Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví povzbuzení pro pastory
2. Timoteovi 4 : 1 – 5
1 Zapřísahám [a] tě před [c]Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, [b] a při jeho zjevení [c] a jeho kralování:
2 Hlásej slovo, [a] přicházej s ním vhod [b] či nevhod, usvědčuj, [t1] domlouvej, napomínej [t2] se vší trpělivostí [t3] a s vyučováním.
3 Neboť přijde doba, [a] kdy lidé nesnesou zdravé učení, [b] nýbrž si podle vlastních žádostí [c] budou shromažďovat [t4] učitele, [d] (aby jim říkali, co je jim příjemné); [t5]
4 odvrátí sluch od pravdy [a] a obrátí se k bájím. [b]
5 Ty však buď ve všem střízlivý, [a] (snášej [b] útrapy, konej) [t6] dílo evangelisty, [c] naplň svou službu. [d]
Skutky 20 : 28
28 Dávejte pozor [a] na sebe a na celé stádo, [b] v němž vás [c]Duch Svatý ustanovil za strážce, [c] abyste pásli [d] [c]Boží [t30] církev, [e] kterou si získal [f] (vlastní krví). [t31] [g]
Římanům 15 : 13
13 [c]Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí [a] a pokojem ve víře, [t8] abyste se rozhojňovali [b] v naději [c] mocí Ducha Svatého. [d]
2. Timoteovi 4 : 2
2 Hlásej slovo, [a] přicházej s ním vhod [b] či nevhod, usvědčuj, [t1] domlouvej, napomínej [t2] se vší trpělivostí [t3] a s vyučováním.
Filipenským 4 : 13
13 Všecko mohu v Tom, [t12] který mne posiluje. [a]
1. Petrův 4 : 11
11 Mluví-li někdo, ať mluví [a] jakožto Boží výroky. [t9] Slouží-li někdo, ať slouží [t10] ze síly, [b]kterou poskytuje [c]Bůh, aby byl ve všem [c] oslavován [c]Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva [d] a moc [t11] na věky věků. Amen. [e]
Efezským 4 : 11 – 12
11 A on dal jedny apoštoly, [a] jiné proroky, [b] některé evangelisty, [c] jiné pastýře [d] a učitele,
12 aby připravili [t8] svaté [a] k dílu služby, k vybudování [b] těla Kristova,
Římanům 13 : 1 – 14
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2 takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají [t2] na sebe soud.
3 Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, [a] a budeš mít od ní chválu.
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. [a]
6 Proto také platíte [t4] daně, [a] neboť vládcové jsou Božími služebníky [t5] a právě tomu se vytrvale věnují. [t6]
7 Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, [a] komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
8 Nikomu nebuďte nic dlužni, [a] než abyste se navzájem milovali, [v7] neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. [b]
9 Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ [a] a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta [t8] v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ [b]
10 Láska [a] bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.
11 Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli [t9] ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.
12 Noc pokročila, den se přiblížil. [a] Odložme proto skutky tmy [b] a oblečme zbroj [c] světla.
13 Žijme [t10] řádně jako ve dne: ne (v hýření a opilství), [t11] ne v chlípnostech a bezuzdnostech, [a] ne ve sváru [b] a závisti.
14 Nýbrž oblečte [a] se v Pána Ježíše Krista a nepečujte [t12] o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. [b]
Židům 13 : 17
17 Poslouchejte své vůdce [a] a buďte poddajní, neboť oni bdí [b] nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; [c] ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, [t17] neboť to by vám nebylo k užitku.
Jozue 21 : 45
45 Nezapadlo nic ze žádného dobrého slova, [a] které promluvil Hospodin k domu izraelskému. Všechno se to naplnilo.
2. Timoteovi 4 : 1 – 2
1 Zapřísahám [a] tě před [c]Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, [b] a při jeho zjevení [c] a jeho kralování:
2 Hlásej slovo, [a] přicházej s ním vhod [b] či nevhod, usvědčuj, [t1] domlouvej, napomínej [t2] se vší trpělivostí [t3] a s vyučováním.
