Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví odpouštějící sám sobě
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
1. Petrův 5 : 7
7 Všechnu svou starost [a] uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. [b]
Efezským 4 : 32
32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní [a] a (odpouštějte [b] si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil) [t32] vám. [t33]
Marek 11 : 25
25 A kdykoliv stojíte [a] a modlíte se, odpouštějte, [b] máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. [t13]
2. Korintským 5 : 17 – 18
17 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. [a] Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové. [b]
18 A to všechno je z [c]Boha, [a] který nás smířil [b] sám se sebou skrze Krista a dal nám službu [c] smíření. [d]
Skutky 3 : 19
19 Učiňte tedy pokání [a] a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,
Matouš 6 : 14 – 15
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí [a] váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
Lukáš 17 : 3 – 4
3 Mějte se na pozoru. Zhřeší-li [a] tvůj bratr, pokárej ho, a (uzná-li svou vinu), [t3] odpusť mu.
4 A zhřeší-li proti tobě sedmkrát [a] za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ‚Uznávám svou vinu, odpusť mi‘, odpustíš mu.“
Přísloví 19 : 11
11 Rozumnost [a] činí člověka pomalým k hněvu, [b] jeho okrasou [t18] je pomíjet [c] přestoupení. [d]
Kolossenským 3 : 8
8 Ale nyní odložte [a] to všechno: hněv, [b] vztek, [c] špatnost, [d] rouhání [t6] a nemístné řeči [t7] ze svých úst.
Matouš 6 : 12
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
Filipenským 4 : 8
8 Konečně, [a] bratři, přemýšlejte [b] o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, [t9] spravedlivé, [c] čisté, [d] milé, co má dobrou pověst, [e] jestli je nějaká ctnost [f] a jestli je nějaká chvála. [g]
Matouš 18 : 15
15 „Jestliže tvůj bratr [proti tobě] zhřeší, [a] jdi a pokárej [b] ho (mezi čtyřma očima). [t12] Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra. [c]
Lukáš 23 : 34
34 [Ježíš říkal: „Otče, [a] odpusť [b] jim, neboť nevědí, [c] co činí.“] Když si dělili jeho šaty, hodili los. [t17]
Římanům 5 : 1
1 Když jsme tedy byli ospravedlněni [a] z víry, [b] máme [t1] pokoj [c] s [c]Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.
Kolossenským 3 : 13
13 Snášejte [t12] se navzájem a odpouštějte [a] si, má-li kdo něco [t13] proti druhému. Jako [b] Pán [t14] odpustil vám, odpusťte i vy.
Matouš 18 : 21 – 35
21 Tehdy přistoupil (Petr a řekl mu): [t17] „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“
22 Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát. [t18]“
23 „Proto je království Nebes podobné [t19] králi, [t20] který chtěl provést vyúčtování [a] se svými otroky.
24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů. [v21]
25 Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh. [a]
26 Onen otrok padl na zem, klaněl [a] se mu a říkal: ‚Měj se mnou trpělivost, [b] [pane,] a všechno ti vrátím!‘
27 I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.
28 Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, [a] který mu byl dlužen sto denárů; [v22] popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘
29 Jeho spoluotrok padl k jeho nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.‘ [a]
30 On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
31 Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; [a] šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo.
32 Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.
33 Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘ [a]
34 A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, [t23] dokud mu nezaplatí celý dluh. [a]
35 Tak i můj nebeský Otec [a] učiní vám, [b] jestliže ze srdce [t24] neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení. [c]“
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 8 : 1 – 11
1 Ježíš však odešel na Olivovou horu. [a]
2 A časně ráno [a] přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil [b] se a začal je vyučovat.
3 Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové [a] přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed
4 a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.
5 V Zákoně nám Mojžíš [a] přikázal takové kamenovat. [b] Co říkáš ty?“
6 Těmi slovy ho zkoušeli, [t1] aby ho mohli obžalovat. [a] Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.
7 Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil [a] se a řekl jim: „Kdo [b] z vás je bez hříchu, ať na ni první [c] hodí kámen.“
8 A opět se sklonil a psal po zemi.
9 Když to uslyšeli, (vytráceli se) [t2] jeden po druhém, zahanbeni ve (svém) svědomí, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.
10 Ježíš se vzpřímil a [t3] řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“
11 Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. [a] Jdi a (od této chvíle) [t4] již nehřeš.“ [b]
Leave a Reply