Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví nadpřirozený
Leviticus 19 : 31
31 Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte věštce, [a] abyste se jimi poskvrňovali. Já Hospodin jsem váš Bůh.
2. Korintským 11 : 13 – 15
13 Neboť takoví lidé jsou falešní [a] apoštolové, lstiví [t11] pracovníci, [t12] kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.
14 A není divu; vždyť sám Satan [a] se přestrojuje za anděla světla.
15 Není to tedy nic zvláštního, [t13] když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec [a] bude podle jejich skutků. [b]
Amos 3 : 7
7 Vždyť Panovník Hospodin nebude činit nic, pokud neodhalil své důvěrné [a] sdělení svým otrokům [b] prorokům.
2. Timoteovi 3 : 16
16 Veškeré Písmo [a] je (vdechnuté Bohem) [t16] a je užitečné [b] k učení, k usvědčování, [c] k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
Izaiáš 53 : 1 – 12
1 (Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli?) [t1] A při [t2] kom se zjevila Hospodinova paže? [t3]
2 Vyrostl před ním [v4] jako výhonek [a] a jako kořen [b] z vyprahlé země. Neměl vzezření [t5] ani důstojnost, [v6] abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, (abychom po něm toužili.) [t7]
3 Opovržený [a] a (lidmi zavržený,) [t8] muž bolestí, [v9] který znal nemoci; [b] (jako někdo, před nímž člověk skryje tvář) [t10] — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. [c]
4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, [a] a naše bolesti, které nesl; [b] a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen [c] a ubit Bohem a zkrušen. [t11]
5 Ale on byl proboden [t12] za naše přestoupení, [a] zdeptán [t13] za naše provinění, na něho dolehla kázeň [t14] pro náš pokoj a jeho šrámy [t15] jsme uzdraveni. [t16]
6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili [a] na svou cestu, [b] a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. [c]
7 Byl (zdrcen, [t17] ale pokořil se a) [t18] neotevřel [a] ústa: jako beránek [b] vedený [c] na porážku a jako ovce před střihači [d] byl němý, ústa neotevřel.
8 (Skrze útlak a soud byl vzat,) [t19] (kdo se bude zabývat jeho údělem? [t20]) [t21] Neboť byl vyťat [a] ze (země živých,) [t22] jeho rána přišla za přestoupení mého [t23] lidu.
9 A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. [a]
10 Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, [a] uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání [t24] se jeho prostřednictvím zdaří. [t25]
11 Z [t26] námahy své duše uvidí ovoce [t27] a nasytí se. Svým poznáním [t28] můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění [t29] on sám ponese.
12 Proto (mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist,) [t30] protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. [t31] On odnesl hřích mnohých [a] a je přímluvcem [b] za vzpurné.
Exodus 22 : 18
18 Každý, kdo obcuje [a] se zvířetem, bude jistě usmrcen.
Deuteronomium 18 : 9 – 13
9 Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, neuč [a] se jednat podle ohavností oněch pohanských národů.
10 Ať se (u tebe) [t6] nenajde ten, kdo by provedl [t7] svého syna či svou dceru ohněm, věštec [v8] přinášející věštby, [a] hadač [t9] ani ten, kdo vykládá [v10] znamení, ani čaroděj [v11]
11 ani zaklínač [t12] ani ten, kdo se doptává [a] ducha zemřelého, ani věštec [t13] ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.
12 Vždyť každý, kdo dělá takové věci, je ohavností [a] pro Hospodina. Kvůli těmto ohavnostem je před tebou Hospodin, tvůj Bůh, vyhání. [b]
13 Buď bezúhonný [a] vůči [t14] Hospodinu, svému Bohu.
Numeri 22 : 5 – 38
5 Ten poslal posly k Bileámovi, [v4] synu Beórovu, do Petóru, který je u Řeky, [t5] v [t6] zemi synů jeho lidu, aby ho zavolal se slovy: Hle, z Egypta vyšel národ a hle, pokryl tvář [t7] země a pobývá naproti mně.
6 Nuže, prosím, pojď, proklej mi tento lid, neboť je mocnější [a] nežli já. Snad ho potom budu moci pobít a vyhnat [b] ze země. Vím totiž, že koho požehnáš, bude požehnán [c] a koho prokleješ, bude proklet.
7 Starší [a] moábští a starší midjánští šli a měli s sebou odměnu za věštění. Přišli k Bileámovi a pověděli mu Balákova slova.
8 On jim řekl: Zůstaňte zde přes noc a odpovím vám to, co ke mně Hospodin promluví. Moábská knížata pobyla u Bileáma.
9 Bůh přišel k Bileámovi a zeptal se ho: Kdo jsou ti muži u tebe?
10 Bileám Bohu odpověděl: Moábský král Balák, syn Sipórův, je ke mně poslal se slovy:
11 Je tu ten [t8] lid, který vyšel z Egypta a pokryl tvář země. Nuže pojď a proklej [t9] mi ho. Snad budu moci proti němu bojovat a vyhnat ho.
12 Bůh nato Bileámovi řekl: Nechoď s nimi a neproklínej tento lid, protože je požehnaný. [a]
13 Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým knížatům: Jděte do své země, protože Hospodin mi nechce dovolit jít s vámi.
