Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví plachost
Filipenským 4 : 6 – 9
6 O nic nebuďte úzkostliví, [a] ale ve všem oznamujte [t7] [c]Bohu své žádosti [b] v modlitbě a prosbě [c] s děkováním. [d]
7 A pokoj [a] [c]Boží, který převyšuje [b] všechno porozumění, [t8] bude střežit [c] vaše srdce a vaše myšlenky [d] v Kristu Ježíši.
8 Konečně, [a] bratři, přemýšlejte [b] o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, [t9] spravedlivé, [c] čisté, [d] milé, co má dobrou pověst, [e] jestli je nějaká ctnost [f] a jestli je nějaká chvála. [g]
9 Čemu jste se naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili u mne, [a] to dělejte. A [c]Bůh pokoje [b] bude s vámi. [c]
2. Timoteovi 1 : 7
7 Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, [a] nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy.
Židům 13 : 2
2 Nezanedbávejte pohostinnost; [t1] vždyť skrze ni [t2] někteří nevědomky [t3] pohostili anděly. [a]
Galatským 5 : 22 – 25
22 Ovocem [a] [c]Ducha je však láska, [b] radost, pokoj, [c] trpělivost, laskavost, [d] dobrota, [e] věrnost, [t15]
23 mírnost, [a] sebeovládání. [b] Proti takovým není žádný zákon.
24 Ti, kdo patří Kristu [Ježíši], ukřižovali [a] tělo s jeho vášněmi [b] a žádostmi. [c]
25 (Jsme-li Duchem živi), [t16] Ducha také následujme. [t17]
Jakubův 1 : 22
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
1. Korintským 13 : 1 – 13
1 Kdybych mluvil jazyky [a] lidskými i andělskými, a lásku [b] bych neměl, jsem jako dunící kov [t1] nebo zvučící činel. [c]
2 A kdybych měl proroctví [a] a znal všechna tajemství [b] a měl všechno poznání [c] a kdybych měl veškerou víru, [d] takže bych přemisťoval hory, [e] ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych dal [a] pro nasycení chudých všechen svůj majetek [b] a kdybych vydal své tělo k spálení, [t2] ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. [c]
4 Láska je trpělivá, [t3] dobrotivá, [t4] láska nezávidí, [t5] [láska] se nevychloubá a není domýšlivá. [a]
5 Nejedná nečestně, [a] nehledá svůj prospěch, [b] nerozčiluje se, [t6] nepočítá zlo.
6 Neraduje se z nepravosti, [a] ale raduje [b] se spolu s pravdou.
7 Všechno snáší, [t7] všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. [a]
8 Láska nikdy nezanikne. [t8] Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine.
9 Neboť jen částečně poznáváme [a] a částečně prorokujeme.
10 Když však přijde to, co je dokonalé, [v9] pomine to, co je částečné.
11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.
12 Neboť nyní vidíme [a] (jako v zrcadle), [t10] zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. [b] Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. [c]
13 Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. [v11] Ale největší [t12] z nich je láska. [a]
Filipenským 3 : 13 – 14
13 Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno [a] však činím: zapomínaje [b] na to, co je (za mnou), [t7] a natahuje se po tom, co je (přede mnou), [t8]
14 běžím k cíli pro cenu [a] Božího povolání [b] vzhůru v Kristu Ježíši.
1. Petrův 3 : 15
15 ale Pána, Krista, [t14] posvěťte [a] ve svých srdcích. Buďte stále připraveni k obhajobě [b] před každým, kdo by od vás žádal(, abyste vydali počet z) [t15] naděje, [c] (kterou máte), [t16]
2. Petrův 2 : 1 – 22
1 V lidu se však také objevovali falešní [a] proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět [b] zhoubná kacířství [t1] a Panovníka, [c] který je vykoupil, [d] budou zapírat. [e] Tím na sebe uvedou rychlou záhubu.
