Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví podnikání
Kazatel 9 : 10
10 Všechno, co se ti naskytne [t10] udělat, dělej (celou svou silou,) [t11] protože není žádná činnost ani úmysl [t12] ani poznání ani moudrost v podsvětí, [a] kam odcházíš. [b]
Matouš 6 : 24
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; [a] buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit [t22] Bohu i mamonu.“ [b]
Abakuk 2 : 2
2 Hospodin mi odpověděl: Zapiš [a] vidění, [b] (zřetelně ho napiš) [t2] na tabulky, [c] aby (to čtenář) [t3] mohl (přeběhnout zrakem.) [t4]
Deuteronomium 8 : 18
18 Pamatuj [a] tehdy na Hospodina, svého Boha, že on ti dává moc získat majetek, aby naplnil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům, jak je tomu dnes.
Kolossenským 3 : 17
17 A všechno, cokoli činíte [a] slovem [b] nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte [c] [c]Bohu a Otci.
Skutky 16 : 1 – 40
1 Přišel [také] do Derbe a do Lystry. [a] A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus [b] syn věřící [c] židovské [d] ženy, jeho otec byl však Řek.
2 Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví. [a]
3 Pavel chtěl, aby se s ním (vydal na cestu); [t1] vzal jej a obřezal [a] kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.
4 Když procházeli [a] městy, předávali jim ustanovení, [b] na nichž se usnesli apoštolové [c] a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali. [d]
5 A tak se sbory [t2] upevňovaly ve víře a denně početně rostly. [a]
6 Potom prošli Frygií [a] a galatskou krajinou, neboť [c]Duch Svatý jim zabránil promluvit [c]Slovo [t3] [b] v Asii. [c]
7 Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, [v4] ale [Ježíšův] [a] Duch jim to nedovolil.
8 Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady. [v5]
9 V noci se ukázalo Pavlovi vidění: [a] stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie [v6] a pomoz nám!“
10 Jak uviděl to vidění, hned [a] jsme [v7] se snažili [t8] vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh [t9] povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.
11 Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo [v10] na Samothráké, [v11] druhého dne do Neapole, [v12]
12 odtamtud do Filip, [a] které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. [v13] V tomto městě jsme strávili několik dní.
13 V sobotní den [a] jsme vyšli za bránu podél řeky, [v14] kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě [v15] ; usedli [b] jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.
14 A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru [a] z města Thyatir, [b] která uctívala [c]Boha. [v16] Pán jí otevřel [c] srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.
15 Když byla pokřtěna ona i její dům, [a] poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás.
16 Stalo se, když jsme se šli modlit, [t17] že nás potkala nějaká otrokyně, [t18] která měla věšteckého [v19] ducha a věštěním [a] přinášela svým pánům značný zisk. [b]
17 Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela [t20] : „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, [a] kteří vám [t21] zvěstují cestu [b] záchrany.“
18 A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, [a] obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji [b] ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“ [t22] A v tu chvíli od ní odešel. [t22]
19 Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase [a] a vlekli [b] je na náměstí k představeným města.
20 Předvedli je před velitele [v23] a řekli: „Tito lidé pobuřují [a] naše město. Jsou to Židé [b]
21 a šíří zvyky, [v24] které my nesmíme přijímat ani zachovávat, [t25] protože jsme Římané.“
22 Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí. [a]
23 Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení [a] a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně [b] hlídal.
24 Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.
25 Kolem půlnoci [a] se Pavel a Silas modlili [b] a zpěvem oslavovali [c]Boha [c] a ostatní vězňové je poslouchali.
26 Náhle nastalo veliké zemětřesení, [a] takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely [b] všechny dveře a všem se uvolnila pouta. [c]
27 Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, [a] protože myslel, že vězňové uprchli.
28 Ale Pavel zvolal silným hlasem: [a] „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“
29 Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením [a] padl [b] před Pavla a Silase.
30 Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, [a] abych byl zachráněn?“ [b]
31 Oni řekli: „Uvěř [a] v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“ [b]
32 A promluvili Pánovo slovo [a] k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.
33 I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány [a] a hned se dal pokřtít [b] on i všichni jeho domácí.
34 Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, [a] že uvěřil Bohu.
