Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Pochybování
Job 4 : 6
6 (Což není bohabojnost [a] tvým spolehnutím [t2] a bezúhonnost [b] tvých cest tvou nadějí? [c]) [t3]
Job 9 : 23
23 Jestliže bič [a] náhle usmrtí, posmívá se zoufalství [t39] nevinného. [t40]
Job 30 : 21
21 Změnil [a] ses mi v krutého [b] nepřítele, strojíš mi úklady [t30] silou své ruky. [c]
Job 23 : 17
17 Avšak nebyl jsem umlčen temnotou, [a] setmění [b] se přede mnou ukrylo.
Žalmy 22 : 2
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? [a] (Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání. [t2]) [t3]
Žalmy 31 : 22
22 (Požehnán buď Hospodin,) [a] neboť (mě udivil svým milosrdenstvím) [t30] v obleženém městě. [t31]
Žalmy 42 : 6
6 Proč jsi tak skleslá, [t14] má duše, [a] proč jsi (ve mně) [t15] tak rozrušená? [b] Jen čekej [c] na Boha — vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za (spásu jeho přítomnosti.) [t16]
Žalmy 49 : 5
5 (Nakloním své ucho) [v7] k přísloví, [v8] při lyře [t9] předložím [t10] svou hádanku. [a]
Žalmy 73 : 17
17 Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, [t23] pochopil jsem jejich konec. [t24]
Žalmy 77 : 3
3 V den svého soužení [a] jsem hledal Panovníka, v noci [b] jsem k němu vztahoval [t6] ruku [t7] a neoblevoval jsem, [t8] má duše se nenechala utěšit. [c]
Žalmy 77 : 9
9 Což jeho milosrdenství [a] nadobro skončilo? [b] Nebude už mluvit k dalším pokolením? [t15]
Přísloví 24 : 10
10 Jsi-li skleslý [a] v den soužení, tvá síla je malá. [t8]
Izaiáš 40 : 28
28 Což to nevíš? Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh, Hospodin, stvořitel končin země, [v37] neochabne ani se neunaví? [a] Jeho rozumnost [b] je nevyzpytatelná. [c]
Izaiáš 50 : 2
2 Proč jsem přišel a nikdo tu nebyl, volal [v2] jsem a nikdo neodpověděl? [a] Což je má ruka příliš krátká [b] na vykoupení? Nebo snad ve mně není síla k vysvobození? Hle, pouhou svou hrozbou [c] vysušuji [d] moře a řeky měním v pustinu, že jejich ryby páchnou z nedostatku vody a hynou žízní. [t3]
Izaiáš 49 : 15
15 Cožpak může žena zapomenout na své miminko [t25] a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu. [a]
Jeremiáš 8 : 18
18 (Nevyléčitelný je můj žal,) [t25] mé srdce je zemdlené. [a]
Jeremiáš 15 : 18
18 Proč je má bolest trvalá a moje rána nevyléčitelná, [a] nechce se uzdravit? Opravdu mi budeš jako klamný potok, nespolehlivá voda? [b]
Jeremiáš 45 : 3
3 Říkáš: Běda [a] mi, neboť Hospodin přidal k mé bolesti [b] žal. [v2] Jsem unaven svým vzdycháním [c] a upokojení nenacházím.
Ozeáš 10 : 3
3 Vždyť teď říkají: Nemáme krále! [a] Protože jsme [b] se nebáli Hospodina, (co pro nás může udělat král?) [t8]
Matouš 8 : 26
26 Řekl jim: „Proč jste ustrašení, [a] vy malověrní? [b]“ Pak vstal, pohrozil [c] větrům i moři; [d] a nastal úplný klid. [t18]
Marek 4 : 40
40 Řekl jim: „Proč jste [tak] ustrašení? Ještě [t15] nemáte víru?“
Lukáš 8 : 25
25 Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ [a] Ulekli [b] se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“
Matouš 14 : 31
31 Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, [a] proč jsi zapochyboval?“
Matouš 17 : 17
17 Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící [t10] a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho sem ke mně!“
Marek 9 : 19
19 On jim na to [t2] říká: „Ach, pokolení nevěřící, [a] jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? [b] Přiveďte ho ke mně.“
Leave a Reply