Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví ostuda
Izaiáš 50 : 7
7 Panovník Hospodin mi pomáhá, [a] proto nebudu zahanben; [b] proto jsem nastavil svou tvář jako křemen [v12] a vím, že se nebudu stydět. [c]
Izaiáš 61 : 7
7 Místo své dvojnásobné hanby, [a] a protože volali: Potupa je jejich podíl!, obdrží ve své zemi dvojnásobný [v10] podíl a bude jim patřit věčná radost. [b]
Židům 12 : 2
2 upřeně hledíce k původci [t4] a dokonavateli víry [a] Ježíši, který pro [t5] radost, která byla před ním, podstoupil kříž, [b] pohrdnuv hanbou, [c] a sedí po pravici [d] [c]Božího trůnu.
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
1. Korintským 10 : 13
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
Marek 8 : 38
38 Kdo by se styděl [a] za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ [b]
Lukáš 9 : 26
26 Neboť kdo by se styděl [a] za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. [b]
Genesis 3 : 10
10 On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas [a] v zahradě a bál jsem se, [b] protože jsem nahý; [c] proto jsem se schoval.
2. Korintským 10 : 3 – 5
3 Neboť (ačkoli žijeme) [t3] v těle, nebojujeme [t4] podle těla.
4 Zbraně [a] našeho boje nejsou tělesné, ale (mají od Boha sílu) [t5] bořit [b] opevnění; [t6] boříme rozumování [t7]
5 a každou povýšenost, [t8] která se pozvedá proti poznání [a] [c]Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, [b] aby byla poslušna [c] Krista,
Skutky 2 : 38
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]
Římanům 7 : 1 – 25
1 Což nevíte, [a] bratři [b] — vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon [c] — že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
2 Vdaná žena je zákonem vázána [a] k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto [t1] zákona zproštěna.
3 Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá-li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
4 Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli [t2] Zákonu [a] skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen [b] z mrtvých, abychom přinesli ovoce [c] [c]Bohu.
5 Neboť když jsme byli v těle, [t3] působily v našich údech [a] hříšné vášně [b] probouzené Zákonem, aby [t4] přinesly ovoce k smrti. [c]
6 Nyní však jsme byli zproštěni [a] Zákona, když jsme zemřeli [b] tomu, čím jsme byli pevně drženi, (takže sloužíme) [t5] v novotě [c] Ducha, a ne ve zvetšelosti litery. [d]
7 Co tedy řekneme? [a] Je Zákon hříchem? Naprosto ne! [b] Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, [c] kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“ [d]
8 Hřích využil příležitosti, [a] které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil [t6] ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. [b]
9 Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,
10 a já jsem zemřel. I ukázalo se, [t7] že přikázání, které mělo být k životu, [a] bylo mi k smrti.
11 Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal [a] mě a skrze ně mě zabil.
12 A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13 Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby [t8] se hřích skrze přikázání stal nadmíru [a] hříšným.
14 Neboť víme, [a] že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, [b] prodaný (do otroctví hříchu). [t9]
15 Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, [a] nýbrž činím to, co nenávidím.
16 Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.
17 Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. [a]
18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, [a] nepřebývá dobré; [b] neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. [t10]
19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž [t11] zlo, které nechci.
20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21 Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při [t12] mně zlo.
22 Podle vnitřního [a] člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.
23 Vidím však jiný zákon ve svých údech, [a]který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, [b]jenž je v mých údech.
24 Já nešťastný [t13] člověk! Kdo mne vysvobodí [a] z těla [b] této smrti?
25 Bohu buď dík [t14] skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.
Žalmy 37 : 18 – 19
18 Hospodin zná [a] dny [v15] bezúhonných, [b] jejich dědictví potrvá navěky.
19 Ve zlých dobách nebudou zahanbeni a ve dnech hladu [a] budou nasyceni.
Žalmy 31 : 17
17 Rozjasni svou tvář [a] nad svým otrokem, [b] zachraň [c] mě svým milosrdenstvím! [d]
1. Petrův 5 : 8
8 Buďte střízliví [a] a bděte! [b] Váš protivník Ďábel [c] obchází jako řvoucí lev [d] a hledá, koho by pohltil.
2. Petrův 3 : 9
9 Pán neotálí [a] s naplněním svého zaslíbení, (jak si někteří myslí), [t4] nýbrž je k vám [t5] shovívavý, [b] nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. [c]
2. Petrův 2 : 9
9 Pán umí vysvobozovat [a] zbožné [b] ze zkoušky, [c] ale nespravedlivé [d] zachovávat (pro trest) [t9] ke dni soudu; [e]
Leave a Reply