Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví pocit viny
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
1. Janův 4 : 18
18 V lásce není strach, [a] ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach (působí muka), [t11] a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.
Římanům 8 : 1 – 39
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2 Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě [t1] osvobodil [a] od zákona hříchu [b] a smrti.
3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli [t2] tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti [a] těla hříchu a jako oběť za hřích [b] a odsoudil hřích v těle,
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
5 Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; [a] ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. [b]
6 Myšlení [a] těla znamená smrt, [b] myšlení [c]Ducha život [c] a pokoj. [d]
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
8 Ti, kteří jsou v těle, [a] se Bohu líbit [t5] nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží [a] přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, [t6] ten není jeho.
10 Je-li však Kristus ve vás, [a] je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch [b] je živý [t7] kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil [a] Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [b] Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže tedy, bratři, [a] jsme dlužníky, [b] ale ne těla, abychom podle těla žili.
13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14 Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni [t8] Duchem Božím, jsou Boží synové. [a]
15 Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, [a] nýbrž přijali jste Ducha [b] synovství, [c] v němž voláme: Abba, [d] Otče!
16 Sám ten Duch (svědčí [a] spolu s naším duchem), [t9] že jsme děti Boží. [b]
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
27 A ten, který zkoumá srdce, [a] ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha [t16] přimlouvá za svaté. [b]
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
30 které předem určil, ty také povolal; [a] a které povolal, ty také ospravedlnil, [b] a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
32 On [t20] neušetřil [a] vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. [b] Jak by nám spolu s ním nedaroval [c] všechno?
33 Kdo bude žalovat [a] na Boží vyvolené? [b] Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! [c]
34 Kdo je ten, který je odsoudí? [a] Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel [b] a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici [c]Boží [c] a přimlouvá [d] se za nás!
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Žalmy 51 : 2 – 4
2 Když k němu přišel prorok Nátan [a] poté, co David vešel [b] k Bat-šebě. [c]
3 Smiluj [a] se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! [t2] Podle svého hojného slitování [b] vymaž [c] má přestoupení! [d]
4 Dokonale [t3] mě umyj [t4] od mého provinění [a] a od mého hříchu [v5] mě očisti. [t6]
Žalmy 51 : 7 – 12
7 Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, [t9] matka mě počala v hříchu. [t10]
8 Hle, ty máš zalíbení v (niterné [a] opravdovosti [t11] a vskrytu mi dáváš poznat [b] moudrost.) [t12]
9 Očisti mě od hříchu yzopem, [a] a budu čistý, [b] umyj [c] mě, a budu nad sníh [d] bělejší. [e]
10 Dej, ať uslyším (veselí a radost,) [a] ať se zaradují kosti, [b] kterés zdeptal. [c]
11 (Skryj svou tvář) [v13] před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. [a]
12 Stvoř [a] mi čisté srdce, [b] ó Bože! Obnov [c] v mém nitru pevného [d] ducha! [e]
Žalmy 32 : 1 – 6
1 Davidův žalm [t1] k meditaci. [v2] Blahoslavený [a] je ten, z něhož je sňato [v3] přestoupení [b] a jehož hřích je přikryt. [v4]
2 Blahoslavený [a] je člověk, jemuž Hospodin nepočítá [v5] vinu a v jehož duchu [t6] není záludnost. [b]
3 Když jsem mlčel, mé kosti [a] chřadly, neboť jsem celé dny naříkal.
4 Ve dne i v noci [a] na mně těžce ležela tvá ruka. [b] Morek [t7] se mi kazil [t8] jako v letním žáru. [t9] Sela.
5 Pak jsem ti svůj hřích oznámil; svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám [a] na sebe svá přestoupení [t10] Hospodinu. A tys sňal [b] vinu mého hříchu. [v11] Sela.
6 Proto ať se k tobě modlí každý věrný [a] v čase, kdy tě lze nalézt. [t12] Ani příval [t13] velkých vod [v14] k němu nedosáhne.
