Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví pisgah
Rut 1 : 1 – 22
1 I stalo se za dnů, kdy soudili [a] soudcové [b] a v zemi nastal hlad, [c] že jeden muž odešel z judského Betléma, [v1] aby pobýval jako cizinec [t2] na moábských polích [t3] — on, jeho žena i jeho dva synové.
2 Jméno toho muže bylo Elímelek, [v4] jméno jeho ženy Noemi [a] a jména jeho dvou synů Machlón [v5] a Kiljón, [v6] Efratejci [v7] z judského Betléma. Přišli na moábská pole a přebývali tam.
3 Potom Elímelek, Noemin muž, zemřel a ona zůstala sama se svými dvěma syny.
4 Ti si vzali [t8] moábské ženy (jméno jedné bylo Orpa a jméno té druhé Rút) a pobývali tam asi deset let.
5 Pak zemřeli dokonce i ti dva, Machlón a Kiljón, a tak ta žena zůstala sama bez svých dvou dětí [v9] a bez svého muže.
6 Tu povstala ona i její snachy a navrátila se z moábských polí. V moábské krajině [t10] se totiž doslechla, že Hospodin navštívil [a] svůj lid, (aby mu dal chléb.) [v11]
7 Odešla z toho místa, kde přebývala, a její dvě snachy s ní. Vydaly se na cestu zpět [t12] do judské země.
8 Tehdy řekla Noemi svým dvěma snachám: Jděte, vraťte se každá [t13] do domu své matky. Ať vám Hospodin prokáže [t14] milosrdenství, [a] podobně jako jste vy jednaly s těmi, kdo zemřeli, i se mnou.
9 Hospodin vám dá, abyste nalezly odpočinutí každá [t13] v domě svého muže. A políbila je. Ony (pozvedly svůj hlas a rozplakaly se.) [a]
10 Řekly jí: Přece se spolu s tebou vrátíme ke tvému lidu.
11 Ale Noemi odpověděla: Vraťte se moje dcery. Proč byste chodily se mnou? Cožpak se mi znovu objeví v lůně synové a budou vám dáni za muže?
12 Vraťte se moje dcery, jděte, protože už jsem stará. Nejsem na vdávání. I kdybych si namlouvala: Mám naději a dokonce (se této noci vdala) [t15] a navíc bych zplodila syny,
13 zdali proto budete trpělivě čekat až do doby, kdy vyrostou? Cožpak se kvůli tomu budete zdráhat vdát? Ne, moje dcery, vždyť (je mi tuze hořko, více než vám,) [t16] protože na mě dopadla Hospodinova ruka. [a]
14 Ony nato (pozvedly svůj hlas a znovu se rozplakaly.) [a] Orpa svou tchýni políbila, ale Rút (k ní přilnula.) [t17]
15 Ta řekla: Hle, tvá švagrová se obrátila ke svému lidu a ke svým bohům. [t18] Obrať se i ty za svou švagrovou.
16 Avšak Rút odpověděla: (Nenaléhej na mě,) [t19] abych tě opustila a odvrátila se od cesty za tebou, protože (kam půjdeš, půjdu i já, a kde zůstaneš,) [t20] zůstanu také; tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.
17 Kde zemřeš, zemřu já a tam budu pohřbena. Ať mi tak učiní [a] Hospodin a ještě přidá, že jedině smrt (mě od tebe oddělí.) [t21]
18 Noemi viděla, že je odhodlaná jít s ní, a přestala ji přemlouvat.
19 Tak šly obě dvě, až přišly do Betléma. I stalo se, jakmile přišly do Betléma, že se kvůli nim shluklo celé to město a ženy řekly: Není tohle Noemi?
20 Ona jim však odpověděla: Nenazývejte mě Noemi. [t22] Nazývejte mě Mara, [t23] protože mi Všemohoucí způsobil velikou hořkost.
21 Já jsem odešla plná a Hospodin mě přivedl [t24] zpět prázdnou. [a] Proč mě nazýváte Noemi, když Hospodin svědčí [t25] proti mně a Všemohoucí se mnou zle jedná?
22 A tak se Noemi vrátila a s ní se vrátila její snacha, Moábka Rút, z moábských polí. Přišly do Betléma na počátku [a] sklizně ječmene. [b]
Deuteronomium 34 : 1 – 12
1 Mojžíš pak vystoupil z moábských pustin na horu Nebó, [a] na vrchol Pisgy, [b] který je naproti Jerichu, a Hospodin mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan,
2 (celého Neftalího,) [t1] území Efrajima a Manasesa, celé území Judy až k Západnímu [a] moři,
3 Negeb i Rovinu, [a] jerišskou pláň a Palmové [t2] město, až k Sóaru.
4 Hospodin mu řekl: Toto je země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. Ukázal [a] jsem ti ji na vlastní [t3] oči, ale nevejdeš [t4] tam.
5 Mojžíš, otrok [v5] Hospodinův, tam v moábské zemi zemřel [v6] podle Hospodinova příkazu. [t7]
6 Pohřbil ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru [a] a nikdo neví o jeho hrobu až dodnes.
7 Mojžíšovi bylo sto dvacet let, [a] (když zemřel;) [t8] jeho zrak [b] nezeslábl a (síla [t9] ho neopustila.) [t10]
8 Synové Izraele plakali nad Mojžíšem v moábských pustinách třicet [a] dní. Pak dny pláče a smutku pro Mojžíše skončily.
9 Jozue, syn Núnův, byl plný ducha moudrosti, [a] protože na něj Mojžíš položil [b] své ruce. Synové Izraele ho poslouchali a činili [c] to, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.
10 V Izraeli již nepovstal prorok [a] jako Mojžíš, (který by znal Hospodina) [t11] tváří v tvář, [b]
11 se [t12] všemi těmi znameními [a] a divy, které jej Hospodin poslal [b] učinit v egyptské zemi faraonovi, všem jeho otrokům a celé jeho zemi,
12 se vší mocnou rukou a se všemi těmi (velkými, bázeň vzbuzujícími činy,) [t13] které Mojžíš učinil před očima celého Izraele.
Leave a Reply