Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví nekvašený chléb
Deuteronomium 16 : 3
3 Nejez (k němu) [t3] nic kvašeného; po sedm dní k němu jez nekvašené chleby, chléb soužení, protože jsi ve spěchu [a] vyšel z egyptské země, abys pamatoval na den, kdy jsi vyšel z egyptské země, po všechny dny svého života.
1. Korintským 5 : 6 – 8
6 Vaše chlouba [a] není správná. Nevíte, [b] že trocha kvasu prokvasí celé těsto? [c]
7 Vyčistěte proto starý kvas, [a] abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. [t4] Vždyť Kristus, náš (velikonoční Beránek), [t5] byl [za nás] obětován. [b]
8 Slavme tedy svátek ne se [t6] starým kvasem, ani s [t6] kvasem špatnosti a zloby, ale s [t6] nekvašenými chleby upřímnosti [a] a pravdy.
1. Korintským 5 : 8
8 Slavme tedy svátek ne se [t6] starým kvasem, ani s [t6] kvasem špatnosti a zloby, ale s [t6] nekvašenými chleby upřímnosti [a] a pravdy.
Jan 6 : 50 – 71
50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.
51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít (na věčnost). [t17] A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“
52 Židé se hádali [a] mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?“
53 Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka [a] a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. [a]
55 Neboť mé tělo je pravý [t18] pokrm a má krev je pravý [t18] nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně [a] a já v něm.
57 Jako mne poslal [a] živý [b] Otec [c] a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.
58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít (na věčnost). [t17]“
59 Toto řekl, když vyučoval v synagoze [a] v Kafarnaum. [b]
60 Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“
61 Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje? [a]
62 Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? [a]
63 Duch je ten, který obživuje, [a] tělo nic neznamená. [t19] Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.
64 Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. [t20]
65 A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, [a] pokud mu to není dáno [b] od Otce.“
66 (Z toho důvodu) [t21] mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili.
67 Ježíš řekl Dvanácti: [a] „I vy chcete odejít?“
68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života [a]
69 a my jsme uvěřili [a] a poznali, že ty jsi (Kristus, ten Svatý [b] Boží). [t22]“
70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil [t23] jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“ [a]
71 To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, [a] neboť ten ho měl zradit, [t24] jeden z Dvanácti.
Galatským 2 : 20
20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. [a] Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v (Syna [c]Božího), [t21] který si mne zamiloval [b] a vydal sebe samého za mne. [c]
Jan 6 : 47 – 50
47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný.
48 Já jsem chléb života.
49 Vaši otcové jedli v pustině manu, [a] a zemřeli.
50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.
Matouš 26 : 17 – 30
17 Prvního [a] dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu (velikonočního beránka)? [t17]“
18 On pak řekl: „Jděte do města k jistému [t18] člověku a řekněte mu: ‚Učitel [a] říká: Můj čas [b] je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.‘“
19 A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, [a] a připravili velikonočního beránka.
20 Když nastal večer, stoloval [a] s Dvanácti učedníky.
21 A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí. [t16]“
22 Velmi se rmoutili a jeden každý z nich [mu] začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“
23 On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse, [v19] ten mě zradí. [t16]
24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, [a] ale běda tomu člověku, [b] skrze něhož bude Syn člověka zrazen. (Pro toho by bylo lépe, kdyby se) [t20] nenarodil!“
25 Juda, který ho zrazoval, [a] (na to) [b] řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ [t21] Ježíš mu odpověděl: [t22] „Tys to řekl.“ [c]
26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, [t23] rozlomil [a] ho, dal [t24] učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“
27 Pak vzal kalich, [a] vzdal díky a dal jim ho (se slovy): [t25] „Napijte [b] se z něho všichni.
28 Neboť toto je má krev nové smlouvy, [a] která se vylévá [t26] za mnohé [b] na odpuštění [c] hříchů.
29 Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“ [a]
30 A zazpívali chvalozpěv [v27] a vyšli na Olivovou [a] horu.
Genesis 19 : 3
3 Velmi je nutil, [a] takže zašli k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim jídlo, napekl nekvašené chleby [b] a jedli.
Exodus 12 : 18
18 V prvním měsíci od čtrnáctého dne měsíce večer budete jíst nekvašené chleby až do večera dvacátého prvního dne toho měsíce.
Leviticus 23 : 1 – 44
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Toto jsou Hospodinovy svátky, [t1] které budete svolávat, svatá shromáždění — to jsou mé svátky: [t1]
3 Šest dní se bude vykonávat práce a sedmého dne je nejsvětější [a] sobota, svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou práci, je to Hospodinova sobota ve všech vašich sídlech. [b]
4 Toto jsou Hospodinovy svátky, svatá shromáždění, která budete svolávat v jejich určený čas.
5 Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer je velikonoční oběť [a] Hospodinu.
6 Patnáctého dne toho měsíce je Hospodinův svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby.
7 Prvního dne budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou (všední práci.) [t2]
8 Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivé oběti; sedmého dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci.