1. Korintským 6 : 9 – 11
9 Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví [a] Boží království? Nemylte se! [b] Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci [t6] ani lidé praktikující homosexualitu, [c]
10 zloději [a] ani chamtivci, [b] opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.
11 Takoví [t7] jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, [a] byli jste posvěceni, [b] byli jste ospravedlněni [c] ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] a v [c]Duchu našeho [c]Boha.
Lukáš 6 : 27 – 38
27 „Ale [a] vám, kteří slyšíte, [b] pravím: Milujte své nepřátele. [c] Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.
29 Tomu, [a] kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili. [t10]
30 Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět.
31 Jak [a] chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim.
32 A [a] jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? [t11] Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.
33 A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? [t11] I hříšníci dělají totéž.
34 A [a] půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? [t11] I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
35 Ale milujte své nepřátele [a] a čiňte dobře, půjčujte a (neočekávejte něco na oplátku). [t12] A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, [b] protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým.
36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný [a] váš Otec.“ [b]
37 „Nesuďte, [a] (a zajisté nebudete) [t13] souzeni. [b] Neodsuzujte, (a zajisté nebudete) [t13] odsouzeni. Promíjejte, [t14] a bude vám prominuto. [t14]
38 Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť (jakou měrou) [t15] měříte, takovou vám bude naměřeno.“ [a]
Židům 13 : 8
8 Ježíš Kristus je tentýž [a] včera i dnes, i na věky. [b]
1. Janův 1 : 5
5 A toto je zvěst, [a] kterou jsme od něho slyšeli a vám ji zvěstujeme: Bůh je světlo [b] a není v něm žádná tma.
Lukáš 15 : 1 – 32
1 Přibližovali se k němu všichni celníci [a] a hříšníci, aby ho slyšeli.
2 Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“ [a]
3 Řekl jim toto podobenství:
4 „Kdo [t1] [a] z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, [b] dokud ji nenalezne?
5 A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,
6 přijde domů, svolá [t2] přátele a sousedy a řekne jim: ‚Zaradujte se se mnou, [a] protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.‘
7 Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, [a] kteří pokání nepotřebují.“
8 „Nebo nějaká žena, která má deset drachem [v3] a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, [v4] dokud ji nenalezne?
9 A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.‘
10 Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
11 Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.
12 Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl [a] majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil majetek. [t5]
13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny [a] a tam rozmařilým [b] životem svůj majetek rozházel. [c]
14 A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.
15 Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.
16 A toužil (se nasytit) [t6] lusky, [v7] které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.
17 Tu přišel k sobě [a] a řekl: [t8] ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!
18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil [a] jsem proti nebi i před tebou.
19 Nejsem již hoden [a] nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
20 I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; [a] i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal [b] ho.
21 Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
22 Otec však řekl svým otrokům: ‚Přineste rychle to nejlepší roucho [t9] a oblečte [a] ho, a dejte mu na ruku prsten [b] a na nohy sandály. [v10]
23 Přiveďte tučné tele, [a] zabijte je, jezme a radujme se,
24 protože tento můj syn byl mrtvý, [a] a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘ A začali se radovat. [b]
25 Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu [t11] a tanec. [a]
26 Zavolal si jednoho ze služebníků [t12] a vyptával se, co to má znamenat.
27 On mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.‘
28 Rozhněval [a] se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat. [b]
29 On však svému otci odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím [a] a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30 Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, [a] zabil jsi mu tučné tele.‘
31 On mu řekl: ‚Synu, [a] ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. [b]
32 Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘“
Jakubův 2 : 10
10 Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, [a] stal by se vinným ve všech. [b]
Jan 16 : 13
13 Když však přijde On, [t2] Duch Pravdy, [a] uvede [b] vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí [t3] vám i to, co má přijít.
Lukáš 7 : 48 – 49
48 Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ [a]
49 A spolustolovníci si [t25] začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ [a]
Leave a Reply