Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví motivy
Matouš 6 : 1 – 18
1 „Dávejte si pozor, [a] abyste nekonali (svou spravedlnost) [t1] před lidmi, [b] (jim na odiv); [t2] jinak nemáte odměnu [c] u svého Otce, který je v nebesích.“
2 „Když tedy (dáváš almužnu), [v3] nevytrubuj [t4] to před sebou, jak to činí pokrytci [v5] v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. [a] Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
3 Ale když ty (dáváš almužnu), [t4] [a] ať tvá levice nepozná, co činí pravice,
4 aby tvá almužna [t6] zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, [a] ti odplatí zjevně.“
5 „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, [v7] stojíce [a] v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, [a] zavři za sebou dveře [b] a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, [t9] dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní [v11] chléb [a] dej nám dnes.
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí [a] váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
Přísloví 21 : 2
2 (Člověku připadá správná každá jeho cesta,) [t4] avšak srdce zkoumá [a] Hospodin.
Galatským 1 : 10
10 Získávám si teď lidi, nebo [c]Boha? [a] Či se snažím líbit lidem? [b] Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristův otrok. [c]
1. Tessalonicenským 2 : 4
4 ale [c]Bůh nás vyzkoušel, [a] aby nám svěřil [b] evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, [c] ale tak, abychom se zalíbili [d] Bohu, který zkouší [e] naše srdce. [f]
Matouš 6 : 1
1 „Dávejte si pozor, [a] abyste nekonali (svou spravedlnost) [t1] před lidmi, [b] (jim na odiv); [t2] jinak nemáte odměnu [c] u svého Otce, který je v nebesích.“
Filipenským 2 : 3
3 nic nedělejte ze soupeření [t2] ani z ješitnosti, [t3] nýbrž v pokoře [a] pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. [b]
1. Samuelova 16 : 7
7 Hospodin však Samuelovi řekl: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl, jelikož se (nedívám na to, na co) [t11] se dívá člověk. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, [t12] ale Hospodin se dívá na srdce. [a]
1. Janův 3 : 12
12 Ne jako Kain, [a] který byl ze Zlého [b] a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, [c] kdežto skutky jeho bratra byly spravedlivé.
1. Korintským 4 : 5
5 Proto nic nesuďte [a] předčasně, dokud nepřijde [b] Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví [c] úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane [d]pochvaly od [c]Boha.
Kazatel 12 : 13 – 14
13 Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj [a] a jeho příkazy zachovávej, [b] protože toto se týká [v26] každého člověka.
14 Vždyť (Bůh každé dílo přivede na soud) [a] se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým. [b]
Jakubův 4 : 1 – 17
1 Odkud jsou boje a hádky [t1] mezi [t2] vámi? Zdali ne odtud — z vašich rozkoší, [t3] které bojují ve vašich údech? [a]
2 Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte [t4] a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.
3 Žádáte, [a] a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili [b] na své rozkoše.
4 [Cizoložníci a] cizoložnice! [a] Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s [c]Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, [b] stává se nepřítelem [c]Božím. [c]
5 Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: [v5] ‚Žárlivě [t6] touží (Duch, který v nás přebývá) [t7]‘?
6 Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: ‚Bůh se staví proti pyšným, [a] ale pokorným dává milost.‘ [b]
7 Poddejte [t8] se tedy Bohu. Postavte [a] se proti Ďáblu, [b] a uteče od vás.
8 Přibližte [a] se k [c]Bohu, a přiblíží [b] se k vám. Očisťte [c] ruce, hříšníci, a očisťte srdce, [d] lidé (dvojí mysli). [e]
9 Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. [a] Váš smích ať se obrátí v nářek [b] a vaše radost v sklíčenost.
10 Pokořte se před Pánem, a povýší [a] vás.
11 Bratři, nemluvte jeden proti druhému. [a] Kdo mluví proti bratru nebo soudí [b] svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem [c] Zákona, nýbrž soudcem.
