Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví nové stvoření
2. Korintským 5 : 17
17 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. [a] Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové. [b]
Efezským 2 : 8 – 9
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
9 není (na základě) [t6] skutků, [a] aby se nikdo nechlubil. [b]
Zjevení 21 : 1 – 27
1 A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, [a] neboť první nebe [b] a první země pominuly, a moře již není.
2 A to svaté město, [a] nový Jeruzalém, [b] jsem uviděl sestupovat z nebe od [c]Boha, připravené jako nevěsta [c] ozdobená pro svého muže.
3 A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, [t1] který řekl: „Hle, [c]Boží stánek [a] s lidmi; bude přebývat [b] s nimi [c] a oni budou jeho lid, [t2] a sám [c]Bůh bude s nimi [a bude jejich Bohem]. [d]
4 A Bůh setře každou slzu z jejich očí. [a] A smrti [b] již nebude, ani žalu [c] ani křiku [d] ani bolesti [e] již nebude, [neboť] první věci pominuly.“
5 Ten, který seděl [a] na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ [b] A řekl mi: „(Napiš: [c] Tato) [t3] slova jsou věrná a pravá.“
6 A řekl mi: „Stalo se. [a] Já jsem Alfa i Omega, [b] počátek [c] i konec. Já dám žíznivému zadarmo [d] napít z pramene vody života. [e]
7 Kdo vítězí, [a] dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. [b]
8 Avšak bázliví, [t4] nevěřící, [t5] ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, [a] vrahové, smilníci, [b] kouzelníci, [c] modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, [d] které hoří ohněm a sírou, [e] což je smrt druhá.“ [f]
9 Vtom přišel jeden z těch sedmi [a] andělů, kteří měli sedm misek [b] plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: „Pojď, ukážu [c] ti Nevěstu, ženu [d] Beránkovu.“
10 V Duchu [t6] mne odnesl [a] na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město [b] Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha,
11 mající Boží slávu. [a] Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, [b] čistý jako křišťál.
12 Má [t7] velikou a vysokou hradbu, má [t7] dvanáct bran [a] a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou [jmény] dvanácti kmenů [synů] Izraele.
13 Tři brány jsou na [t8] východ, tři brány na [t8] sever, tři brány na [t8] jih a tři brány na [t8] západ.
14 A hradba toho města má [t7] dvanáct (základních kamenů) [t9] a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. [a]
15 Ten, který se mnou mluvil, měl jako měřidlo zlatou třtinu, [a] aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu.
16 Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, [v10] jeho délka, šířka i výška jsou stejné.
17 Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů [v11] podle lidské míry, (která je také mírou andělskou). [t12]
18 Stavivem jeho hradby je jaspis a město je z čistého zlata, [a] podobné čistému sklu.
19 Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd,
20 pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.
21 A dvanáct bran, dvanáct perel; [a] každá z těch bran byla z jedné perly. A náměstí města bylo čisté zlato jako průhledné sklo.
22 Avšak svatyni [a] jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán [c]Bůh Všemohoucí [b] a Beránek. [c]
23 A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, [a] aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva [b] a jeho lampou je Beránek.
24 A národy budou chodit (v jeho světle) [t13] a králové země do něho přinášejí svou slávu.
25 Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, [a] a noci tam už nebude. [b]
26 A přinesou do něho slávu a čest národů.
27 A nevstoupí do něho nic nečistého [a] ani ten, kdo činí ohavnost [b] a lež, [c] ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize [d] života.
Skutky 2 : 38 – 39
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]
39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko [a] a které si povolá [b] Pán, náš Bůh.“
2. Královská 2 : 23 – 24
23 Odtud šel do Bét-elu. Jak šel cestou, vyšli z města (malí chlapci) [a] a posmívali [b] se mu. Volali na něho: Pojď, [t11] plešatče, [t12] pojď, [t11] plešatče! [t11]
24 Ohlédl se za nimi, uviděl je a proklel [a] je v Hospodinově jménu. Tu vyšly z lesa dvě medvědice [b] a čtyřicet dva dětí z nich rozsápaly.