9 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
10 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, a sklidíte její žeň, přinesete první snop ze své žně knězi.
11 On zamává [a] snopem před Hospodinem, abyste došli zalíbení; druhého dne po sobotě s ním kněz zamává.
12 V den, kdy zamáváte snopem, připravíte ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť Hospodinu
13 a jako patřičnou [t3] přídavnou oběť dvě desetiny éfy jemné mouky namísené s olejem jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu, a jako patřičnou [t3] litou oběť čtvrtinu hínu vína.
14 Chléb, pražené zrní ani čerstvé obilí nebudete jíst až do toho dne, kdy svému Bohu přinesete obětní dar. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech.
15 Ode dne, kdy jste přinesli snop jako mávanou oběť, od druhého dne po sobotě si odpočítáte sedm týdnů. [t4] Musí být úplné.
16 Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmé sobotě a přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť.
17 Ze svých sídel přinesete dva chleby jako mávanou oběť; budou ze dvou desetin éfy jemné mouky, kvašené se budou péct jako prvotiny Hospodinu.
18 Spolu s chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s patřičnou [t3] přídavnou a litou obětí, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu.
19 Připravíte též jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako obětní hod pokojné oběti.
20 Kněz s nimi zamává před Hospodinem spolu s chlebem z prvotin jako mávanou obětí, spolu s dvěma beránky. Budou svaté Hospodinu, pro kněze.
21 Právě [t5] v ten den svoláte [a] a budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. To je věčné ustanovení ve všech vašich sídlech pro vaše generace.
22 A když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. Nech je pro chudého a příchozího. [a] Já Hospodin jsem váš Bůh.
23 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
24 Promluv k synům Izraele: Sedmého měsíce, prvního dne toho měsíce budete mít odpočinutí, [t6] památku troubení, [v7] svaté shromáždění.
25 Nebudete dělat žádnou všední práci a přinesete Hospodinu ohnivé oběti.
26 Hospodin [a] promluvil k Mojžíšovi:
27 Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti.
28 Právě [t5] tohoto dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás byl vykonán obřad smíření před Hospodinem, vaším Bohem.
29 Neboť kdokoliv [t8] by se nepokořil právě [t5] toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu.
30 Kdokoliv [t8] by dělal jakoukoliv práci právě [t5] v ten den, toho [t9] odstraním zprostřed jeho lidu.
31 Nebudete dělat žádnou práci. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech.
32 Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera (budete zachovávat svoji sobotu.) [t10]
33 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
34 Promluv k synům Izraele: Patnáctého dne sedmého měsíce je svátek stánků po sedm dní pro Hospodina.
35 Prvního dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci.
36 Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivé oběti. Osmého dne budete mít svaté shromáždění a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Bude shromáždění, nebudete dělat žádnou všední práci.
37 Toto jsou Hospodinovy svátky, které budete svolávat jako svatá shromáždění, abyste přinášeli Hospodinu ohnivé oběti — oběť zápalnou, oběť přídavnou, obětní hod a úlitby (podle každodenního určení,) [t11]
38 kromě Hospodinových sobot, kromě vašich darů, kromě všech vašich slíbených obětí a kromě všech vašich dobrovolných obětí, které dáváte Hospodinu.
39 Patnáctého dne sedmého měsíce, když seberete úrodu země, jistě budete slavit Hospodinův svátek po sedm dní. Prvního dne bude odpočinutí [a] a osmého dne bude odpočinutí.
40 Prvního dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, [t12] palmové ratolesti, [t13] větve listnatých [a] stromů a potočních topolů [b] a budete se radovat [c] před Hospodinem, svým Bohem, po sedm dní.
41 Budete jej slavit jako Hospodinův svátek po sedm dní v roce. To je věčné ustanovení pro vaše generace; v sedmém měsíci ho budete slavit.
42 Ve stáncích [t14] budete bydlet po sedm dní; všichni domorodci [a] v [t15] Izraeli budou bydlet ve stáncích,
43 aby vaše generace poznaly, že jsem nechal bydlet syny Izraele ve stanech, když jsem je vyvedl z egyptské země. Já Hospodin jsem váš Bůh.
44 Tak Mojžíš vyhlásil synům Izraele Hospodinovy svátky.
1. Korintským 5 : 7
7 Vyčistěte proto starý kvas, [a] abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. [t4] Vždyť Kristus, náš (velikonoční Beránek), [t5] byl [za nás] obětován. [b]
Skutky 2 : 1 – 47
1 Když nastal [t1] den Letnic, [t2] byli všichni spolu na jednom místě.
2 Náhle [a] se ozval [t3] zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, [t4] a naplnil celý dům, kde seděli.
3 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.
