Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví námluvy
Přísloví 18 : 22
22 Kdo nalezl [t38] ženu, [t39] nalezl [t38] dobro, [a] dosáhl zalíbení [b] u Hospodina.
1. Timoteovi 4 : 12
12 Nikdo (ať tebou nepohrdá [a] pro tvé mládí), [t11] ale těm, kdo věří, [t4] buď vzorem [b] v řeči, [c] v chování, [t12] v lásce, v Duchu, ve víře, v čistotě. [d]
1. Korintským 7 : 1 – 40
1 O tom, co jste [mi] psali: [a] Pro člověka je dobré, [b] aby se nedotýkal [c] ženy.
2 Ale (abyste se vyvarovali smilstva), [t1] ať má každý svou ženu [a] a každá ať má svého muže.
3 Muž ať plní své ženě, čím je povinen, [a] a stejně i žena svému muži.
4 Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.
5 Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, [a] abyste se uvolnili pro modlitbu, [t2] a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost [b] nepokoušel Satan. [c]
6 To říkám jako dovolení, ne jako příkaz. [a]
7 Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování [t3] od Boha, jeden tak, druhý jinak.
8 Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já. [a]
9 Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; [a] neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.
10 Manželům však nařizuji [a] — ne já, ale Pán — aby žena od muže neodcházela. [t4]
11 Když by však přece odešla, [a] ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.
12 Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr [a] nevěřící [b] ženu a ona je ochotna s ním žít, [t5] ať ji neopouští.
13 A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, [t5] ať svého muže neopouští.
14 Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena (ve svém muži). [t6] Vždyť jinak by vaše děti byly [t7] nečisté, avšak nyní jsou svaté.
15 Jestliže se však nevěřící (chce rozvést), [t8] ať se rozvede. [t8] Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji. [a]
16 Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže? [a] Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?
17 Jenom ať každý žije [t9] tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho [c]Bůh povolal. [a] Tak to také přikazuji [b] ve všech sborech. [c]
18 Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný? [a] Ať se nedává obřezat.
19 Obřízka nic neznamená [a] ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání. [b]
20 Každý ať zůstává v tom postavení, [t10] ve kterém byl povolán.
21 Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. [a] (Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij). [t11]
22 Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, [a] je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův. [b]
23 Byli jste koupeni za velikou cenu. [a] Nebuďte [t12] otroky lidí. [b]
24 Bratři, [a] každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.
25 Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz, [a] dávám však radu [t13] jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství [b] být věrným. [t14]
26 Myslím tedy, že vzhledem k (nynější tísni) [t15] je dobré, [t16] aby člověk (zůstal tak, jak je). [t17]
27 Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný? [t18] Nehledej si ženu.
28 Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle [t19] a toho vás chci ušetřit.
29 Ale toto vám, bratři, říkám, že čas [a] je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;
30 a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;
31 a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali; [t20] neboť způsob [a] tohoto světa pomíjí.
32 Chci, abyste byli bez starostí. [a] Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, [b] jak by se zalíbil [c] Pánu,
33 ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své (ženě,
34 a je rozdělený. [a] Neprovdaná žena a panna) [t21] se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.
35 Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych (vás omezoval), [t22] ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti [a] Pánu.
36 Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně, [v23] která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. [a] Ať se vezmou.
37 Kdo je [t24] však pevný [a] ve svém srdci a není ničím nucen, ale (má v moci svou vůli) [t25] a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.
38 Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.
39 Žena je vázána [zákonem] [a] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, [t26] je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu. [b]
40 Podle mého mínění [a] je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího. [b]
1. Korintským 7 : 2
2 Ale (abyste se vyvarovali smilstva), [t1] ať má každý svou ženu [a] a každá ať má svého muže.
Matouš 19 : 5
5 A řekl: ‚Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo‘, [a]
1. Korintským 7 : 1
1 O tom, co jste [mi] psali: [a] Pro člověka je dobré, [b] aby se nedotýkal [c] ženy.
Rut 3 : 9 – 13
9 Zeptal se: Kdo jsi? Ona odpověděla: Jsem Rút, tvá služebnice. (Rozprostři své křídlo nad) [t11] svou služebnicí, vždyť jsi vykupitel. [v12]
10 On nato řekl: (Jsi požehnaná Hospodinu,) [a] má dcero. Dobře jsi udělala. Tvé poslední milosrdenství [v13] je větší nežli první, [v14] když nechodíš za mládenci, [v15] ať chudými či bohatými.
