Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví půjčil
Matouš 6 : 16 – 18
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
Matouš 6 : 1 – 34
1 „Dávejte si pozor, [a] abyste nekonali (svou spravedlnost) [t1] před lidmi, [b] (jim na odiv); [t2] jinak nemáte odměnu [c] u svého Otce, který je v nebesích.“
2 „Když tedy (dáváš almužnu), [v3] nevytrubuj [t4] to před sebou, jak to činí pokrytci [v5] v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. [a] Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
3 Ale když ty (dáváš almužnu), [t4] [a] ať tvá levice nepozná, co činí pravice,
4 aby tvá almužna [t6] zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, [a] ti odplatí zjevně.“
5 „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, [v7] stojíce [a] v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, [a] zavři za sebou dveře [b] a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, [t9] dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní [v11] chléb [a] dej nám dnes.
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí [a] váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
19 „Neshromažďujte [a] si poklady [b] na zemi, kde je ničí mol [c] a rez [t17] a kde se zloději prokopávají a kradou.
20 Shromažďujte si poklady v nebi, [a] kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.
21 Neboť kde je tvůj [t18] poklad, tam bude i tvé [t18] srdce.“ [a]
22 „Lampou [a] těla je oko. Je-li tvé oko čisté, [t19] celé tvé tělo bude (plné světla). [t20]
23 Ale je-li tvé oko špatné, [t21] celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; [a] buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit [t22] Bohu i mamonu.“ [b]
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: [a] nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. [b] Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat (k délce svého věku) [t24] jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun [a] v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, [a] která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? [v25]
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
Joel 2 : 12 – 13
12 Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte [a] se ke mně celým svým srdcem, [b] s postem, [c] s pláčem [d] a s kvílením. [e]
13 Roztrhněte svá srdce, [a] ne svá roucha [b] a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, [c] pomalý [d] k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává [e] se nad zlem.
1. Petrův 5 : 6
6 Pokořte [a] se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas.
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Matouš 4 : 1 – 25
1 Tehdy [a] Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen [t1] od Ďábla. [t2]
2 A když se postil [a] čtyřicet dní a čtyřicet nocí, [b] nakonec vyhladověl. [c]
3 Tu přistoupil Pokušitel [a] a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, [b] řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“
4 On však (na to) [t3] řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘ [a]“
5 Potom ho Ďábel vzal do svatého města, [a] postavil ho na okraj střechy chrámu
6 a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.‘ [a]“
7 Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: ‚Nebudeš pokoušet [t4] Pána, svého Boha.‘ [a]“
8 Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa [a] a jejich slávu.
9 A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“
10 Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, [a] Satane. [b] Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému [c]Bohu, se budeš klanět [c] a jeho jediného uctívat.‘ [d]“
11 A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé [a] přistoupili a sloužili mu.
12 Když Ježíš uslyšel, že byl Jan uvězněn, [t5] odebral se do Galileje.
13 Opustil Nazaret, [a] šel a usadil se v Kafarnaum, [b] které je u moře, v oblastech Zabulón [c] a Neftalí, [d]
14 aby se naplnilo, [a] co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:
15 ‚Země Zabulón a země Neftalí, cestou u moře, za Jordánem — Galilea pohanů; [t6]
16 lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, vzešlo světlo.‘ [a]
17 Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání, [a] neboť se přiblížilo [b] království Nebes.“
18 Když [a] se procházel podél Galilejského moře, [v7] uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr [b] a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť; [c] byli totiž rybáři.
19 ekl jim: Ř„Pojďte za mnou [a] a učiním z vás rybáře lidí. [v8]“ [b]
20 Oni hned opustili [a] sítě a následovali [b] ho.
21 A když odtamtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba, [a] syna Zebedeova, [b] a jeho bratra Jana, [c] jak v lodi se svým otcem Zebedeem spravují své sítě. I povolal je.
22 Oni ihned opustili loď i svého otce a následovali ho.
23 Procházel celou Galilejí, učil [a] v jejich synagogách, [v9] hlásal (evangelium království) [t10] a uzdravoval [b] každou nemoc a každou slabost [t11] v lidu.