35 Když nastal den, poslali velitelé [a] ozbrojenou stráž [t26] (se vzkazem): [t27] „Propusť ty lidi!“
36 Žalářník oznámil tento vzkaz [t28] Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“ [a]
37 Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, [t29] bez soudu veřejně [a] zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“
38 Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, [a] když uslyšeli, že jsou Římané,
39 přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města. [a]
40 Vyšli z vězení a vešli k Lydii, [a] uviděli bratry, [b] povzbudili [c] je a odešli.
Titovi 2 : 9 – 12
9 Otroci [a] ať se ve všem podřizují svým pánům, [t10] ať jsou úslužní, [t11] neodmlouvají,
10 ať své pány neokrádají, ale ať ukazují (veškerou dobrou víru), [t12] aby ve všem byli ozdobou [a] učení našeho Zachránce Boha. [b]
11 (Zjevila [a] se totiž [c]Boží milost, [b] která přináší záchranu [c] všem lidem [d]
12 a vychovává nás), [t13] abychom se odřekli [t14] bezbožnosti [a] a světských žádostí [b] a rozvážně, [c] spravedlivě [d] a zbožně [e] žili v tomto [t15] věku,
Přísloví 2 : 9
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, [a] každé dobré stezce, [t13]
Zachariáš 11 : 17
17 Běda [a] mému ničemnému pastýři, který opouští ovce! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Jeho paže zcela uschne a jeho pravé [b] oko jistě zeslábne. [c]
Přísloví 21 : 20
20 V příbytku moudrého je vzácný poklad a olej, avšak hloupý člověk ho pohltí.
1. Královská 19 : 1 – 21
1 Achab pověděl Jezábele [a] všechno, co Elijáš udělal, i to, jak zabil mečem všechny proroky. [b]
2 Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: Tak ať mi [t1] učiní bohové, a ještě přidají, jestliže zítra touto dobou neučiním tvou duši [t2] podobnou duši [t2] jednoho z nich. [t3]
3 Když to uviděl, [t4] vstal a šel, aby (zachránil svou duši,) [t5] a přišel do Beer-šeby, [a] která je v Judsku. Tam zanechal svého služebníka. [t6]
4 Sám pak šel do pustiny na den cesty. Přišel, posadil se pod jeden janovec [t7] a přál si zemřít: [a] Už dost, [b] Hospodine, vezmi mou duši, neboť nejsem lepší nežli moji otcové.
5 Ulehl a usnul pod janovcem. Vtom se ho dotkl anděl [a] a řekl mu: Vstaň a pojez.
6 Podíval se a uviděl, že u hlavy [a] má chléb [b] upečený na žhavém uhlí a džbánek vody. Najedl se a napil a znovu [c] ulehl.
7 Hospodinův anděl se ho dotkl zase, [a] podruhé, a řekl: Vstaň a pojez, neboť je před tebou dlouhá [t8] cesta.
8 Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet [a] dní a čtyřicet nocí až na Boží horu Choréb. [v9]
9 Vstoupil tam do jeskyně a nocoval tam. Vtom se k němu stalo Hospodinovo slovo. Řekl mu: Co (ty tady,) [v10] Elijáši?
10 Odpověděl: Velmi jsem horlil [a] pro Hospodina, Boha zástupů, protože synové Izraele opustili tvou smlouvu, [b] zbořili tvé oltáře a tvé proroky zabili mečem. Zůstal jsem já sám [c] a také mně usilují o život, [d] aby mi jej vzali.
11 Řekl: Jdi a postav [t11] se na hoře před Hospodinem. A hle, Hospodin prošel kolem. Nastal velký a silný [a] vítr, rozrážející hory a drtící [b] skály před Hospodinem, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, [c] ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin v tom ohni [a] nebyl. Po ohni tichý a jemný [b] hlas. [t12]
13 Když ho Elijáš uslyšel, zavinul [a] svou tvář pláštěm, šel a postavil se u vchodu do jeskyně; a hle stal se k němu hlas: Co ty tady, [v13] Elijáši?
14 Odpověděl: Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky zabili mečem. Zůstal jsem já sám, a také mně usilují o život, aby mi jej vzali.
15 Hospodin mu řekl: Jdi, vrať se svou cestou do damašské pustiny. A až tam přijdeš, pomaž [a] Chazaela za krále nad Aramem, [b]
16 Jehúa, [a] syna Nimšího, pomaž za krále nad Izraelem a Elíšu, [b] syna Šáfatova z Ábel-mechóly, [v14] pomaž za proroka místo sebe.
17 I stane se, že kdo unikne před mečem Chazaelovým, [a] toho usmrtí Jehú, a kdo unikne před mečem Jehúovým, toho [b] usmrtí Elíša.
18 Ponechám však v Izraeli sedm tisíc — všechna kolena, která se nesklonila před Baalem, a všechna ústa, která ho nelíbala. [a]
19 Nato odtamtud odešel a našel Elíšu, syna Šáfatova, který oral. Dvanáct jiter [v15] bylo před ním a on byl na dvanáctém. Elijáš prošel okolo něj a hodil na něj svůj plášť. [a]
20 Opustil skot, běžel za Elijášem a řekl: Dovol, ať políbím [a] svého otce a svou matku, a pak půjdu za tebou. Řekl mu: Jdi a vrať se pro to, [t16] co jsem ti učinil.
21 Když se od něj vrátil, vzal dobytčí spřežení a zabil je; na dobytčím jhu [a] uvařil (jejich maso,) [t17] dal lidu a najedli se. Pak vstal a šel za Elijášem a sloužil [b] mu.
Leave a Reply