Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví obrození
Žalmy 80 : 19
19 My se tě nepustíme, zachovej nás při životě [a] a budeme vzývat tvé jméno. [b]
Žalmy 85 : 6
6 Což se na nás budeš hněvat [a] navěky? [b] Potáhne se tvůj hněv [c] z pokolení do pokolení? [d]
Izaiáš 57 : 15
15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který [a] přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého [b] ducha, abych oživoval [t25] ducha ponížených a abych oživoval [t25] srdce zdeptaných.
2. Paralipomenon 7 : 14
14 ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, [t5] budou se modlit, hledat moji tvář [a] a odvrátí [b] se od svých zlých cest, vyslyším z nebes, odpustím jejich hřích a uzdravím [c] jejich zemi.
Jakubův 4 : 8
8 Přibližte [a] se k [c]Bohu, a přiblíží [b] se k vám. Očisťte [c] ruce, hříšníci, a očisťte srdce, [d] lidé (dvojí mysli). [e]
Ezechiel 37 : 1 – 14
1 Spočinula na mně Hospodinova ruka [a] a (Hospodin mě vyvedl v duchu,) [v1] ponechal mě uprostřed pláně; [v2] ta byla plná kostí.
2 Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.
3 Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. [a]
4 Pak mi řekl: Prorokuj k [t3] těmto kostem [v4] a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.
5 Toto praví Panovník Hospodin o [t5] těchto kostech: (Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.) [a]
6 Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
7 I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot [v6] a kosti se přiblížily [t7] (jedna k druhé.) [t8]
8 Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. [v9]
9 Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů [t10] a vdechni [a] do těchto pobitých, ať ožijí.
10 I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. (Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,) [a] převelice [t11] velké vojsko.
11 Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. (Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje [a] zahynula, jsme ztraceni. [t12] ) [b]
12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, (otevřu vaše hroby [v13] a vyvedu vás z vašich hrobů,) [a] můj lide. (Přivedu vás na izraelskou půdu.) [b]
13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.
14 Vložím do vás svého ducha a ožijete. [a] Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
2. Timoteovi 3 : 1 – 5
1 Toto však věz, že v posledních dnech [a] nastanou těžké [b] časy.
2 Lidé budou sobečtí, [t1] chtiví peněz, [t2] chlubiví, [a] domýšliví, rouhaví, [b] rodičů neposlušní, nevděční, [c] nesvatí, [t3]
3 bezcitní, [a] nesmířliví, pomlouvační, [b] nevázaní, hrubí, [t4] nepřátelští k dobrému, [t5]
4 zrádní, [a] lehkomyslní, [t6] nadutí, [b] milující rozkoš [c] spíše než milující Boha.
5 Budou mít vnější formu zbožnosti, [a] ale její moc (jim bude cizí). [t7] Od takových se odvracej. [b]
Skutky 2 : 1 – 47
1 Když nastal [t1] den Letnic, [t2] byli všichni spolu na jednom místě.
2 Náhle [a] se ozval [t3] zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, [t4] a naplnil celý dům, kde seděli.
3 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.
4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým [a] a začali mluvit jinými jazyky, [b] jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní [a] muži ze všech národů, které jsou pod nebem. [b]
6 A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho [t5] lidí a byli zmateni, [a] protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7 [Všichni] byli ohromeni [a] a udiveně [b] říkali: [t6] „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? [c]
8 Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, [a] Pontu [b] a Asie, [t7]
10 Frygie [a] a Pamfylie, [b] Egypta a oblastí Libye u Kyrény [v8] a návštěvníci z Říma,
11 Židé i proselyté, [t9] Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci [a] Boží.“
12 Všichni z toho byli ohromeni [a] a zmateni [b] a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ [c]
13 Ale jiní se posmívali [a] a říkali: „Jsou opilí.“ [t10]
14 Petr se postavil spolu s jedenácti, [a] pozvedl [b] svůj hlas [c] a přímo [t11] k nim promluvil: „Muži [d] judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.
15 Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je (devět hodin ráno). [t12]
16 Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:
17 ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji [a] ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění [t13] a vaši starci budou mívat [t14] sny.
18 I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].
19 A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy [t15] dýmu].
20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, [a] veliký a skvělý. [t16]
21 I (stane se,) [a] že každý, kdo bude vzývat [b] Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ [c]“
22 „Muži izraelští, [a] slyšte tato [c]slova: Ježíše Nazaretského, [t17] muže dosvědčeného vám od [c]Boha [b] mocnými činy, [c] divy a znameními, [d] které [c]Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, [e]
23 tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku [a] a předzvědění [b] [c]Božího, jste skrze ruce bezbožníků [t18] přibili na kříž a odstranili. [c]
24 Ale Bůh ho vzkřísil, [a] zprostiv ho bolestí [t19] smrti, [t20] protože nebylo možné, aby byl od ní držen.
25 Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;
26 proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,
27 neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, [t21] aniž dáš svému Svatému [t22] uvidět zkázu. [a]
28 Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před [t23] svou tváří.‘ [a]“
29 „Muži bratři, o patriarchovi [a] Davidovi vám mohu směle říci, [b] že zemřel [t24] a byl pohřben [c] a jeho hrob [d] je mezi námi až do dnešního dne. [t25]
30 Byl to prorok [a] a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí (potomka z jeho beder); [t26]
31 viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí [t27] a jeho tělo nevidělo zkázu. [a]
32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. [a]
33 Když byl tedy vyvýšen pravicí [t28] Boží a přijal od Otce (zaslíbeného Ducha Svatého), [t29] vylil [a] to, co vy nyní vidíte i slyšíte.
