Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví mluvení věcí do existence
Marek 11 : 22 – 24
22 Ježíš jim na to [a] řekl: „Mějte víru [b] Boží.
23 Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval [t10] by ve svém srdci, ale věřil by, že [t11] co říká, se děje, bude to mít.
24 Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, [a] přijali, [t12] a budete to mít.
Přísloví 18 : 21
21 V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.
2. Korintským 4 : 13
13 Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: ‚Uvěřil jsem, proto jsem mluvil,‘ [a] i my věříme, proto také mluvíme, [b]
Matouš 21 : 22
22 A všechno, oč byste v modlitbě požádali, [a] (budete-li věřit), [t16] dostanete.“
Izaiáš 55 : 11
11 tak bude mé slovo, které vyjde [t12] z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, [a] nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.
2. Korintským 4 : 18
18 když nehledíme na věci viditelné, [a] ale na neviditelné; [b] neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.
Matouš 12 : 34 – 36
34 Plemeno zmijí, [a] jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa [b] mluví z přebytku srdce. [c]
35 Dobrý člověk z dobrého pokladu [a] vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
36 Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, [a] vydají počet [t21] v den soudu. [b]
Římanům 4 : 17
17 jak je napsáno: ‚Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ [a] Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé [b] a povolává to, co není, [c] jako by bylo.
Genesis 1 : 1 – 31
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
2 Země [t4] byla (pustá a prázdná,) [a] temnota [b] byla nad hlubinou [c] a (Duch [d] Boží) [e] se vznášel [f] nad vodami.
3 I řekl [a] Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.
4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil [v5] Bůh světlo od tmy. [t6]
5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, [v7] jeden [t8] den.
6 I řekl Bůh: Budiž klenba [a] uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod.
7 Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, [a] které byly nad klenbou. A stalo se tak.
8 Bůh nazval klenbu nebesy; [a] a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9 I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí [a] na jedno místo a ukáže se souš. [b] A stalo se tak.
10 Bůh nazval souš zemí a nahromaděné [a] vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
13 A byl večer a bylo ráno, den třetí.
14 I řekl Bůh: Ať jsou světla [t9] na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, [a] k určování časů, [b] dnů a let.
15 A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.
16 Bůh udělal dvě veliká světla: [v10] Větší světlo, (aby vládlo ve dne,) [t11] a menší světlo, (aby vládlo v noci,) [t11] a hvězdy. [v12]
17 Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,
18 a aby (ovládala den a noc) [t13] a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.
19 A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20 I řekl Bůh: Ať se vody hemží (živou havětí) [t14] a ať létavci [t15] létají nad zemí pod [t16] nebeskou klenbou.
21 Bůh stvořil [a] veliké draky [b] a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
22 A Bůh je požehnal [v17] slovy: Ploďte a množte se [v18] a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.
23 A byl večer a bylo ráno, den pátý.
24 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy [t19] a zemskou zvěř podle svého druhu. [a] A stalo se tak.
25 Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
28 Bůh je požehnal a řekl jim: [t26] Ploďte a množte se [a] a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.
Jozue 1 : 8
8 (Kniha tohoto zákona [a] ať se nevzdálí od tvých úst.) [v8] (Budeš nad [t9] ním rozjímat ve dne i v noci,) [b] (abys zachovával a konal všechno,) [t10] co je v něm zapsáno, protože tehdy (dosáhneš na své cestě [c] úspěchu) [t11] a tehdy budeš rozumně jednat.
Římanům 10 : 17
17 Víra je tedy ze slyšení [t8] zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. [t9]
Židům 11 : 1 – 10
1 Víra [v1] jest podstata [t2] věcí, v něž doufáme, [a] důkaz [t3] skutečností, [b] které nevidíme. [c]
2 Neboť v ní (naši předchůdci) [t4] dostali svědectví Boží.
3 Vírou rozumíme, že Božím výrokem [a] byly uspořádány světy, [t5] takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. [b]
4 Vírou přinesl [a] Ábel [b] [ [c]Bohu] lepší [c] oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, [d] když [c]Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze (tu víru) [t6] ještě mluví, i když zemřel.
5 Vírou byl Henoch [a] přenesen, aby nespatřil smrt. [b] A nebyl nalezen, protože ho [c]Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil [c] [c]Bohu.
6 Bez víry však není možné se mu zalíbit, [a] protože ten, kdo přichází [b] k [c]Bohu, musí uvěřit, že Bůh je [c] a že odplácí [t7] těm, kdo ho usilovně hledají. [d]
7 Vírou dostal Noe [a] pokyn [b] ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží [t8] připravil [t9] koráb k záchraně svého domu. Skrze (svou víru) [t10] odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, [c] která je na základě víry.
8 Vírou uposlechl Abraham, [a] když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; [b] a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.
9 Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. [a]
10 Očekával totiž město [a] mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. [b]
1. Korintským 1 : 28
28 a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral [dokonce] i to, co není, aby zrušil to, co je,
Ezechiel 12 : 25
25 Vždyť já Hospodin promluvím to, co promluvím, slovo, které bude vykonáno, už se neoddálí. Ve vašich dnech totiž, dome vzpoury, [a] (promluvím slovo a vykonám ho, je výrok Panovníka Hospodina.) [b]
Jan 1 : 14
14 A [c]Slovo se stalo tělem [a] a přebývalo [t11] mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, [b] slávu(, jakou má od Otce jediný Syn, plný) [t12] milosti a pravdy. [c]
Ezechiel 37 : 1 – 10
1 Spočinula na mně Hospodinova ruka [a] a (Hospodin mě vyvedl v duchu,) [v1] ponechal mě uprostřed pláně; [v2] ta byla plná kostí.
2 Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.
3 Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. [a]
4 Pak mi řekl: Prorokuj k [t3] těmto kostem [v4] a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.
5 Toto praví Panovník Hospodin o [t5] těchto kostech: (Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.) [a]
6 Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
7 I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot [v6] a kosti se přiblížily [t7] (jedna k druhé.) [t8]
8 Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. [v9]
9 Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů [t10] a vdechni [a] do těchto pobitých, ať ožijí.
10 I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. (Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,) [a] převelice [t11] velké vojsko.
2. Timoteovi 2 : 15
15 Horlivě usiluj, [a] aby ses před [c]Boha postavil jako člověk osvědčený, [b] pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje [c]slovo [c]pravdy. [c]
Jan 14 : 6
6 Ježíš mu řekl: „Já jsem [a] ta Cesta, [b] [c]Pravda [c] i Život. [d] Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 1 : 1
1 Na počátku [a] bylo [c]Slovo [b] a to Slovo bylo u [t1] [c]Boha a to Slovo bylo Bůh. [c]
Leave a Reply