Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví nová smlouva
Jeremiáš 31 : 31 – 34
31 Hle, [a] přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.
32 Ne jako smlouvu, [a] kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, [t24] abych je vyvedl [b] z egyptské země — smlouvu, kterou porušili, ačkoliv jsem byl jejich Pánem, [c] je Hospodinův výrok,
33 ale [a] toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra [b] a zapíšu jej na jejich srdce. [c] Budu jejich Bohem [d] a oni budou mým lidem.
34 Nebudou již učit [a] (jeden druhého) [t25] ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát [b] všichni, od (nejmenšího do největšího,) [t26] je Hospodinův výrok, protože odpustím [c] jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu. [d]
Židům 8 : 13
13 Když mluví o ‚nové smlouvě‘, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku. [t19]
Lukáš 22 : 20
20 A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá. [t9]
Židům 9 : 15
15 Proto je prostředníkem [a] nové smlouvy, [b] aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení [c] z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení [d] věčného dědictví [e] ti, kdo jsou povoláni. [t16]
Židům 8 : 7 – 8
7 Neboť kdyby ona první smlouva byla bez vady, [a] nehledalo by se místo pro druhou.
8 Neboť kárá (svůj lid) [t12] a říká: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, (kdy uzavřu s domem) [t13] Izraele a s domem Judy smlouvu novou; [a]
1. Korintským 11 : 25
25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘
Židům 1 : 1 – 14
1 Mnohokrát [t1] a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům [a] v prorocích; [b]
2 na konci [a] těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem [b] všeho a skrze něhož učinil i věky. [c]
3 On je září [t2] jeho slávy a otiskem [t3] jeho podstaty, [v4] všechno nese [a] (svým mocným slovem). [t5] Když [skrze sebe] vykonal očištění [b] od našich hříchů, posadil se po pravici [c] Majestátu na výsostech.
4 Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno [t6] dědičně obdržel. [a]
5 Neboť kterému z andělů kdy řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘? [t7] A opět: ‚Já mu budu otcem a on mi bude synem‘? [a]
6 A (opět, když uvádí) [t8] Prvorozeného [a] do světa, [b] praví: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.‘ [c]
7 O andělech sice říká: ‚On činí své anděly (závany větru) [t9] a své služebníky [t10] plamenem ohně,‘ [a]
8 avšak o Synovi: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky [t11] věků a žezlo přímosti [t12] je žezlem tvého [t13] království.
9 Miloval jsi [t14] spravedlnost a nenáviděl nepravost; [t15] proto pomazal tě, Bože, [t16] Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.‘ [a]
10 A: ‚Ty, Pane, jsi na počátku [t17] založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.
11 Ona pominou, ty však zůstáváš; [t18] všechna jako roucho zestárnou
12 a jako plášť je svineš, [jako roucho] budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž [a] a tvá léta nepominou.‘ [b]
13 A kterému z andělů kdy řekl: ‚Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou‘? [a]
14 Což nejsou oni všichni služební [a] duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví [b] záchranu? [c]
Židům 8 : 6
6 (Nyní však) [t10] dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem [a] lepší [b] smlouvy, [c] která je založena [t11] na lepších zaslíbeních.
Římanům 8 : 1 – 39
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2 Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě [t1] osvobodil [a] od zákona hříchu [b] a smrti.
3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli [t2] tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti [a] těla hříchu a jako oběť za hřích [b] a odsoudil hřích v těle,
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
5 Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; [a] ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. [b]
6 Myšlení [a] těla znamená smrt, [b] myšlení [c]Ducha život [c] a pokoj. [d]
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
8 Ti, kteří jsou v těle, [a] se Bohu líbit [t5] nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží [a] přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, [t6] ten není jeho.
10 Je-li však Kristus ve vás, [a] je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch [b] je živý [t7] kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil [a] Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [b] Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže tedy, bratři, [a] jsme dlužníky, [b] ale ne těla, abychom podle těla žili.
13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14 Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni [t8] Duchem Božím, jsou Boží synové. [a]
15 Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, [a] nýbrž přijali jste Ducha [b] synovství, [c] v němž voláme: Abba, [d] Otče!
16 Sám ten Duch (svědčí [a] spolu s naším duchem), [t9] že jsme děti Boží. [b]
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
27 A ten, který zkoumá srdce, [a] ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha [t16] přimlouvá za svaté. [b]
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
30 které předem určil, ty také povolal; [a] a které povolal, ty také ospravedlnil, [b] a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
32 On [t20] neušetřil [a] vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. [b] Jak by nám spolu s ním nedaroval [c] všechno?
33 Kdo bude žalovat [a] na Boží vyvolené? [b] Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! [c]
34 Kdo je ten, který je odsoudí? [a] Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel [b] a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici [c]Boží [c] a přimlouvá [d] se za nás!