Římanům 8 : 1
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
1. Korintským 5 : 7
7 Vyčistěte proto starý kvas, [a] abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. [t4] Vždyť Kristus, náš (velikonoční Beránek), [t5] byl [za nás] obětován. [b]
1. Petrův 1 : 23
23 Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a [na věčnost [a]] zůstávající slovo Boží. [b]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
Efezským 2 : 10
10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni [a] v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, [b] které [c]Bůh předem připravil, [c] abychom v nich žili. [t1]
2. Korintským 5 : 21
21 Toho, který hřích [a] nepoznal, za nás učinil hříchem, [b] abychom se my v něm stali Boží spravedlností. [c]
Jan 3 : 1 – 5
1 Mezi [t1] farizeji byl člověk jménem Nikodém, [a] přední muž [t2] mezi Židy.
2 Ten přišel (k Ježíšovi) [t3] v noci a řekl mu: „Rabbi, [a] víme, že jsi přišel [b] od Boha [c] jako učitel, [d] neboť nikdo nemůže činit ta znamení, [e] která činíš ty, není-li s ním [c]Bůh.“ [f]
3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li [a] se kdo znovu, [t4] nemůže spatřit Boží království. [t5]“
4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna [t6] své matky a narodit se.“
5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody [a] a Ducha, [t7] nemůže vstoupit do Božího království. [b]
Jan 5 : 24
24 Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život [a] a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. [b]
Jan 6 : 55 – 59
55 Neboť mé tělo je pravý [t18] pokrm a má krev je pravý [t18] nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně [a] a já v něm.
57 Jako mne poslal [a] živý [b] Otec [c] a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.
58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít (na věčnost). [t17]“
59 Toto řekl, když vyučoval v synagoze [a] v Kafarnaum. [b]
Římanům 8 : 1 – 39
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2 Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě [t1] osvobodil [a] od zákona hříchu [b] a smrti.
3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli [t2] tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti [a] těla hříchu a jako oběť za hřích [b] a odsoudil hřích v těle,
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
5 Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; [a] ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. [b]
6 Myšlení [a] těla znamená smrt, [b] myšlení [c]Ducha život [c] a pokoj. [d]
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
8 Ti, kteří jsou v těle, [a] se Bohu líbit [t5] nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží [a] přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, [t6] ten není jeho.
10 Je-li však Kristus ve vás, [a] je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch [b] je živý [t7] kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil [a] Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [b] Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže tedy, bratři, [a] jsme dlužníky, [b] ale ne těla, abychom podle těla žili.
13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14 Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni [t8] Duchem Božím, jsou Boží synové. [a]
15 Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, [a] nýbrž přijali jste Ducha [b] synovství, [c] v němž voláme: Abba, [d] Otče!
16 Sám ten Duch (svědčí [a] spolu s naším duchem), [t9] že jsme děti Boží. [b]
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
27 A ten, který zkoumá srdce, [a] ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha [t16] přimlouvá za svaté. [b]
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
30 které předem určil, ty také povolal; [a] a které povolal, ty také ospravedlnil, [b] a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
32 On [t20] neušetřil [a] vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. [b] Jak by nám spolu s ním nedaroval [c] všechno?
33 Kdo bude žalovat [a] na Boží vyvolené? [b] Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! [c]
34 Kdo je ten, který je odsoudí? [a] Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel [b] a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici [c]Boží [c] a přimlouvá [d] se za nás!
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Filipenským 4 : 13
13 Všecko mohu v Tom, [t12] který mne posiluje. [a]
1. Petrův 3 : 18 – 22
18 Vždyť i Kristus jednou provždy [a] trpěl [t17] za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás [t18] přivedl k [c]Bohu. [b] V těle [c] byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. [d]
19 V něm také přišel a vyhlásil [a] zvěst duchům ve vězení,
20 kteří kdysi neuposlechli, když [c]Boží trpělivost [a] ve dnech Noemových [b] vyčkávala, zatímco byl stavěn [t19] koráb, [c] v němž jen několik, to jest osm [d] duší, [e] bylo zachráněno skrze vodu.
21 Naplnění tohoto předobrazu [t20] — křest — i vás nyní zachraňuje, ne jako odložení tělesné špíny, [a] nýbrž jako (odpověď dobrého svědomí Bohu), [t21] skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista,
22 jenž přišel do nebe, [a] byli mu podřízeni andělé, vlády a moci, a je na pravici Boží. [b]
2. Korintským 5 : 1 – 21
1 Víme [a] totiž, že bude-li (stan [b] našeho pozemského přebývání) [t1] zbořen, máme příbytek [t2] od Boha: [c] ne lidskou rukou postavený, [d] ale věčný dům [t3] v nebesích.