Jan 1 : 1 – 51
1 Na počátku [a] bylo [c]Slovo [b] a to Slovo bylo u [t1] [c]Boha a to Slovo bylo Bůh. [c]
2 To [t2] bylo na počátku u [t1] Boha.
3 Všechno [a] vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo (vůbec nic) [t3] (, co je.
4 V něm byl život) [t4] a ten život byl světlo [a] lidí.
5 A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. [t5]
6 Objevil se [t6] člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. [a]
7 Ten přišel (jako svědek), [t7] aby o tom světle vydal svědectví, [a] aby skrze něho všichni uvěřili. [b]
8 On sám nebyl [a] to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé [a] světlo, [b] které osvěcuje každého člověka, (to přicházelo) [t8] na svět.
10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, [a] a svět ho nepoznal. [b]
11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili [a] z krve [t10] ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
14 A [c]Slovo se stalo tělem [a] a přebývalo [t11] mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, [b] slávu(, jakou má od Otce jediný Syn, plný) [t12] milosti a pravdy. [c]
15 Jan o něm vydával svědectví. [a] Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, [b] je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ —
16 Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za [t13] milostí.
17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, [a] milost a pravda [b] se stala skrze Ježíše Krista.
18 Boha nikdo nikdy neviděl; [a] jedinečný [t14] Bůh, [t15] který je v lůnu [b] Otcově, ten nám o něm pověděl.
19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé [a] z Jeruzaléma poslali kněze a Levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi ty?“
20 I vyznal a nezapřel; vyznal: „Já nejsem Mesiáš. [t16]“
21 Zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“ [a] Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ [b] Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“
23 Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu‘, [a] jak řekl prorok Izaiáš.“
24 [Ti] poslaní byli z farizeů. [a]
25 I zeptali se ho: [t17] „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš [t16] ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 Jan jim odpověděl: „Já křtím ve vodě, [ale] uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte:
27 [To je] ten, který přichází za mnou, [a] který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek [b] jeho sandálu.“ [c]
28 Tyto věci se udály v Betanii [t18] za Jordánem, [a] kde Jan křtil.
29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží, který snímá hřích [b] světa.
30 Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘ [a]
31 Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a křtil ve vodě, aby byl zjeven Izraeli.“
32 A Jan vydal svědectví: [a] „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice [b] z nebe a zůstal na něm.
33 Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu Svatém.‘ [a]
34 A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“ [a]
35 Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků. [a]
36 Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží!“
37 Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem.
38 Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: „Co hledáte?“ [t19] A oni mu řekli: „Rabbi“, [t20] což se překládá ‚Učiteli‘, [a] „kde bydlíš? [t21]“
39 Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“ [t22] Šli tedy, viděli, kde bydlí, [a] a zůstali ten den u něho. Bylo kolem (čtvrté hodiny odpoledne). [t23]
40 Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a připojili se k němu, byl Ondřej, [a] bratr Šimona Petra.
41 Ten nalezl nejprve [t24] svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“ [a] (což je v překladu: Kristus [t25]).
42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; [t26] budeš se jmenovat Kéfas“ [a] (což se překládá Petr [b]).
43 Druhého dne se Ježíš rozhodl odejít do Galileje. [a] Nalezl Filipa [b] a řekl mu: „Následuj [c] mne.“
44 Filip byl z Betsaidy, [a] města Ondřejova a Petrova.
45 Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
46 Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“
47 Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“ [a]
48 Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“
49 Natanael mu odpověděl: „Rabbi, [a] ty jsi Syn [c]Boží, [b] ty jsi král [c] Izraele.“
50 Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci než toto.“
51 A řekl mu: „(Amen, amen, pravím) [v27] vám, [od nynějška] uvidíte nebe otevřené [a] a Boží anděly vystupovat a sestupovat [b]na Syna člověka.“ [t28]
1. Tessalonicenským 5 : 12 – 13
12 Žádáme [a] vás, bratři, abyste uznávali [t7] ty, kteří mezi vámi namáhavě pracují, [b] jsou vašimi představenými [c] v Pánu a napomínají [d] vás.