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Jeremiáš 31 : 31
31 Hle, [a] přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.
2. Korintským 3 : 6
6 On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky [a] Nové smlouvy, [b] ne litery, [c] nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale [c]Duch obživuje. [d]
Římanům 7 : 6
6 Nyní však jsme byli zproštěni [a] Zákona, když jsme zemřeli [b] tomu, čím jsme byli pevně drženi, (takže sloužíme) [t5] v novotě [c] Ducha, a ne ve zvetšelosti litery. [d]
Marek 14 : 24
24 A řekl jim: „Toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé. [t8]
Jeremiáš 31 : 33
33 ale [a] toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra [b] a zapíšu jej na jejich srdce. [c] Budu jejich Bohem [d] a oni budou mým lidem.
Židům 9 : 11 – 15
11 Ale když přišel Kristus jako velekněz [a] (budoucího dobra) [t11] skrze větší a dokonalejší stánek, [b] ne rukama [c] udělaný, to jest ne z tohoto stvoření,
12 vešel ne skrze krev kozlů a telat, [a] ale skrze svou vlastní krev [b] jednou provždy [c] do svatyně, když získal [t12] věčné vykoupení. [d]
13 Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel [a] z jalovice kropením posvěcuje znečištěné [t13] k čistotě těla,
14 čím více krev [a] Krista, který skrze věčného Ducha [b] sebe samého obětoval neposkvrněného [c]Bohu, [f]očistí [c] naše [t14] svědomí [d] od mrtvých skutků [e] k službě živému [f] Bohu? [t15]
15 Proto je prostředníkem [a] nové smlouvy, [b] aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení [c] z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení [d] věčného dědictví [e] ti, kdo jsou povoláni. [t16]
Lukáš 24 : 44
44 Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově [a] zákoně, v prorocích a Žalmech.“
Skutky 24 : 14
14 Ale vyznávám ti, že podle té Cesty, [a] kterou nazývají sektou, takto sloužím [b] [c]Bohu svých otců [c] a věřím všemu, co je napsáno v Zákoně [d] a v Prorocích.
Kolossenským 2 : 16 – 17
16 Ať vás tedy nikdo nesoudí [a] pro pokrm [b] a pro nápoj nebo kvůli svátku, [c] novoluní nebo sobotám. [d]
17 To všechno je stín [a] budoucích věcí, ale (skutečnost je Kristus). [t15]
Židům 12 : 24
24 a k prostředníku [a] nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, [b] která mluví [c] lépe než Ábel. [t20]
Římanům 6 : 1 – 232
1 Co tedy řekneme? [a] Máme zůstávat v hříchu, [b] aby se rozhojnila milost? [c]
2 Naprosto ne! [a] Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, [b] v něm ještě mohli žít?
3 Což nevíte, [a] že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v [t1] Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v [t1] jeho smrt?
4 Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve [t1] smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen [a] z mrtvých, (vstoupili na cestu nového [b] života). [t2]
5 Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými (tím, že jsme mu byli podobni ve) [t3] smrti, [a] jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. [b]
6 (A víme), [t4] [a] že náš starý člověk [b] byl spolu s ním ukřižován, [c] aby tělo hříchu (bylo zbaveno sil) [t5] a my už hříchu neotročili.
7 Vždyť ten, kdo zemřel, je (zproštěn hříchu). [t6]
8 Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. [a]
9 (A víme), [t7] že Kristus, když byl vzkříšen [a] z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. [b]
10 Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. [a]
11 Tak i vy se považujte [a] za mrtvé hříchu, [b] ale za živé [t8] Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.
12 Ať tedy hřích nevládne [a] ve vašem smrtelném těle, [b] tak abyste (poslouchali jeho žádosti); [t9]
13 ani hříchu nepropůjčujte [t10] své údy [a] za nástroje [t11] nepravosti, ale vydejte [t10] sami sebe Bohu jako (ti, kteří byli mrtví, a ožili), [t12] a své údy vydejte Bohu za nástroje [t11] spravedlnosti. [b]
14 Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, [a] ale pod milostí. [b]
15 Co tedy? (Budeme hřešit), [t13] protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
16 Což nevíte, [a] že komu se propůjčujete [b] jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: [c] buď hříchu, který vede ke smrti, [d] nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti?
17 Díky [c]Bohu, [a] že jste sice byli otroky hříchu, [b] ale stali jste se ze srdce poslušnými [c] vzoru učení, [d] jemuž jste byli svěřeni.
18 Byli jste osvobozeni [a] od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.
19 Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: [a] Jako jste propůjčili [t14] své údy za otroky nečistotě [b] a nepravosti [t15] k činění nepravosti, [t15] tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení. [c]
20 Když jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti.
21 Jaký jste tehdy měli užitek [t16] z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec [t17] je smrt. [a]
22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu [a] a stali jste se otroky [c]Božími, [b] máte svůj užitek [t16] ku posvěcení a vašim cílem [c] je věčný život. [d]
23 Mzdou [t18] hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný [a] v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Leave a Reply