Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví nevěrnost
Zjevení 21 : 8
8 Avšak bázliví, [t4] nevěřící, [t5] ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, [a] vrahové, smilníci, [b] kouzelníci, [c] modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, [d] které hoří ohněm a sírou, [e] což je smrt druhá.“ [f]
Římanům 14 : 23
23 Ten však, kdo pochybuje [a] a jedl by, je odsouzen, (protože nejednal na základě víry). [t19] Všecko, co není z víry, je hřích. [b]
Římanům 3 : 1 – 31
1 Co má tedy Žid navíc? [t1] Nebo jaký je užitek obřízky?
2 Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny [a] Boží výroky. [b]
3 Co tedy, když někteří (byli nevěrní? [a] Nezruší jejich nevěrnost věrnost [b] Boží)? [t2]
4 Naprosto ne! [a] Ale ať je [c]Bůh pravdivý [b]a každý člověk lhář, [c] jak je napsáno: ‚Abys byl shledán spravedlivým ve svých [c]slovech a zvítězil, když tě soudí.‘ [d]
5 Jestliže však naše nepravost prokazuje [a] Boží spravedlnost, co řekneme? [b] Není [c]Bůh nespravedlivý, [c] když nás stíhá hněvem? [d] Mluvím teď po lidsku. [e]
6 Naprosto ne! Vždyť (jak by pak Bůh mohl soudit) [t3] svět?
7 Neboť jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč [a] (mám být) [t4] ještě souzen jako hříšník?
8 A nebylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají [a] a tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro“? [b] Jejich odsouzení [t5] je spravedlivé.
9 Co tedy? Máme (před pohany) výhodu? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve obvinili Židy [a] i Řeky, [b] že jsou všichni [c] pod mocí hříchu,
10 jak je napsáno: ‚Není spravedlivého, není ani jednoho,
11 není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha.
12 Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. [a]
13 Jejich hrdlo je otevřený hrob, [a] svými jazyky mluví [t6] lest, [b] pod jejich rty je hadí jed. [c]
14 Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti, [a]
15 jejich nohy jsou rychlé k prolití krve,
16 na jejich cestách je zkáza a trápení,
17 cestu pokoje nepoznali; [a]
18 není bázně Boží [a] před jejich očima.‘ [b]
19 Víme, [a] že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod [t7] Zákonem, [b] aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět,
20 protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn [a] (žádný člověk), [t8] neboť skrze Zákon [b] je poznání hříchu.
21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost [a] bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, [b]
22 Boží spravedlnost skrze víru [v9] Ježíše [t10] Krista pro všechny [a na všechny] ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: [a]
23 všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, [a]
24 ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí [a] skrze vykoupení, [b] které je v Kristu Ježíši.
25 Jeho Bůh ustanovil [t11] za prostředek (smíření [a] skrze víru v jeho krev), [t12] (aby ukázal) [t13] svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve
26 v čase Boží shovívavosti, [a] a aby ukázal [t12] svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý [b] a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. [t14]
27 Kde je tedy chlouba? [a] Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
28 Soudíme totiž, [t15] že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.
29 Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů!
30 (Vždyť je přece) [t16] jeden Bůh, [a] který ospravedlní obřezané [t17] z víry a neobřezané [t18] skrze víru. [t19]
31 Rušíme [a] tedy vírou Zákon? Naprosto ne! [b] Naopak, Zákon potvrzujeme.
Jakubův 2 : 14 – 26
14 Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? [a] Může ho taková víra zachránit?
15 Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek [a] denní obživy,
16 a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, [a]zahřejte se a nasyťte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?
17 Tak i víra: [a]nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
18 Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ [t12] Ukaž mi tu svou víru bez [t13] skutků a já ti ukážu svou víru [a] na [t14] svých skutcích.
19 Ty věříš, že (je jeden Bůh). [t15] Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. [a]
20 Chceš však poznat, ó nerozumný [t16] člověče, [a] že víra bez skutků je neúčinná? [t17]
21 Cožpak náš otec Abraham [a] nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? [b]
22 Vidíš, že víra (působila spolu s jeho skutky) [t18] a že v těch [t19] skutcích se stala víra dokonalou. [a]
23 I naplnilo se Písmo, [a] které praví: ‚Uvěřil Abraham [c]Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ [b] a byl nazván Božím přítelem. [c]
24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.
25 A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, [a] když přijala posly [b] a propustila je jinou cestou?
26 Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
Leave a Reply