13 Převelice si jich v lásce važte [a] pro jejich práci; žijte mezi sebou pokojně. [b]
Římanům 1 : 16
16 Nestydím se [a] za evangelium, [t14] neboť je to Boží moc [b] k záchraně [c] pro každého, [d] kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. [e]
Skutky 16 : 5
5 A tak se sbory [t2] upevňovaly ve víře a denně početně rostly. [a]
Skutky 6 : 7
7 [c]Slovo [c]Boží [t7] se šířilo [a] a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. [b] Také velký zástup kněží byl poslušný [c] víry. [d]
Izaiáš 52 : 7
7 Jak příhodné [t16] jsou na horách [a] nohy toho, kdo přináší novinu, kdo zvěstuje pokoj, [b] kdo přináší dobrou novinu, [v17] kdo zvěstuje záchranu a kdo říká Sijónu: Tvůj Bůh se ujal kralování. [t18]
Jan 10 : 1 – 42
1 „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká [t1] tam odjinud, to je zloděj [a] a lupič.
2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř [a] ovcí.
3 Tomu hlídač [t2] otevírá a ovce slyší jeho [t3] hlas; [a] své ovce volá jménem a vyvádí je.
4 Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5 Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
6 Ježíš jim pověděl toto přirovnání, [a] ale oni nepochopili, co jim tím (chtěl říci). [t4]
7 Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem [a] (dveře pro ovce). [t5]
8 Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet [a] a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel [t6] a hubil; já jsem přišel, aby měly život [a] a měly ho hojnost.
11 Já jsem ten dobrý pastýř. [a] Dobrý pastýř pokládá svou duši [b] za ovce.
12 Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.
13 Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,
15 jako Otec [a] zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám [t7] za ovce.
16 Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. [t8] I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, [a] jeden pastýř.
17 Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, [t9] abych ji zase přijal.
18 Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc [t10] ji položit, a mám moc [t10] ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. [a]
20 Mnozí z nich říkali: „Má démona [a] a blázní. Proč ho posloucháte?“
21 Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“
22 Nastal svátek Posvěcení chrámu [v11] v Jeruzalémě. Byla zima.
23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. [a]
24 Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, [a] řekni nám to otevřeně.“ [b]
25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, [a] které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.
26 Ale vy nevěříte, protože nejste [a] z mých ovcí.
27 Mé ovce slyší můj hlas, [a] já je znám, [b] jdou za mnou [t12]
28 a já jim dávám život věčný; [a] nezahynou (na věčnost) [b] a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29 (Můj Otec, [a] který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže) [t13] vytrhnout z ruky [mého] Otce.
30 Já a Otec jsme jedno.“ [a]
31 Židé se opět chopili kamenů, [a] aby jej ukamenovali.
32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne (chcete kamenovat)? [t14]“
33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“ [a]
34 Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? [a]
35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo [a] —
36 proč mně, kterého Otec posvětil [a] a poslal [b] na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?
37 Nečiním-li skutky [a] svého Otce, nevěřte mi!
38 Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, [t15] že Otec je ve mně a já v Otci.“ [a]
39 Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou. [a]
40 A odešel opět za Jordán, [a] na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal [t16] tam.
41 Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, [a] avšak všechno, co Jan o něm řekl, [b] byla pravda.“
42 A mnozí tam v něho uvěřili. [a]
2. Timoteovi 3 : 15
15 od dětství [a] přece znáš svatá Písma, [t15] jež ti mohou dát moudrost [b] k záchraně [c] skrze víru, [d] která je v Kristu Ježíši.
Leave a Reply