedníky [b] ze všech národů, [c] křtěte [t10] je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého [d]
Malachiáš 2 : 10
10 Což nemáme všichni jednoho otce? [a] Cožpak nás nestvořil [b] jeden Bůh? Proč jednáme věrolomně jeden vůči druhému [c] a znesvěcujeme smlouvu [d] svých otců?
Jan 4 : 4 – 26
4 Musel však projít Samařskem. [a]
5 Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar, [v4] blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. [a]
6 Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, (se posadil) [t5] u toho pramene. Bylo kolem poledne. [t6]
7 Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“
8 Jeho učedníci totiž odešli do města, [a] aby nakoupili jídlo.
9 Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany [a] (nic společného neužívají). [t7]
10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar [a] a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ [b]
11 [Žena] mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; [v8] odkud tedy máš tu živou vodu?
12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“
13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.
14 Kdo by se však napil z vody, kterou [t9] mu dám já, nebude nikdy [t10] žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ [a]
15 Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila [a] a nemusela sem chodit nabírat.“
16 [Ježíš] jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“
17 Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ [a]
18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
19 Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. [a]
20 Naši otcové se klaněli [a] Bohu na této hoře, [v11] a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ [b]
21 Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, [a] kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. [b]
22 Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana [a] je ze Židů.
23 Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu [t12] a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.
24 Bůh je duch, [t12] a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu [t12] a pravdě.“
25 Žena mu řekla: „Vím, [t13] že má přijít [t14] Mesiáš, [a] zvaný Kristus. [b] Až on přijde, oznámí nám všechno.“
26 Ježíš jí řekl: „Já jsem [a] to — ten, který k tobě mluví.“ [b]
Leave a Reply