Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví odrazování
Přísloví 3 : 5 – 6
5 Důvěřuj [t7] Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej [t8] se na svoji rozumnost.
6 Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
2. Korintským 12 : 9
9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, [a] neboť [má] moc se dokonává [t8] ve slabosti.‘ (Velmi rád) [t9] se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula [t10] moc [b] Kristova.
Jan 16 : 33
33 Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. [a] Ve světě máte soužení. [b] Ale buďte dobré mysli, [c] já jsem přemohl svět.“ [d]
Jozue 1 : 9
9 Vždyť jsem ti přikázal: Posilni se a buď odvážný, neměj strach [a] a neděs [b] se, protože Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou (všude, kam) [t12] půjdeš.
Římanům 8 : 26
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
1. Petrův 5 : 7
7 Všechnu svou starost [a] uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. [b]
Římanům 15 : 13
13 [c]Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí [a] a pokojem ve víře, [t8] abyste se rozhojňovali [b] v naději [c] mocí Ducha Svatého. [d]
1. Korintským 15 : 58
58 Tak tedy, moji milovaní [a] bratři, buďte pevní [b] a nepohnutelní, stále se rozhojňujte [c] v Pánově díle, [d] vědouce, že vaše námaha [e] není v Pánu zbytečná. [t42]
Římanům 8 : 31
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
Jakubův 4 : 7
7 Poddejte [t8] se tedy Bohu. Postavte [a] se proti Ďáblu, [b] a uteče od vás.
Izaiáš 53 : 1 – 12
1 (Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli?) [t1] A při [t2] kom se zjevila Hospodinova paže? [t3]
2 Vyrostl před ním [v4] jako výhonek [a] a jako kořen [b] z vyprahlé země. Neměl vzezření [t5] ani důstojnost, [v6] abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, (abychom po něm toužili.) [t7]
3 Opovržený [a] a (lidmi zavržený,) [t8] muž bolestí, [v9] který znal nemoci; [b] (jako někdo, před nímž člověk skryje tvář) [t10] — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. [c]
4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, [a] a naše bolesti, které nesl; [b] a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen [c] a ubit Bohem a zkrušen. [t11]
5 Ale on byl proboden [t12] za naše přestoupení, [a] zdeptán [t13] za naše provinění, na něho dolehla kázeň [t14] pro náš pokoj a jeho šrámy [t15] jsme uzdraveni. [t16]
6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili [a] na svou cestu, [b] a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. [c]
7 Byl (zdrcen, [t17] ale pokořil se a) [t18] neotevřel [a] ústa: jako beránek [b] vedený [c] na porážku a jako ovce před střihači [d] byl němý, ústa neotevřel.
8 (Skrze útlak a soud byl vzat,) [t19] (kdo se bude zabývat jeho údělem? [t20]) [t21] Neboť byl vyťat [a] ze (země živých,) [t22] jeho rána přišla za přestoupení mého [t23] lidu.
9 A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. [a]
10 Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, [a] uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání [t24] se jeho prostřednictvím zdaří. [t25]
11 Z [t26] námahy své duše uvidí ovoce [t27] a nasytí se. Svým poznáním [t28] můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění [t29] on sám ponese.
12 Proto (mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist,) [t30] protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. [t31] On odnesl hřích mnohých [a] a je přímluvcem [b] za vzpurné.
Jan 10 : 10
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel [t6] a hubil; já jsem přišel, aby měly život [a] a měly ho hojnost.
Žalmy 31 : 24
24 Milujte [a] Hospodina, všichni jeho věrní! [b] Pravdivé [t34] lidi Hospodin střeží, [t35] leč odplácí [c] plně [t36] těm, kdo jednají povýšeně.
2. Korintským 4 : 17 – 18
17 To naše nynější lehké soužení [a] nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, [b]
18 když nehledíme na věci viditelné, [a] ale na neviditelné; [b] neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.
Židům 12 : 1
1 Proto i my, majíce (kolem sebe) [t1] tak veliký oblak svědků, odložme [a] veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející [t2] a s vytrvalostí [b] běžme [c] závod, který je (před námi), [t3]
1. Paralipomenon 22 : 13
13 Tehdy uspěješ, jestliže (budeš zachovávat a plnit) [a] ustanovení a nařízení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izrael. (Posilni se a buď odvážný,) [b] neboj se a neděs.