12 Jeden je zákonodárce [a] a soudce, [b] ten, který může zachránit i zahubit. [c] Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?
13 Nuže nyní vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat‘ —
14 nevíte, co bude zítra! [a] Co je váš život? Vždyť jste pára, [b] která se na chvilku ukazuje a potom mizí.
15 Místo toho byste měli říkat: „Bude-li Pán (chtít, [a] budeme naživu a uděláme) [t9] to nebo ono.“
16 Vy se však chlubíte ve (své chvástavosti). [t10] Každé takové chlubení [a] je zlé.
17 Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích. [a]
1. Timoteovi 1 : 5
5 Cílem [t7] tohoto nařízení [t8] je láska [a] z čistého srdce, [b] z dobrého svědomí [c] a z upřímné víry. [d]
1. Janův 4 : 1
1 Milovaní, [a] nevěřte každému duchu, ale zkoumejte [b] [c]duchy, [c] jsou-li z [c]Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. [d]
Genesis 4 : 7
7 Cožpak (nebudeš pozdvižen,) [t11] budeš-li jednat správně? [a] A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. [b] Dychtí [t12] po tobě, ale ty nad ním [t13] máš [t14] vládnout.
1. Tessalonicenským 2 : 6 – 12
6 Nehledáme ani slávu od lidí, [a] od vás ani od jiných.
7 Jako Kristovi apoštolové [a] můžeme užívat vážnosti, avšak (byli jsme) [t2] mezi vámi něžní, [b] jako když žena [t3] chová vlastní děti. [c]
8 Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát [t4] vám nejen evangelium Boží, [a] ale i své duše, [b] neboť jste se nám stali drahými. [t5]
9 Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci [a] a lopotu, jak jsme dnem i nocí [b] pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, [c] když jsme vám vyhlásili evangelium [c]Boží.
10 Vy i sám Bůh jste svědky, [a] jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně [b] k vám věřícím chovali;
11 a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, [a] povzbuzovali [b] a zavazovali jako otec vlastní děti, [c]
12 abyste žili, [t6] jak je důstojné Boha, který vás povolává [t7] do svého království a slávy. [a]
Přísloví 16 : 2
2 Všechny cesty člověka jsou čisté [a] v jeho očích, [t1] Hospodin však zkoumá motivy. [t2]
Matouš 10 : 28
28 A nebojte [a] se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, [b] kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně. [c]
Numeri 32 : 1 – 33
1 Synové Rúbenovi a synové Gádovi měli množství dobytka, bylo ho bezpočet. Když uviděli zemi Jaezer [a] a zemi Gileád, hle, to místo bylo místem vhodným pro dobytek.
2 Synové Gádovi a synové Rúbenovi proto šli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi [a] a předákům pospolitosti:
3 Atarót, [t1] Díbón, [a] Jaezer, Nimrá, [t2] Chešbón, [b] Eleále, [c] Sebám, [t3] Nebó [d] a Beón [t4] —
4 země, kterou Hospodin vybil před pospolitostí Izraele, je zemí vhodnou pro dobytek a tvoji otroci mají dobytek.
5 A dále řekli: Jestliže jsme nalezli milost ve tvých očích, ať je tato země dána tvým otrokům do vlastnictví. Nepřeváděj nás přes Jordán.
6 Mojžíš odpověděl synům Gádovým a synům Rúbenovým: Cožpak vaši bratři půjdou do boje a vy zůstanete zde?
7 Proč berete synům Izraele odvahu, [a] aby přešli do země, [b] kterou jim dal Hospodin?
8 Tak jednali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádeš-barneje, [a] aby prohlédli zemi.
9 Prošli až do údolí Eškólu, [a] prohlédli zemi a vzali synům Izraele odvahu, aby šli do země, kterou jim dal Hospodin.
10 Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem [a] a přísahal: [b]
11 Muži, kteří vyšli z Egypta, od dvacetiletých výše, neuvidí zemi, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože nešli za mnou naplno,
12 kromě Kenazejce Káleba, [a] syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, protože ti šli naplno [b] za Hospodinem.
