Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví odlévání kamenů
Jan 8 : 1 – 59
1 Ježíš však odešel na Olivovou horu. [a]
2 A časně ráno [a] přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil [b] se a začal je vyučovat.
3 Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové [a] přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed
4 a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.
5 V Zákoně nám Mojžíš [a] přikázal takové kamenovat. [b] Co říkáš ty?“
6 Těmi slovy ho zkoušeli, [t1] aby ho mohli obžalovat. [a] Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.
7 Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil [a] se a řekl jim: „Kdo [b] z vás je bez hříchu, ať na ni první [c] hodí kámen.“
8 A opět se sklonil a psal po zemi.
9 Když to uslyšeli, (vytráceli se) [t2] jeden po druhém, zahanbeni ve (svém) svědomí, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.
10 Ježíš se vzpřímil a [t3] řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“
11 Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. [a] Jdi a (od této chvíle) [t4] již nehřeš.“ [b]
12 Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem [a] světlo [b] světa. Kdo mne následuje, [c] nebude chodit [d] ve tmě, ale bude mít [t5] světlo [e] života.“ [t6]
13 Farizeové [a] mu řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé. [t7]“
14 Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, [t7] protože vím, odkud jsem přišel [a] a kam jdu. [b] Vy nevíte, [c] odkud přicházím ani kam jdu.
15 Vy soudíte podle těla; [t8] já nesoudím nikoho.
16 Jestliže já přece soudím, [a] můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, [b] Otec.
17 A ve vašem Zákoně [a] je napsáno, že svědectví dvou [b] osob [t9] je pravé.
18 Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“
19 Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte [a] ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“
20 Tato slova řekl u pokladnice, [a] když učil [b] v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina. [c]
21 [Ježíš] jim opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat, [a] ale zemřete ve svém hříchu. [b] Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“
22 Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: ‚Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete‘?“
23 I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. [a] Vy jste z tohoto světa, [b] já nejsem z tohoto světa. [c]
24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že (Já jsem), [v10] zemřete ve svých hříších.“
25 Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „(Co vám od počátku říkám.) [t11]
26 Mnoho mám o vás [t12] mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“ [a]
27 Nepoznali, že k nim mluvil o Otci.
28 Ježíš [jim] řekl: „Až vyvýšíte [a] Syna člověka, tehdy poznáte, že (Já jsem) [v10] a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, [t13] jak mě naučil [můj] Otec.
29 A ten, kdo mne poslal, je se mnou; [a] nezanechal mne samotného, protože já stále činím [b] to, co se jemu líbí.“ [c]
30 Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili. [a]
31 Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li [a] v mém slovu, [b] jste opravdu mými učedníky.
32 Poznáte pravdu [a] a pravda vás vysvobodí.“ [b]
33 Odpověděli mu: „Jsme potomci [t14] Abrahamovi [a] a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“
34 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem [a] hříchu.
35 A otrok [a] nezůstává v domě navždy; [b] navždy zůstává syn. [c]
36 Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.
37 Vím, že jste potomci [t14] Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, [a] protože mé slovo nemá ve [t15] vás místo.
38 Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli [t16] u [vašeho] otce.“
39 Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ [a] Ježíš jim řekl: „(Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste) [t17] Abrahamovy skutky.
40 Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. [a] To Abraham neučinil.
41 Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, [a] Boha.“
42 Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali [a] byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. [b] Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal.
43 Proč nerozumíte [a] mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo.
44 Vy jste z otce Ďábla [a] a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah [b] od počátku a nestál v [c]pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví [c] ze svého vlastního, protože je lhář [d] a otec lži. [t18]
45 Poněvadž já říkám pravdu, [a] nevěříte mi.
46 Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte?
47 Kdo je z Boha, [a] slyší Boží slova. [t19] Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“
48 Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan [a] a máš démona?“ [b]
49 Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.
50 Já nehledám svou slávu; [a] je však někdo, kdo hledá a soudí.
51 Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval [a] mé [c]slovo, nespatří smrt [b] (na věčnost). [c]“
52 Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: ‚Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti (na věčnost). [a]‘
53 Jsi snad větší [a] než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?“ [b]
54 Ježíš odpověděl: „Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec [a] to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: ‚Je to náš Bůh.‘
55 Vy jste ho nepoznali, [a] ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. [b]
56 Váš otec Abraham [a] zajásal, (že mohl uvidět) [t20] můj den; uviděl jej a zaradoval se.“
57 Židé mu řekli: „Ještě (ti nebylo) [t21] padesát let, a viděl jsi Abrahama?“
58 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“ [a]
59 Zvedli kameny, [a] aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, [b] prošel mezi nimi a vyšel z chrámu. Tak odešel.
Leave a Reply