Přísloví 13 : 12
12 Prodlužované očekávání [a] působí srdci bolest, [t18] ale naplněná [b] touha [c] je stromem [d] života.
Efezským 2 : 8
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
Židům 11 : 1 – 360
1 Víra [v1] jest podstata [t2] věcí, v něž doufáme, [a] důkaz [t3] skutečností, [b] které nevidíme. [c]
2 Neboť v ní (naši předchůdci) [t4] dostali svědectví Boží.
3 Vírou rozumíme, že Božím výrokem [a] byly uspořádány světy, [t5] takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. [b]
4 Vírou přinesl [a] Ábel [b] [ [c]Bohu] lepší [c] oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, [d] když [c]Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze (tu víru) [t6] ještě mluví, i když zemřel.
5 Vírou byl Henoch [a] přenesen, aby nespatřil smrt. [b] A nebyl nalezen, protože ho [c]Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil [c] [c]Bohu.
6 Bez víry však není možné se mu zalíbit, [a] protože ten, kdo přichází [b] k [c]Bohu, musí uvěřit, že Bůh je [c] a že odplácí [t7] těm, kdo ho usilovně hledají. [d]
7 Vírou dostal Noe [a] pokyn [b] ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží [t8] připravil [t9] koráb k záchraně svého domu. Skrze (svou víru) [t10] odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, [c] která je na základě víry.
8 Vírou uposlechl Abraham, [a] když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; [b] a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.
9 Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. [a]
10 Očekával totiž město [a] mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. [b]
11 Vírou i sama Sára, [a] ač byla [neplodná,] přijala moc k (početí potomka) [t11] a mimo (svůj čas) [t12] [porodila], protože měla za věrného [b] toho, kdo dal slib.
12 Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. [a]
13 Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali [t13] ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli [a] a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci [b] a příchozí na zemi.
14 Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. [a]
15 Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. [a]
16 Avšak touží po lepší [a] vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se [c]Bůh za ně nestydí, [b] je-li nazýván jejich Bohem, [c] neboť jim připravil město. [d]
17 Vírou Abraham obětoval Izáka, [a] když byl zkoušen; [b] ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, [c]
18 o kterém bylo řečeno: ‚(Z Izáka) [t14] bude povoláno tvé símě.‘ [a]
19 Usoudil, že Bůh je mocen [a] křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět (jako předobraz). [t15]
20 Vírou požehnal Izák [a] Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.
21 Vírou Jákob, [a] když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a ‚poklonil [t16] se Bohu nad vrcholem své berle‘. [b]
22 Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech. [a]
23 Vírou Mojžíš, [a] když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. [b]
24 Vírou Mojžíš, když vyrostl, [t17] odmítl být nazýván synem faraonovy dcery
25 a vyvolil si raději spolu s Božím lidem [a] snášet útrapy, [t18] než mít dočasný požitek z hříchu. [b]
26 Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu [a] Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. [b]
27 Vírou opustil Egypt [a] a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. [b]
28 Vírou (slavil Hod beránka) [t19] a pokropení [t20] krví, aby se Zhoubce [a] nedotkl jejich prvorozených.
29 Vírou prošli Rudé [a] moře [b] jako po suché zemi, (když se však o to pokusili) [t21] Egypťané, moře je pohltilo.
30 Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. [a]
31 Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, [t22] protože s pokojem přijala vyzvědače. [a]
32 A co mám ještě říkat? [a] Vždyť by mi nestačil čas, [b] kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, [c] Barákovi, [d] Samsonovi, [e] Jeftovi, [f] Davidovi, [g] Samuelovi [h] a prorocích, [i]
33 kteří skrze víru přemohli královské říše, [a] uskutečnili spravedlnost, [b] dosáhli zaslíbení, [c] zavřeli tlamy lvům, [d]
34 uhasili sílu ohně, [a] unikli ostří meče, [b] nabyli moci ve [t23] slabosti, [c] stali se silnými ve válce, (zahnali na útěk) [t24] vojska cizinců. [d]
35 Ženy dostaly své mrtvé (zpět vzkříšené), [t25] jiní byli mučeni, (a nepřijali vysvobození), [t26] aby dosáhli lepšího [a] vzkříšení,
36 jiní zas zakusili veřejný posměch [a] a bičování, ba i pouta [b] a vězení, [c]
37 byli ukamenováni, [a] rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem, [b] toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, [c] trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání. [d]
38 Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních [a] a roklinách [t27] země.
39 A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si [a] zaslíbení,
40 protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, [a] nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.
Leave a Reply