13 Proto Hospodin vzplanul hněvem proti Izraelcům, nechal je bloudit čtyřicet let pustinou, dokud nebyla zcela vyhlazena celá generace, která (páchala to, co je zlé v Hospodinových očích.) [t5]
14 A hle, povstali jste vy, potomstvo hříšníků, [t6] na místo vašich otců, abyste ještě zvýšili Hospodinův planoucí hněv [a] proti Izraeli.
15 Když se od něj odvrátíte, [a] ponechá ho nadále v pustině a zničíte celý tento lid.
16 Nato k němu přistoupili a řekli: Postavíme zde ohrady [t7] pro svůj dobytek a města pro své děti.
17 My sami se však rychle [t8] vyzbrojíme a půjdeme před syny Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo, zatímco naše děti zůstanou v opevněných městech chráněny před obyvateli této země.
18 Nevrátíme [a] se do svých domovů, dokud synové Izraele neobdrží každý své dědictví.
19 Neobdržíme dědictví s nimi za Jordánem a tam dále, protože jsme dostali své dědictví na druhé straně Jordánu [a] na východě.
20 Mojžíš jim řekl: Jestliže budete jednat, jak jste řekli, jestliže se vyzbrojíte před Hospodinem do boje,
21 celé vaše vojsko projde Jordán před Hospodinem, dokud před sebou nepodrobí své nepřátele
22 a dokud země nebude podmaněna před Hospodinem, a teprve potom se vrátíte, tehdy budete nevinní před Hospodinem a před Izraelem a tato země se stane vaším vlastnictvím před Hospodinem.
23 Pokud však nebudete takto jednat, hle, zhřešíte proti Hospodinu a vězte, že váš hřích vás dostihne. [a]
24 Postavte si města pro své děti a ohrady pro svůj brav a splňte to, co vyšlo z vašich úst. [a]
25 Synové Gádovi a synové Rúbenovi řekli Mojžíšovi: Tvoji otroci udělají to, co pán [a] přikazuje.
26 Naše děti, naše ženy, naše stáda a všechen náš dobytek zůstane tam v gileádských městech, [a]
27 ale tvoji otroci, všichni vojenští ozbrojenci, projdou před Hospodinem do boje, jak říká pán. [a]
28 Potom o nich Mojžíš vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Núnovu, a předákům rodů pokolení synů Izraele.
29 Mojžíš jim řekl: Jestliže synové Gádovi a synové Rúbenovi projdou s vámi Jordánem, všichni ozbrojenci, do boje před Hospodinem, až bude země před vámi podmaněna, dejte jim do vlastnictví gileádskou zemi.
30 Jestliže však s vámi ozbrojenci neprojdou, ať mají vlastnictví mezi vámi v kenaanské zemi.
31 Synové Gádovi a synové Rúbenovi odpověděli: Jak Hospodin promluvil o tvých otrocích, tak uděláme.
32 Projdeme jako ozbrojenci před Hospodinem do kenaanské země a budeme mít dědičné vlastnictví zde za Jordánem.
33 Jim, synům Gádovým, synům Rúbenovým a polovině kmene Manasesa, syna Josefova, dal Mojžíš království emorejského krále Síchona a království bášanského krále Óga, zemi s jejími městy a územím okolo měst té země.
1. Tessalonicenským 2 : 1 – 12
1 Sami víte, bratři, že náš příchod k vám nezůstal bez užitku. [a]
2 I když jsme předtím ve Filipech trpěli a byli potupeni, [a] jak sami víte, odhodlali jsme se ve svém [c]Bohu vám v mnohém zápase [b] směle [c] mluvit [d] [c]Boží evangelium. [e]
3 Vždyť naše povzbuzování [a] není z poblouzení ani z nečistoty [b] ani ve lsti; [c]
4 ale [c]Bůh nás vyzkoušel, [a] aby nám svěřil [b] evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, [c] ale tak, abychom se zalíbili [d] Bohu, který zkouší [e] naše srdce. [f]