2 A mnozí budou následovat jejich bezuzdnosti [a] a cesta [c]pravdy [b] bude kvůli nim v opovržení. [c]
3 Z hrabivosti [a] budou z vás těžit podvodnými slovy. Ale jejich odsouzení odedávna nezahálí a jejich zhouba nespí.
4 Neboť [t2] Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do (temných jeskyní) [t3] Tartaru [t4] a vydal je, aby byli střeženi k soudu. [a]
5 Ani starý svět [a] neušetřil, ale zachoval jen Noeho, [b] hlasatele spravedlnosti, [v5] (jednoho z osmi), [t6] když uvedl potopu na svět bezbožných.
6 Také města Sodomu a Gomoru [a] obrátil v popel a odsoudil [k zániku] a tím dal varovný příklad [b] budoucím bezbožníkům. [c]
7 Vysvobodil však spravedlivého Lota, [a] sužovaného nezřízeným chováním [b] bezuzdných lidí. [c]
8 Neboť (tím, co viděl i slyšel) [t7] ten spravedlivý, [a] když mezi nimi bydlel, těmito bezzákonnými skutky mučil den za [t8] dnem svou spravedlivou duši.
9 Pán umí vysvobozovat [a] zbožné [b] ze zkoušky, [c] ale nespravedlivé [d] zachovávat (pro trest) [t9] ke dni soudu; [e]
10 a to hlavně ty, kdo jdou za tělem v poskvrňující žádosti a pohrdají autoritou. [a] Drzí [t10] opovážlivci, nebojí se tupit (duchovní mocnosti), [t11]
11 když ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí proti nim [před Pánem] potupný soud.
12 Tito však jako nerozumná zvířata, zrozená jako pouhá přírodní stvoření k lovení a zkáze, se rouhají tomu, co neznají; ve své záhubě také zahynou
13 a dostane [a] se jim [bezpráví jako] mzdy za bezpráví. Za rozkoš [b] považují denní [c] rozmařilost; jsou poskvrnou [d] a hanbou, [t12] jak hýří [e] (ve svých klamech), [t13] když s vámi hodují. [f]
14 Oči [a] mají plné cizoložství [t14] a nenasytné hříchu; lákají [b] neupevněné [c] duše, srdce mají vycvičené [d] v hrabivosti; jsou to děti [e] prokletí.
15 Opustili přímou cestu [a] a zabloudili, dali se na cestu Balaáma, [b] syna Bosorova, [t15] který (dal přednost mzdě) [t16] za nepravost,
16 ale byl za svůj zlý čin pokárán. Němé tažné zvíře [a] promluvilo lidským hlasem a zabránilo prorokovu šílenství.
17 Tito lidé jsou prameny bez vody [a] a mlhy [t17] hnané vichřicí; je pro ně na věky uchována mrákota tmy. [b]
18 Neboť honosně [a] mluví slova marnosti [b] a lákají v žádostech těla výstřednostmi [c] ty, kdo sotva [t18] utíkají [t19] těm, kteří žijí v bludu.
19 Slibují jim svobodu, [a]ačkoli sami jsou otroky [b] zkázy; vždyť čemu člověk [t20] podlehne, tím je zotročen.
20 Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním [našeho] Pána a Zachránce Ježíše Krista, [a] se znovu do nich zapletou [b] a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první. [c]
21 Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu [a] spravedlnosti, [b] než když ji poznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno. [c]
22 Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ [a] a umytá svině (se opět válí v bahně). [t21]
Žalmy 139 : 13 – 18
13 Vždyť tys utvořil [a] mé ledví, [t13] utkal [b] jsi mě v lůně [c] mé matky.
14 Vzdávám [a] ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví.
15 Před tebou nebyla skryta má kostra, [a] když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách [b] země.
16 Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy [a] se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