34 Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
35 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ [a]
36 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, [t30] že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. [t31]“
37 Když to uslyšeli, byli (hluboce zasaženi) [t32] v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, [a] muži bratři?“
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]
39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko [a] a které si povolá [b] Pán, náš Bůh.“
40 A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného [t35] pokolení!“
41 Ti, kteří [radostně] [a] přijali [b] jeho [c]slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. [c]
42 Vytrvale zůstávali v učení [a] apoštolů a ve společenství, [b] v lámání [c] chleba a modlitbách. [d]
43 Každé duše se zmocňoval strach; [a] skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamení [b]a na všech byl veliký strach.
44 Všichni věřící [a] byli pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali [a] svá zboží [t36] a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.
46 Denně [a] zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.
47 Chválili Boha [a] a (byli oblíbeni) [t37] u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával [b] ty, kteří byli zachraňováni.
2. Timoteovi 4 : 3 – 4
3 Neboť přijde doba, [a] kdy lidé nesnesou zdravé učení, [b] nýbrž si podle vlastních žádostí [c] budou shromažďovat [t4] učitele, [d] (aby jim říkali, co je jim příjemné); [t5]
4 odvrátí sluch od pravdy [a] a obrátí se k bájím. [b]
Abakuk 3 : 2
2 Hospodine, slyšel [a] jsem zprávu o tobě; bojím [t2] se, Hospodine, o tvé dílo. Obnov [t3] jej v těchto letech, dej ho poznat v těchto letech; v nepokoji pamatuj na slitování. [b]
Efezským 5 : 14
14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. [a] Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ [t11]
Žalmy 19 : 7
7 Od konce nebes vychází [t4] a (obíhá opět ke konci;) [t5] před jeho žárem se nic neskryje.
Izaiáš 64 : 1 – 4
1 Jako oheň zapaluje suché roští a oheň uvádí do varu vodu, dej poznat svým protivníkům své jméno [a] a národy se před tebou budou třást. [b]
2 Když jsi konal hrozné [t1] věci, které jsme neočekávali, sestoupil jsi a hory se před tebou zapotácely. [a]
3 Od věků [t2] lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko [a] to nevidělo, aby byl Bůh — kromě tebe — který by (dělal něco pro) [t3] toho, kdo na něj očekává. [b]
4 Vycházíš vstříc tomu, kdo s radostí koná spravedlnost [a] a (na tvých cestách [b] pamatuje na tebe. [t4]) [t5] Hle, ty ses hněval, [c] že jsme (proti nim) [t6] dávno [t7] hřešili; a (jak budeme zachráněni?) [t8]
Matouš 6 : 33
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
Žalmy 22 : 27
27 Pokorní [a] budou jíst [v27] a nasytí se. Ti, kdo hledají [b] Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky.
Efezským 5 : 14 – 25
14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. [a] Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ [t11]
15 Dbejte tedy (pečlivě na to, jak žijete;) [t12] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; [a]
16 vykupujte [t13] čas, [a] protože dny jsou zlé. [b]
17 Proto nebuďte nerozumní, [a] ale rozumějte, co je Pánova vůle. [b]
18 A neopíjejte [t14] se vínem, [a] v němž je prostopášnost, [b] ale (naplňujte se Duchem), [t15]
19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, [t16] v (oslavných zpěvech) [t17] a v [duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce [a] Pánu a velebíce [t18] ho
20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]
22 Ženy, [podřizujte se] svým mužům [a] jako Pánu, [b]
23 neboť muž je hlavou [a] ženy, jako je Kristus hlavou [b] církve; on [je] zachráncem těla.
24 Ale jako církev je podřízena [t20] Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
Skutky 3 : 19 – 21
19 Učiňte tedy pokání [a] a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,
20 a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, [t12] Ježíše.
21 Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy [t13] všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků. [a]
Izaiáš 55 : 6 – 7
6 (Hledejte Hospodina,) [a] dokud se dává najít, [b] volejte [c] ho, dokud je blízko.
7 Ať ničema opustí svou cestu [a] a zlý člověk své úmysly, [b] ať se navrátí [c] k Hospodinu, a on se nad ním slituje [d] — k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. [e]
Efezským 5 : 14 – 21
14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. [a] Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ [t11]
15 Dbejte tedy (pečlivě na to, jak žijete;) [t12] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; [a]
16 vykupujte [t13] čas, [a] protože dny jsou zlé. [b]
17 Proto nebuďte nerozumní, [a] ale rozumějte, co je Pánova vůle. [b]
18 A neopíjejte [t14] se vínem, [a] v němž je prostopášnost, [b] ale (naplňujte se Duchem), [t15]
19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, [t16] v (oslavných zpěvech) [t17] a v [duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce [a] Pánu a velebíce [t18] ho
20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]
Leave a Reply