5 Jak víte, nikdy (jsme nepoužili lichocení) [t1] ani jsme nebyli chtiví zisku [a] — Bůh je svědek! [b]
6 Nehledáme ani slávu od lidí, [a] od vás ani od jiných.
7 Jako Kristovi apoštolové [a] můžeme užívat vážnosti, avšak (byli jsme) [t2] mezi vámi něžní, [b] jako když žena [t3] chová vlastní děti. [c]
8 Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát [t4] vám nejen evangelium Boží, [a] ale i své duše, [b] neboť jste se nám stali drahými. [t5]
9 Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci [a] a lopotu, jak jsme dnem i nocí [b] pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, [c] když jsme vám vyhlásili evangelium [c]Boží.
10 Vy i sám Bůh jste svědky, [a] jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně [b] k vám věřícím chovali;
11 a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, [a] povzbuzovali [b] a zavazovali jako otec vlastní děti, [c]
12 abyste žili, [t6] jak je důstojné Boha, který vás povolává [t7] do svého království a slávy. [a]
Matouš 18 : 1 – 35
1 V [a] tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“ [b]
2 Ježíš přivolal dítě, postavil je doprostřed nich
3 a řekl: „Amen, pravím vám: [a] Neobrátíte-li se a nebudete-li [t1] jako děti, [b] jistě nevejdete [c] do království Nebes.
4 Kdo se tedy pokoří [t2] jako toto dítě, ten bude [t3] největší v království Nebes.
5 A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“ [a]
6 „Kdo [a] by však (svedl k hříchu) [t4] jednoho z těchto maličkých, [b] kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký [t5] mlýnský kámen [c] a potopili ho do mořské hlubiny. [t6]
7 Běda světu pro svody! [t7] Svody sice musí přijít, [a] avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází!
8 Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha (svádí k hříchu), [t8] utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně.
9 A jestliže tě svádí [t8] tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.“ [a]
10 „Dávejte si pozor, [t9] abyste nepohrdli [a] ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé [b] v nebesích stále [t10] hledí na tvář [c] mého Otce, který je v nebesích.
11 Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo. [a]
12 Co myslíte? [a] Kdyby [b] nějaký člověk měl sto ovcí [c] a jedna z nich by zabloudila, [d] nenechá těch devadesát devět na horách [e] a nevydá se hledat tu, která bloudí?
13 A stane-li se, že ji nalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje [a] víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.
14 Právě tak není vůle [a] (vašeho Otce), [t11] který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“
15 „Jestliže tvůj bratr [proti tobě] zhřeší, [a] jdi a pokárej [b] ho (mezi čtyřma očima). [t12] Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra. [c]
16 Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok‘. [a]
17 Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění, [t13] a jestliže by neposlechl ani shromáždění, [t13] ať je ti jako pohan a celník.“ [v14]
18 „Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. [a]
19 [Amen,] opět vám pravím: Shodnou-li [a]se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, [b] stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.
20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni [a] (v mé jméno), [t15] tam jsem já uprostřed nich. [t16]“
21 Tehdy přistoupil (Petr a řekl mu): [t17] „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“
22 Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát. [t18]“
23 „Proto je království Nebes podobné [t19] králi, [t20] který chtěl provést vyúčtování [a] se svými otroky.
24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů. [v21]
25 Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh. [a]
26 Onen otrok padl na zem, klaněl [a] se mu a říkal: ‚Měj se mnou trpělivost, [b] [pane,] a všechno ti vrátím!‘
27 I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.
28 Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, [a] který mu byl dlužen sto denárů; [v22] popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘
29 Jeho spoluotrok padl k jeho nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.‘ [a]
30 On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
31 Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; [a] šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo.
32 Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.
33 Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘ [a]
34 A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, [t23] dokud mu nezaplatí celý dluh. [a]
35 Tak i můj nebeský Otec [a] učiní vám, [b] jestliže ze srdce [t24] neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení. [c]“
Leave a Reply