14 Moábská knížata vstala, přišla k Balákovi a řekla: Bileám nechce s námi jít.
15 Balák poslal další knížata, početnější a váženější nežli ta první.
16 Když přišla k Bileámovi, řekla mu: Toto praví Balák, syn Sipórův: Nezdráhej [t10] se, prosím, přijít ke mně!
17 Převelice tě poctím [a] a všechno, co mi řekneš, udělám. Pojď, prosím, proklej mi tento lid.
18 Bileám odpověděl Balákovým otrokům: I kdyby mi dal [a] Balák (všechno stříbro a zlato, které je v jeho domě,) [t11] nemohl bych přestoupit [b] příkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoliv (malého či velkého.) [t12]
19 Nicméně pobuďte tu i vy přes noc, abych se dozvěděl, co dalšího ke [t13] mně Hospodin promluví.
20 Bůh přišel k Bileámovi v noci a řekl mu: Když tě přišli tito muži zavolat, vstaň a jdi s nimi. Avšak uděláš pouze to, co ti povím. [a]
21 Bileám ráno vstal, osedlal svou oslici a šel s moábskými knížaty.
22 Bůh vzplanul [a] hněvem, že Bileám šel; Hospodinův anděl [t14] se mu postavil do cesty jako protivník. [t15] On jel na své oslici a s ním byli dva jeho služebníci. [t16]
23 Oslice uviděla Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. [a] Oslice uhnula z cesty a šla polem. Bileám však oslici bil, aby se vrátila na cestu.
24 Pak se Hospodinův anděl postavil na pěšině mezi vinicemi; (na jedné i druhé straně byla zeď.) [t17] [a]
25 Když oslice uviděla Hospodinova anděla, přitiskla se ke zdi a přitlačila ke zdi Bileámovu nohu. On ji znovu bil.
26 Hospodinův anděl znovu přešel a postavil se na úzkém místě, kde nebylo možné uhnout napravo ani nalevo.
27 Když oslice uviděla Hospodinova anděla, lehla si pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. [a]
28 Hospodin otevřel oslici ústa a ta řekla [a] Bileámovi: Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát [b] bil?
29 Bileám oslici řekl: Vždyť se mi vysmíváš! Kdybych měl s sebou meč, tak bych tě teď zabil.
30 Oslice Bileámovi řekla: Což nejsem tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa [t18] až dodnes. Měla jsem ve zvyku ti něco takového dělat? Odpověděl: Ne.
31 Hospodin odkryl [t19] Bileámovi oči, takže uviděl Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Poklekl a poklonil [a] se (tváří k zemi.) [t20]
32 Hospodinův anděl se ho zeptal: Proč jsi takto třikrát bil svou oslici? Hle, já jsem vyšel jako tvůj [t21] protivník, neboť (tato cesta je přede mnou [t22] pochybená.) [t23]
33 Oslice mě uviděla a takto třikrát přede mnou uhnula. Kdyby přede mnou neuhnula, ano, tebe bych teď zabil, a ji bych nechal naživu.
34 Bileám řekl Hospodinovu poslu: Zhřešil [v24] jsem, neboť jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě. Nyní, jestliže (je to zlé ve tvých očích,) [t25] vrátím [t26] se.
35 Hospodinův anděl řekl Bileámovi: Jdi s těmi muži. Ovšem jenom to slovo, které k tobě budu mluvit, to budeš mluvit. Bileám tedy šel s Balákovými knížaty.
36 Když se Balák doslechl, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc do (moábského města,) [t27] které je na hranici Arnónu na konci území.
37 Balák Bileámovi řekl: Cožpak jsem k tobě neposlal, aby tě zavolali? Proč jsi ke mně nepřišel? Opravdu tě nedokážu poctít? [a]
38 Bileám řekl Balákovi: Hle, teď jsem k tobě přišel. Budu ale moci vůbec něco promluvit? Slovo, které Bůh vloží do mých úst, [a] to budu mluvit.
Jan 17 : 17
17 Posvěť je v pravdě; tvé slovo [a] je pravda. [b]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Job 26 : 7
7 Roztáhl sever [t5] nad pustotou, [a] zavěšuje zemi nad nicotou. [b]
Matouš 5 : 18
18 Neboť (amen, pravím vám:) [v10] Dokud nepomine nebe a země, [a] nepomine jediné (nejmenší písmenko) [t11] ani jedna čárka [t12] ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Genesis 1 : 1
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
Genesis 1 : 1 – 31
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
2 Země [t4] byla (pustá a prázdná,) [a] temnota [b] byla nad hlubinou [c] a (Duch [d] Boží) [e] se vznášel [f] nad vodami.
3 I řekl [a] Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.
4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil [v5] Bůh světlo od tmy. [t6]
5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, [v7] jeden [t8] den.
6 I řekl Bůh: Budiž klenba [a] uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod.
7 Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, [a] které byly nad klenbou. A stalo se tak.
8 Bůh nazval klenbu nebesy; [a] a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9 I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí [a] na jedno místo a ukáže se souš. [b] A stalo se tak.
10 Bůh nazval souš zemí a nahromaděné [a] vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
13 A byl večer a bylo ráno, den třetí.
14 I řekl Bůh: Ať jsou světla [t9] na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, [a] k určování časů, [b] dnů a let.
15 A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.
16 Bůh udělal dvě veliká světla: [v10] Větší světlo, (aby vládlo ve dne,) [t11] a menší světlo, (aby vládlo v noci,) [t11] a hvězdy. [v12]
17 Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,
18 a aby (ovládala den a noc) [t13] a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.
19 A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20 I řekl Bůh: Ať se vody hemží (živou havětí) [t14] a ať létavci [t15] létají nad zemí pod [t16] nebeskou klenbou.
21 Bůh stvořil [a] veliké draky [b] a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
22 A Bůh je požehnal [v17] slovy: Ploďte a množte se [v18] a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.
23 A byl večer a bylo ráno, den pátý.
24 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy [t19] a zemskou zvěř podle svého druhu. [a] A stalo se tak.
25 Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
28 Bůh je požehnal a řekl jim: [t26] Ploďte a množte se [a] a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.
Leave a Reply