11 A nyní se, má dcero, neboj. Udělám pro tebe všechno, co řekneš, protože (celé naše město) [v16] ví, že jsi zdatná [t17] žena.
12 Ano, opravdu [a] jsem vykupitel. Je však ještě jiný vykupitel, bližší než já.
13 Zůstaň tu přes noc. A ráno, jestliže (tě on vykoupí,) [t18] dobře, ať vykoupí. [t19] A pokud si tě nebude přát vykoupit, vykoupím tě tedy já, jakože živ je Hospodin. Spi až do rána.
1. Korintským 11 : 1 – 34
1 (Napodobujte mě), [a] jako i já napodobuji Krista.
2 Chválím [a] vás, [bratři,] že ve všem na mne pamatujete a držíte [b] se (mých pokynů), [t1] jak jsem vám je předal.
3 Chci, abyste věděli, že hlavou [a] každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž [b] a hlavou Krista Bůh.
4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou [t2] hlavu, hanobí svou hlavu.
5 Každá žena, která se modlí nebo prorokuje [a] s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila.
6 Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.
7 Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem [a] a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou.
8 Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. [a]
9 Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. [a]
10 Proto musí mít žena na hlavě (znamení moci) [t3] kvůli andělům. [a]
11 Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy.
12 Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha. [a]
13 Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? [a]
14 Neučí vás sama příroda, že nosí-li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu,
15 ale nosí-li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky.
16 Kdyby však měl někdo sklon se přít [a] — takový zvyk [t4] nemáme ani my, ani Boží sbory. [b]
17 Když toto přikazuji, [a] nechválím, [b] že se scházíte spíše k horšímu než k lepšímu.
18 Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky, [a] když se scházíte ve sboru, [t5] a zčásti tomu věřím.
19 Neboť musí být mezi vámi i (různé skupiny), [t6] aby se ti osvědčení [a] stali mezi vámi známými. [t7]
20 Když vy se společně [t8] scházíte, není to slavení [t9] Večeře Páně.
21 Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý. [a]
22 Což nemáte domy, (kde můžete jíst a pít)? [t10] Anebo opovrhujete [c]Boží církví [a] a zahanbujete [b] ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím. [c]
23 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, [a] že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, [t11] vzal chléb, [b]
24 vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které [se] za vás [láme]. Toto čiňte na mou památku.‘
25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘
26 Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. [a]
27 Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen [a] proti tělu a krvi Páně.
28 Ať člověk zkoumá [a] sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije.
29 Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje [t12] tělo [Páně].
30 Proto jsou mezi vámi mnozí slabí [t13] a neduživí [a] a mnozí usínají. [t14]
31 Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni.
32 Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, [a] abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. [b]
33 Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, [t15] čekejte jeden na druhého.
34 Je-li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení. [a] Ostatní věci zařídím, až přijdu. [b]
1. Korintským 6 : 18
18 Utíkejte před smilstvem! [a] Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, (se netýká těla). [t9] Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
Genesis 2 : 24
24 Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne [a] ke své ženě a budou jedno tělo. [b]
Matouš 5 : 27 – 30
27 „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘ [a]
28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí [a] na ženu tak, (že po ní zatouží), [t24] již s ní zcizoložil ve svém srdci.
29 Jestliže tě tvé pravé oko svádí, [t25] vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny.
30 A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo odešlo [t26] do Gehenny.“
Židům 10 : 26
26 Neboť jestliže dobrovolně [a] hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, [b] nezůstává již více oběť za hříchy,
Leave a Reply