17 A jak vzácné [t14] jsou pro mě tvé úmysly, [t15] Bože! Jak mnoho jich je! [t16]
18 Kdybych je chtěl spočítat, [t17] je jich víc než písku! [a] Procitnu a již [t18] jsem s tebou.
Jan 20 : 21
21 [Ježíš] jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ [a]
Izaiáš 53 : 1 – 12
1 (Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli?) [t1] A při [t2] kom se zjevila Hospodinova paže? [t3]
2 Vyrostl před ním [v4] jako výhonek [a] a jako kořen [b] z vyprahlé země. Neměl vzezření [t5] ani důstojnost, [v6] abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, (abychom po něm toužili.) [t7]
3 Opovržený [a] a (lidmi zavržený,) [t8] muž bolestí, [v9] který znal nemoci; [b] (jako někdo, před nímž člověk skryje tvář) [t10] — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. [c]
4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, [a] a naše bolesti, které nesl; [b] a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen [c] a ubit Bohem a zkrušen. [t11]
5 Ale on byl proboden [t12] za naše přestoupení, [a] zdeptán [t13] za naše provinění, na něho dolehla kázeň [t14] pro náš pokoj a jeho šrámy [t15] jsme uzdraveni. [t16]
6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili [a] na svou cestu, [b] a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. [c]
7 Byl (zdrcen, [t17] ale pokořil se a) [t18] neotevřel [a] ústa: jako beránek [b] vedený [c] na porážku a jako ovce před střihači [d] byl němý, ústa neotevřel.
8 (Skrze útlak a soud byl vzat,) [t19] (kdo se bude zabývat jeho údělem? [t20]) [t21] Neboť byl vyťat [a] ze (země živých,) [t22] jeho rána přišla za přestoupení mého [t23] lidu.
9 A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. [a]
10 Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, [a] uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání [t24] se jeho prostřednictvím zdaří. [t25]
11 Z [t26] námahy své duše uvidí ovoce [t27] a nasytí se. Svým poznáním [t28] můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění [t29] on sám ponese.
12 Proto (mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist,) [t30] protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. [t31] On odnesl hřích mnohých [a] a je přímluvcem [b] za vzpurné.
Žalmy 119 : 165
165 Hojný pokoj [a] mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. [t108]
Římanům 12 : 1 – 27
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
3 Skrze milost, která mi byla dána, [a] pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, [t6] než je třeba smýšlet, ale smýšlejte [b] tak, abyste jednali rozumně, [t7] podle toho, jakou míru [c] víry udělil každému [c]Bůh.
4 Jako máme v jednom těle [a] mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol,
5 tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.
6 Máme rozdílné dary [t8] podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, [a] ať ho užívá v souhlase s vírou.
7 Má-li službu, [a] (ať slouží). [t9] [b] Je-li vyučující, (ať učí). [t10]
8 Má-li dar povzbuzování, [t11] (ať povzbuzuje). [t12] Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. [t13] Kdo stojí v čele, (ať je horlivý). [t14] Kdo prokazuje milosrdenství, [a] ať to činí radostně. [t15]
9 Láska [a] ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, [b] lněte k dobrému. [c]
10 Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, [a] (v prokazování úcty) [t16] předcházejte jeden druhého.
11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, [a] služte Pánu. [b]
12 V naději [t17] se radujte, v soužení [a] buďte trpěliví, [b] v modlitbě vytrvalí. [t18]
13 Sdílejte se se svatými [a] v jejich potřebách, usilujte [b] o pohostinnost. [c]
14 Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, [a] dobrořečte a nezlořečte.
15 Radujte [a] se s radujícími, plačte s plačícími. [b]
16 (Mějte jeden k druhému stejný ohled.) [t19] Nepomýšlejte na vysoké věci, [a] ale nechte se vést k obyčejným. [t20] Nebuďte moudří sami podle sebe. [b]
17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. [a] Přede všemi lidmi [b] mějte na mysli ušlechtilé věci. [c]
18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, [a] mějte pokoj [b] se všemi lidmi.
19 Nemstěte [a] se sami, milovaní, [v21] nýbrž dejte místo Božímu hněvu, [b] neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ [c]
20 Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ [a]
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Leave a Reply