2 Neboť v tomto stanu sténáme [a] a toužíme si obléci [b] ještě i náš příbytek, [t4] který pochází z nebe.
3 (Kdybychom pak byli i svlečeni), [t5] nebudeme shledáni nahými. [a]
4 Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
5 Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek. [a]
6 Jsme tedy vždy plni důvěry [a] a víme, že dokud máme domov v tomto těle, jsme vzdáleni [t6] od Pána.
7 Neboť chodíme [t7] vírou, [a] ne (tím, co vidíme). [t8]
8 Jsme plni důvěry a raději chceme odejít [a] z tohoto těla a přijít domů k Pánu.
9 Proto se i horlivě snažíme, [t9] abychom se mu líbili, [a] ať zůstáváme doma nebo odcházíme.
10 Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí [a] Kristovou, [b] aby každý přijal [t10] odplatu [c] za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. [d]
11 Protože tedy známe (bázeň před Pánem), [t11] přesvědčujeme [a] lidi a Bohu jsme známí; a doufám, že jsme známí i vašemu svědomí. [t12]
12 [Neboť] se vám nechceme znovu doporučovat, [a] nýbrž dáváme vám příležitost chlubit [b] se námi, abyste měli (něco pro ty), [t13] kteří se chválí [c] navenek, [t14] a ne v srdci.
13 Když jsme byli jako blázni, [t15] bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás.
14 Neboť Kristova láska [a] nás váže, [t16] když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. [b]
15 A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. [a]
16 A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. [a] Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.
17 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. [a] Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové. [b]
18 A to všechno je z [c]Boha, [a] který nás smířil [b] sám se sebou skrze Krista a dal nám službu [c] smíření. [d]
19 Neboť (Bůh byl v Kristu, [a] když smiřoval) [t17] svět se sebou a nepočítal [b] lidem [t18] jejich provinění, a uložil v nás to (slovo smíření.) [t19]
20 Jsme tedy Kristovi vyslanci [a] a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. [t20] (Na místě Kristově) [t21] prosíme: Smiřte se s Bohem.
21 Toho, který hřích [a] nepoznal, za nás učinil hříchem, [b] abychom se my v něm stali Boží spravedlností. [c]
Efezským 2 : 1 – 232
1 Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví [a] pro svá provinění a pro své hříchy,
2 v nichž jste kdysi [a] žili [t1] podle věku [t2] tohoto světa, podle vládce [b] mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí (v synech neposlušnosti). [t3]
3 Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech [a] svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností [b] děti hněvu [c] tak jako ostatní.
4 Ale Bůh, bohatý [a] v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, [b]
5 i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu (s Kristem) [t4] — milostí [a]jste zachráněni [b] —
6 a spolu s ním nás probudil [a] k životu a spolu posadil na nebeských místech [b] v Kristu Ježíši,
7 aby ukázal (v budoucích dobách) [t5] oplývající bohatství [a] své milosti v dobrotě [b] k nám v Kristu Ježíši.
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
9 není (na základě) [t6] skutků, [a] aby se nikdo nechlubil. [b]
10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni [a] v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, [b] které [c]Bůh předem připravil, [c] abychom v nich žili. [t1]
11 Proto pamatujte, [a] že (vy, kdysi pohané) [t7] tělem, [b] kteří jste byli nazýváni neobřízka [t8] (těmi, kdo si říkali) [t9] obřízka — ta byla lidskou rukou [c] činěna na těle –,
12 že jste byli v tom čase bez Krista, odcizeni [a] společenství Izraele, (bez účasti na smlouvách) [t10] zaslíbení, bez naděje [t11] a bez Boha [t12] na světě.
13 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi [a] daleko, [b] stali jste se blízkými (v krvi Kristově). [t13]
14 Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním [a] a zbořil (rozdělující hradbu), [t14] ve svém těle zrušil nepřátelství —
15 (Zákon s jeho příkazy a ustanoveními) [t15] –, aby v sobě z těch dvou stvořil [a] jednoho nového člověka, učinil pokoj
16 a oba dva usmířil [a] s Bohem v jednom těle [b] skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství.
17 Přišel a zvěstoval [t16] pokoj [a] vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko,
18 neboť skrze něho (jedni i druzí) [t17] máme přístup [a] k Otci v jednom Duchu. [b]
19 Proto již nejste cizinci [a] a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané [b] svatých [c] a patříte do [c]Boží rodiny; [d]
20 (byli jste vybudováni) [t18] na základě apoštolů [a] a proroků, kde je úhelným kamenem [b] sám Kristus Ježíš,
21 v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni [a] v Pánu;
22 v něm (jste i vy všichni spolu budováni) [t19] v Boží příbytek [a] v Duchu.
Leave a Reply