4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým [a] a začali mluvit jinými jazyky, [b] jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní [a] muži ze všech národů, které jsou pod nebem. [b]
6 A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho [t5] lidí a byli zmateni, [a] protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7 [Všichni] byli ohromeni [a] a udiveně [b] říkali: [t6] „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? [c]
8 Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, [a] Pontu [b] a Asie, [t7]
10 Frygie [a] a Pamfylie, [b] Egypta a oblastí Libye u Kyrény [v8] a návštěvníci z Říma,
11 Židé i proselyté, [t9] Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci [a] Boží.“
12 Všichni z toho byli ohromeni [a] a zmateni [b] a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ [c]
13 Ale jiní se posmívali [a] a říkali: „Jsou opilí.“ [t10]
14 Petr se postavil spolu s jedenácti, [a] pozvedl [b] svůj hlas [c] a přímo [t11] k nim promluvil: „Muži [d] judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.
15 Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je (devět hodin ráno). [t12]
16 Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:
17 ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji [a] ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění [t13] a vaši starci budou mívat [t14] sny.
18 I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].
19 A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy [t15] dýmu].
20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, [a] veliký a skvělý. [t16]
21 I (stane se,) [a] že každý, kdo bude vzývat [b] Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ [c]“
22 „Muži izraelští, [a] slyšte tato [c]slova: Ježíše Nazaretského, [t17] muže dosvědčeného vám od [c]Boha [b] mocnými činy, [c] divy a znameními, [d] které [c]Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, [e]
23 tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku [a] a předzvědění [b] [c]Božího, jste skrze ruce bezbožníků [t18] přibili na kříž a odstranili. [c]
24 Ale Bůh ho vzkřísil, [a] zprostiv ho bolestí [t19] smrti, [t20] protože nebylo možné, aby byl od ní držen.
25 Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;
26 proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,
27 neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, [t21] aniž dáš svému Svatému [t22] uvidět zkázu. [a]
28 Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před [t23] svou tváří.‘ [a]“
29 „Muži bratři, o patriarchovi [a] Davidovi vám mohu směle říci, [b] že zemřel [t24] a byl pohřben [c] a jeho hrob [d] je mezi námi až do dnešního dne. [t25]
30 Byl to prorok [a] a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí (potomka z jeho beder); [t26]
31 viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí [t27] a jeho tělo nevidělo zkázu. [a]
32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. [a]
33 Když byl tedy vyvýšen pravicí [t28] Boží a přijal od Otce (zaslíbeného Ducha Svatého), [t29] vylil [a] to, co vy nyní vidíte i slyšíte.
34 Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
35 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ [a]
36 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, [t30] že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. [t31]“
37 Když to uslyšeli, byli (hluboce zasaženi) [t32] v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, [a] muži bratři?“
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]
39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko [a] a které si povolá [b] Pán, náš Bůh.“
40 A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného [t35] pokolení!“
41 Ti, kteří [radostně] [a] přijali [b] jeho [c]slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. [c]
42 Vytrvale zůstávali v učení [a] apoštolů a ve společenství, [b] v lámání [c] chleba a modlitbách. [d]
43 Každé duše se zmocňoval strach; [a] skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamení [b]a na všech byl veliký strach.
44 Všichni věřící [a] byli pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali [a] svá zboží [t36] a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.
46 Denně [a] zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.
47 Chválili Boha [a] a (byli oblíbeni) [t37] u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával [b] ty, kteří byli zachraňováni.
Exodus 12 : 17 – 18
17 Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, protože právě v tento den jsem vyvedl vaše oddíly [a] z egyptské země; tento den budete zachovávat po všechny své generace jako věčné ustanovení.
18 V prvním měsíci od čtrnáctého dne měsíce večer budete jíst nekvašené chleby až do večera dvacátého prvního dne toho měsíce.
Lukáš 12 : 1
1 Tehdy se shromáždil zástup desítek tisíc lidí, takže šlapali jeden po druhém; (začal říkat nejprve svým učedníkům: „Mějte [a] se na pozoru) [t1] před kvasem farizeů, [b] to jest před pokrytectvím.
Židům 12 : 1
1 Proto i my, majíce (kolem sebe) [t1] tak veliký oblak svědků, odložme [a] veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející [t2] a s vytrvalostí [b] běžme [c] závod, který je (před námi), [t3]
Exodus 12 : 15 – 16
15 Sedm dnů budete jíst nekvašený chléb. Hned první den odstraníte kvas ze svých domů, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného od prvního dne až do sedmého dne, takový člověk bude vyhlazen [a] z Izraele.
16 Prvního dne budete mít svaté shromáždění, i sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V nich nebude konána žádná práce, pouze co budete každý jíst, jenom to si připravíte.
Filipenským 3 : 10
10 a abych poznal jej a moc jeho vzkříšení [a] i účast na jeho utrpeních. [b] Připodobňuji se jeho smrti,
Jan 6 : 32 – 33
32 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec [a] vám dává ten pravý [b] chléb z nebe.
33 Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
Matouš 23 : 28
28 Tak i vy se navenek zdáte lidem [a] spravedliví, [b] ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti.“ [t12]
Leave a Reply