24 Pověst [t12] o něm se roznesla po celé Sýrii. [a] Přinesli k němu všechny nemocné, [t13] kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované, [b] náměsíčné [c] i ochrnuté [d] a on je uzdravil.
25 Šly za ním veliké zástupy [a] z Galileje, Dekapole, [v14] Jeruzaléma, Judska i Zajordání. [b]
Marek 1 : 15
15 A říkal: „Naplnil se čas [t18] a přiblížilo se Boží království; [t19] čiňte pokání [a] a věřte evangeliu. [t20]“
Izaiáš 58 : 6 – 7
6 Toto je půst, [a] který si přeji: Rozvázat (pouta ničemnosti,) [t6] uvolnit řemeny jha a propustit [b] utlačované na svobodu, [c] zpřetrhat každé jho.
7 (Když budeš) [t7] lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, [a] zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu [t8] a krvi nebudeš lhostejný,
Genesis 3 : 19
19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach [a] jsi a do prachu [b] se navrátíš.
Skutky 15 : 9
9 a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, když vírou [a] očistil [b] jejich srdce.
1. Petrův 1 : 3
3 Požehnaný [c]Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, [a] který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil [b] k živé naději [c] vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, [d]
Skutky 26 : 20
20 ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, [a] a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, [t16] aby činili pokání, obraceli [b] se k [c]Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání. [c]
Lukáš 6 : 12 – 15
12 Stalo [a] se v těch dnech, že vyšel na horu, aby se pomodlil. [b] A celou noc strávil v modlitbě Boží. [t7]
13 Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct, [a] které také pojmenoval apoštoly: [b]
14 Šimona, jemuž dal také jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,
15 Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,
2. Korintským 6 : 2
2 Neboť praví: ‚Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ [a] Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany.
Daniel 9 : 3
3 Tehdy jsem obrátil svou tvář k Panovníku Bohu, abych jej hledal [a] modlitbou a úpěnlivými prosbami, [t8] v postu, žíněném rouchu [t9] a popelu. [b]
Ezechiel 18 : 21
21 Pokud se však ničema odvrátí [a] od všech svých hříchů, které spáchal, bude zachovávat všechna má ustanovení a bude konat právo a spravedlnost, určitě bude žít, nezemře. [v13]
Jan 13 : 1 – 17
1 Před velikonočním [t1] svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina, [a] aby z tohoto světa přešel k Otci, [b] (protože miloval) [t2] své, kteří byli ve světě, miloval [c] je až do konce. [t3]
2 Během večeře, když již Ďábel [a] vložil do srdce Judy [b] Šimona Iškariotského, aby jej vydal, [t4]
3 Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou [a] a že od Boha [b] vyšel a k Bohu odchází,
4 vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se. [a]
5 Potom nalil do umyvadla vodu a začal učedníkům umývat nohy [a] a utírat je plátnem, kterým byl přepásán.
6 Přišel k Šimonovi Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi (chceš mýt) [t5] nohy?“
7 Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nevíš, [a] potom [b] však to poznáš.“
8 Petr mu řekl: „Nikdy [a] mi nebudeš mýt nohy!“ [b] Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“ [c]
9 Šimon Petr mu řekl: „Pane, pak tedy nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!“
10 Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, [a] ale ne všichni.“
11 Věděl [a] totiž, kdo ho vydává. [t6] Proto řekl: ‚Ne všichni jste čistí.‘
12 Když jim umyl nohy [a] vzal si své šaty, opět (zaujal místo u stolu) [t7] a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
13 Vy mne nazýváte Učitelem [a] a Pánem [b] a dobře pravíte; jsem jím.
14 Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte [t8] navzájem umývat nohy.
15 Dal jsem vám příklad, [t9] abyste i vy činili, co [t10] jsem já učinil vám.
16 Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, [a] ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal.
17 Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. [a]
Jan 1 : 1
1 Na počátku [a] bylo [c]Slovo [b] a to Slovo bylo u [t1] [c]Boha a to Slovo bylo Bůh. [c]
1. Korintským 10 : 23
23 ‚Všechno je [t11] dovoleno‘, [a] ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je [t11] dovoleno‘, ale ne všechno buduje. [b]
Jan 17 : 17
17 Posvěť je v pravdě; tvé slovo [a] je pravda. [b]
Leave a Reply