Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Přátelství
Kazatel 4 : 12
12 A jestliže někdo přemůže jednoho, dva před ním obstojí. [t11] A trojitá šňůra se nepřetrhne snadno. [t12]
Genesis 5 : 22
22 Po zplození Metúšelacha chodil [a] Henoch s Bohem tři sta let a zplodil syny a dcery.
Genesis 5 : 24
24 Henoch chodil s Bohem a už nebyl, protože ho Bůh vzal.
Genesis 6 : 9
9 Toto je rodopis [a] Noeho: Noe byl muž spravedlivý, [b] bezúhonný [c] ve své generaci; [d] Noe chodil s Bohem. [e]
Exodus 29 : 45
45 Budu přebývat [a] uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem.
Exodus 33 : 17
17 Hospodin řekl Mojžíšovi: I to, o čem jsi promluvil, učiním, neboť jsi nalezl milost v mých očích a znám tě jménem.
Leviticus 26 : 12
12 Budu se mezi [a] vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. [b]
Izaiáš 57 : 15
15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který [a] přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého [b] ducha, abych oživoval [t25] ducha ponížených a abych oživoval [t25] srdce zdeptaných.
Zachariáš 2 : 10
10 Běda, běda, utečte [a] ze severní [b] země, je Hospodinův výrok, neboť [t5] jsem vás rozehnal [t6] do [t7] čtyř nebeských větrů, [v8] je Hospodinův výrok.
Marek 9 : 37
37 „Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“ [a]
Jan 14 : 23
23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec [a] ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. [b]
Jan 17 : 21
21 aby všichni byli jedno [a] jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.
Jan 17 : 23
23 já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě [a] aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ [a] tak, jako miluješ [a] mne.
2. Korintským 6 : 16
16 Jaké spojení [t8] svatyně Boží s modlami? [a] Neboť (vy jste) [t9] svatyní [b] Boha živého, [c] jak řekl [c]Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed [t10] nich a procházet [d] se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ [e]
2. Korintským 13 : 11
11 Nakonec, [a] bratři, radujte [b] se, napravujte [c] své nedostatky, povzbuzujte [d] se, buďte jedné mysli, [e] žijte v pokoji [f] a [c]Bůh lásky a pokoje [g] bude s vámi. [h]
1. Janův 1 : 3
3 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství [a] je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
1. Janův 1 : 7
7 Jestliže však chodíme v tom světle, [a] jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev [b] Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje [c] od každého hříchu. [v2]
1. Janův 3 : 24
24 Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává (v Bohu [a] a Bůh) [t9] v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, [b] kterého nám dal.
Matouš 12 : 50
50 Neboť každý, kdo činí vůli [a] mého Otce v nebesích, to je můj bratr, [b] má sestra i matka.“
Lukáš 8 : 1 – 552
1 A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království; [a] bylo s ním těch Dvanáct [b]
2 a některé ženy, [a] které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, [b] od níž kdysi vyšlo sedm démonů,
3 Jana, žena Herodova [a] správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně [t1] staraly ze svých prostředků.
4 Když [a] se scházel veliký zástup a z jednotlivých měst k němu přicházeli lidé, řekl jim v podobenství:
5 „Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali. [a]
6 A jiné padlo na skálu, vyrostlo a uschlo, protože nemělo vláhu.
7 A jiné padlo mezi [t2] trní; a trní vyrostlo spolu s ním a udusilo je.
8 A jiné padlo do dobré země, vyrostlo a vydalo stonásobnou úrodu.“ To řekl a volal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“
9 Jeho [a] učedníci se ho tázali, co to podobenství znamená.
10 On řekl: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby ‚hledíce neviděli a slyšíce nechápali‘.“ [a]
11 „Toto podobenství znamená: Semeno [a] je Boží slovo.
12 ‚Podél cesty‘ jsou ti, kteří uslyšeli, a pak přichází Ďábel [t3] a bere Slovo z [t4] jejich srdce, aby neuvěřili [a] a nebyli zachráněni.
13 Ti ‚na skále‘, když uslyší, s radostí přijímají Slovo. Protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu [a] a v čas zkoušky odpadají. [b]
14 ‚Do trní padlé‘, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, [t5] bohatství a rozkoše [t6] života, a nenesou zralé plody.
15 ‚V dobré [t7] zemi‘, to jsou ti, kteří, když uslyšeli [c]Slovo, drží [a] je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci [b] a s vytrvalostí [c] nesou ovoce.“ [d]
16 „Nikdo, [a] když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
17 Vždyť nic není skrytého, co se nestane zjevným, ani ukrytého, co by zajisté nebylo poznáno a nevyšlo najevo. [a]
18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Neboť [a] tomu, kdo má, bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co myslí, že má.“
19 Přišla [t8] za ním matka a jeho bratři, ale nemohli se s ním pro zástup setkat.
20 A oznámili mu: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“
21 On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.“
22 Stalo [a] se, že jednoho dne vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ [b] A vypluli.
23 Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí. [a]
24 Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, [v9] Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil [a] větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid. [b]
25 Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ [a] Ulekli [b] se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“
26 Přepluli [a] do krajiny Gerasenů, [t10] která je naproti Galileji.
27 Když vystoupil na břeh, [t11] potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. [a]
28 Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? [a] Prosím tě, abys mne netrýznil.“
29 Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa.
30 Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.
31 A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti. [a]
32 Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to.
33 Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se.
34 Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích.
35 Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli [a] se.
36 Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli.
37 A celé to množství lidí z (okolní krajiny Gerasenů [a]) [t12] ho požádalo, aby od nich odešel, protože se jich zmocňoval veliký strach. On vstoupil do lodi a vrátil se.
38 Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl:
39 „Vrať se domů [t13] a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ A on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40 Když se Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.
41 A [a] hle, přišel muž jménem Jairos; byl to představený synagogy. [b] Padl k Ježíšovým nohám [c] a prosil ho, aby vešel do jeho domu,
42 protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily.
43 A byla tam žena, která měla dvanáct [a] let krvotok [a vynaložila na lékaře všechno, co měla,] a nikdo ji nemohl uzdravit.
44 Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
45 Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní , a říkáš: Kdo se mne dotkl.“
46 Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.“ [a]
47 Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč [t14] se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48 On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v [t15] pokoji.“ [a]
49 Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy [a] a řekl: „Tvá dcera zemřela, [již] učitele neobtěžuj.“
50 Ježíš to uslyšel a odpověděl mu: „Neboj se, [a] jen věř, a bude zachráněna.“
51 Když přišel do domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra, Jana a Jakuba a otce a matky té dívky.
52 Všichni nad ní plakali a bili se v prsa. [a] On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ [b]
53 Posmívali [a] se mu, protože věděli, že zemřela.
54 On však všechny vyhnal ven, uchopil její ruku a zvolal: „Dívko, vstaň! [a]“
55 I navrátil se její duch a ona hned vstala. Nařídil, aby jí dali najíst.
56 Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neřekli, co se stalo.
Leave a Reply