Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Přijetí
Genesis 15 : 3
3 Abram ještě řekl: Hle, nedal jsi mi potomka, a tak (bude mým dědicem) [t8] (potomek mého domu.) [v9]
Genesis 48 : 5
5 A teď, tvoji dva synové, kteří se ti narodili v egyptské zemi do mého příchodu k tobě do Egypta, budou moji. Efrajim a Manases pro mne budou jako Rúben [a] a Šimeón.
Genesis 48 : 14
14 I vztáhl Izrael pravici a položil na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesa. Zkřížil ruce, přestože Manases byl prvorozený.
Genesis 48 : 16
16 anděl, který mě ochraňoval [t9] ode všeho zlého, ať požehná tyto chlapce, ať je v nich jmenováno [t10] jméno mé a jméno mých otců Abrahama a Izáka. Ať se velice rozmnoží v zemi.
Genesis 48 : 22
22 A já jsem ti nad tvé bratry dal jeden díl, [t14] který jsem vzal z ruky Emorejců mečem a lukem.
Exodus 2 : 10
10 Když chlapec [t8] povyrostl, [t9] přivedla ho k faraonově dceři, a stal se jejím synem. Pojmenovala ho Mojžíš. [v10] Řekla: Vždyť jsem ho vytáhla [t11] z vody.
Skutky 7 : 21
21 A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna.
Židům 11 : 24
24 Vírou Mojžíš, když vyrostl, [t17] odmítl být nazýván synem faraonovy dcery
Ester 2 : 7
7 Byl vychovatelem [a] Hadasy, [v9] čili Estery, [v10] dcery svého strýce, už totiž neměla otce ani matku. Byla to dívka krásného vzezření a hezkého vzhledu a při smrti jejího otce a její matky ji [t11] Mordokaj přijal za dceru.
Exodus 4 : 23
23 Řekl jsem ti: Propusť [a] mého syna, aby mi sloužil, ale odmítl jsi ho propustit. Hle, zabiji tvého prvorozeného syna. [b]
Numeri 6 : 27
27 Budou klást mé jméno na syny Izraele a já jim požehnám.
Deuteronomium 28 : 10
10 Všechny národy země uvidí, žes (byl nazván Hospodinovým jménem) [t6] a budou se tě bát.
2. Paralipomenon 7 : 14
14 ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, [t5] budou se modlit, hledat moji tvář [a] a odvrátí [b] se od svých zlých cest, vyslyším z nebes, odpustím jejich hřích a uzdravím [c] jejich zemi.
Izaiáš 43 : 7
7 každého, kdo je nazýván mým jménem, jehož jsem stvořil ke své slávě, jehož jsem utvořil i učinil.
Deuteronomium 14 : 1
1 Jste synové [t1] Hospodina, svého Boha. Kvůli zemřelému si nezasazujte rány [v2] ani si nedělejte lysinu [a] mezi očima.
Deuteronomium 26 : 18
18 A Hospodin ti dnes vyhlásil, že budeš jeho lidem, [a] jeho vlastnictvím, jak ti řekl, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy.
Deuteronomium 27 : 9
9 Mojžíš s lévijskými kněžími promluvil k celému Izraeli: Zmlkni a slyš, Izraeli! Stal ses dnes lidem Hospodina, svého Boha.
Deuteronomium 32 : 6
6 Takto odplácíte Hospodinu, lide bláznivý [a] a nemoudrý? Cožpak není on tvým otcem, [b] který tě vytvořil, [t10] který tě učinil a upevnil? [c]
2. Samuelova 7 : 14
14 Já (budu jeho) [t20] otcem a on (bude mým) [t21] synem. Když bude činit zlo, [a] budu ho kárat (lidskou holí [b] a ranami [c] lidských synů.) [t22]
1. Paralipomenon 22 : 10
10 On postaví dům pro mé jméno. [a] On bude mým synem a já budu jeho otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky. [b]
1. Paralipomenon 28 : 6
6 Řekl mi: Tvůj syn [a] Šalomoun, ten postaví můj dům a má nádvoří, neboť jeho jsem si vyvolil za syna a já budu jeho otcem. [b]
Přísloví 14 : 26
26 V bázni před Hospodinem má člověk pevnou [a] naději, bude útočištěm [b] pro jeho syny.
Izaiáš 8 : 18
18 Hle, [a] já a děti, [b] které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli za znamení [c] a divy [d] od Hospodina zástupů, který přebývá [e] na hoře Sijón.
Izaiáš 43 : 6
6 Severu řeknu: Vydej! A jihu: Nezadržuj! Přiveď mé syny z daleka a mé dcery od končin země, [a]
Izaiáš 63 : 1 – 232
1 Kdo to přichází z Edómu, [a] v rudém [b] rouchu z Bosry? [c] Kdo je ten velebný ve svém oděvu, který kráčí ve své velké síle? Já, který (mluvím spravedlivě, mocný k záchraně.) [t1]
2 Proč je tvůj oděv krvavě rudý [v2] a tvé roucho jako toho, kdo šlape v lisu? [t3]
3 V kádi vinného lisu jsem šlapal sám a nikdo z národů se mnou nebyl. Šlapal jsem je ve svém hněvu a pošlapal jsem je ve své zlobě. [t4] Jejich šťáva [t5] stříkala na mé roucho, celý oděv jsem si poskvrnil. [a]
4 Neboť (v mém srdci byl) [t6] den pomsty [a] a přišel rok mého vykoupení. [v7]
5 Ohlédl jsem se a nebylo pomocníka, užasl jsem, že není opory. Záchranu mi poskytla vlastní paže a má zloba, ta mne podepřela. [a]
6 Ve svém hněvu jsem pošlapal národy a (opil jsem je svou zlobou.) [t8] Jejich šťávu [t5] jsem vyléval na zem.
7 Budu připomínat [t9] Hospodinovy milosrdné činy, Hospodinovy slavné skutky [a] — za [t10] všechno, co nám Hospodin prokázal; prokázal domu Izraele mnoho dobrého, prokázal jim [t11] to podle svého slitování [b] a podle svého hojného milosrdenství. [c]
8 I řekl: Zajisté jsou mým lidem, [a] syny, kteří nebudou lhát. [b] A stal se (jejich zachráncem.
9 V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl [a] jeho přítomnosti) [t12] je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal [b] je a nosil [c] je po všechny dávné dny.
10 Ale oni byli vzpurní [a] a zarmucovali [t13] jeho svatého Ducha. [t14] Tedy se jim změnil v nepřítele [b] a sám proti nim bojoval. [c]
11 (Ale jeho lid si připomenul dávné dny Mojžíše:) [t15] Kde je ten, kdo je vyvedl [a] z moře (s pastýři) [t16] svého stáda? Kde je ten, kdo do jeho středu [t17] umístil svého svatého Ducha? [b]
12 Ten, který po pravici [a] Mojžíšově nechal jít svou krásnou paži, [b] kdo před nimi rozdělil [t18] vody a [t19] učinil si věčné jméno? [t20]
13 Vodil [a] je hlubinami [b] jako koně v pustině, že neklopýtali, [c]
14 jako když dobytek sestupuje do údolí. Duch Hospodinův mu dává odpočinout, [a] tak jsi [b] vodil svůj lid a [c] učinil sis slavné [t21] jméno.
15 Shlédni [a] z nebes a pohleď [b] ze svého svatého a slavného [t21] obydlí. [c] Kde je tvá horlivost [d] a tvé udatné činy? [e] Pohnutí tvého nitra [f] a tvé slitování (je mi zadrženo. [g]) [t22]
16 Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná [a] a Izrael si nás nevšímá. Ty, Hospodine, jsi náš otec, [b] tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel. [t23]
17 Proč nás, Hospodine, necháváš bloudit [a] od svých cest, zatvrzuješ [b] naše srdce, [c] abychom se tě nebáli? (Navrať [d] kvůli svým otrokům kmeny) [t24] svého dědictví! [e]
18 Nakrátko ji vlastnil tvůj svatý lid, než tvou svatyni [a] pošlapali naši protivníci.
19 Jsme (tvoji odedávna, nad nimi jsi nevládl, oni se nenazývali) [t25] tvým jménem. [a] Kéž bys roztrhl [b] nebesa [c] a sestoupil, [d] aby se před tebou hory [e] zapotácely! [f]
Leave a Reply