Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví milovat svou ženu
Efezským 5 : 25
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
Kolossenským 3 : 19
19 Muži, [a] milujte své ženy a (nebuďte k nim příkří). [t20]
1. Petrův 3 : 7
7 Stejně muži: [a] žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou [b]a prokazujte jim úctu jako spoludědičkám [t8] milosti [c] života, aby vaše modlitby neměly překážku. [d]
Efezským 5 : 25 – 28
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
26 aby ji posvětil, [a] když ji očistil (vodní koupelí) [t21] v slovu, [b]
27 aby sám sobě postavil [a] slavnou [t22] církev, která by neměla poskvrny [b] ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá [c] a bezúhonná.
28 Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
Židům 13 : 4
4 Manželství [a] ať je (u všech) [t4] ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky [b] a cizoložníky bude soudit [c]Bůh. [c]
1. Korintským 13 : 4 – 8
4 Láska je trpělivá, [t3] dobrotivá, [t4] láska nezávidí, [t5] [láska] se nevychloubá a není domýšlivá. [a]
5 Nejedná nečestně, [a] nehledá svůj prospěch, [b] nerozčiluje se, [t6] nepočítá zlo.
6 Neraduje se z nepravosti, [a] ale raduje [b] se spolu s pravdou.
7 Všechno snáší, [t7] všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. [a]
8 Láska nikdy nezanikne. [t8] Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine.
1. Korintským 7 : 1 – 40
1 O tom, co jste [mi] psali: [a] Pro člověka je dobré, [b] aby se nedotýkal [c] ženy.
2 Ale (abyste se vyvarovali smilstva), [t1] ať má každý svou ženu [a] a každá ať má svého muže.
3 Muž ať plní své ženě, čím je povinen, [a] a stejně i žena svému muži.
4 Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.
5 Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, [a] abyste se uvolnili pro modlitbu, [t2] a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost [b] nepokoušel Satan. [c]
6 To říkám jako dovolení, ne jako příkaz. [a]
7 Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování [t3] od Boha, jeden tak, druhý jinak.
8 Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já. [a]
9 Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; [a] neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.
10 Manželům však nařizuji [a] — ne já, ale Pán — aby žena od muže neodcházela. [t4]
11 Když by však přece odešla, [a] ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.
12 Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr [a] nevěřící [b] ženu a ona je ochotna s ním žít, [t5] ať ji neopouští.
13 A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, [t5] ať svého muže neopouští.
14 Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena (ve svém muži). [t6] Vždyť jinak by vaše děti byly [t7] nečisté, avšak nyní jsou svaté.
15 Jestliže se však nevěřící (chce rozvést), [t8] ať se rozvede. [t8] Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji. [a]
16 Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže? [a] Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?
17 Jenom ať každý žije [t9] tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho [c]Bůh povolal. [a] Tak to také přikazuji [b] ve všech sborech. [c]
18 Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný? [a] Ať se nedává obřezat.
19 Obřízka nic neznamená [a] ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání. [b]
20 Každý ať zůstává v tom postavení, [t10] ve kterém byl povolán.
21 Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. [a] (Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij). [t11]
22 Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, [a] je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův. [b]
23 Byli jste koupeni za velikou cenu. [a] Nebuďte [t12] otroky lidí. [b]
24 Bratři, [a] každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.
25 Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz, [a] dávám však radu [t13] jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství [b] být věrným. [t14]
26 Myslím tedy, že vzhledem k (nynější tísni) [t15] je dobré, [t16] aby člověk (zůstal tak, jak je). [t17]
27 Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný? [t18] Nehledej si ženu.
28 Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle [t19] a toho vás chci ušetřit.
29 Ale toto vám, bratři, říkám, že čas [a] je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;
30 a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;
31 a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali; [t20] neboť způsob [a] tohoto světa pomíjí.
32 Chci, abyste byli bez starostí. [a] Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, [b] jak by se zalíbil [c] Pánu,
33 ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své (ženě,
34 a je rozdělený. [a] Neprovdaná žena a panna) [t21] se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.
35 Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych (vás omezoval), [t22] ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti [a] Pánu.
36 Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně, [v23] která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. [a] Ať se vezmou.
37 Kdo je [t24] však pevný [a] ve svém srdci a není ničím nucen, ale (má v moci svou vůli) [t25] a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.
38 Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.
39 Žena je vázána [zákonem] [a] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, [t26] je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu. [b]
40 Podle mého mínění [a] je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího. [b]
1. Korintským 7 : 10 – 15
10 Manželům však nařizuji [a] — ne já, ale Pán — aby žena od muže neodcházela. [t4]
11 Když by však přece odešla, [a] ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.
12 Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr [a] nevěřící [b] ženu a ona je ochotna s ním žít, [t5] ať ji neopouští.
13 A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, [t5] ať svého muže neopouští.
14 Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena (ve svém muži). [t6] Vždyť jinak by vaše děti byly [t7] nečisté, avšak nyní jsou svaté.
15 Jestliže se však nevěřící (chce rozvést), [t8] ať se rozvede. [t8] Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji. [a]
Genesis 2 : 24
24 Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne [a] ke své ženě a budou jedno tělo. [b]
Efezským 5 : 21
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]
Efezským 5 : 22
22 Ženy, [podřizujte se] svým mužům [a] jako Pánu, [b]
Kolossenským 3 : 1 – 25
1 Jestliže jste tedy s Kristem vstali, [t1] usilujte [t2] o to, co je nahoře, [a] kde Kristus sedí na Boží pravici. [b]
2 Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. [a]
3 Neboť jste zemřeli [a] a váš život je ukryt [b] s Kristem v Bohu.
4 A když se ukáže Kristus, váš [t3] život, [a] tehdy i vy se s ním ukážete [b] ve slávě.
5 Umrtvěte [a] tedy [své] údy, které jsou na zemi: smilstvo, [b] nečistotu, [c] vášeň, zlou žádost a lakomství, [d] které je modloslužbou.
6 (Pro tyto věci) [t4] přichází Boží hněv [a] [na (syny neposlušnosti) [b]].
7 I vy jste (tak kdysi [a] jednali), [t5] když jste v nich žili.
8 Ale nyní odložte [a] to všechno: hněv, [b] vztek, [c] špatnost, [d] rouhání [t6] a nemístné řeči [t7] ze svých úst.
9 Nelžete [a] jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka [b] s jeho skutky
10 a oblékli toho nového, [a] který se obnovuje [b] (k pravému poznání podle obrazu) [t8] toho, který ho stvořil. [c]
11 Potom tu už není Řek a Žid, [a] obřízka a neobřízka, [b] barbar, [c] Skytha, [v9] otrok a svobodný, [d] ale všechno a ve všem [e] Kristus.
12 Oblečte [a] se tedy jako vyvolení [b] [c]Boží, svatí [c] a milovaní, [d] v (slitovný soucit,) [t10] dobrotu, pokoru, [e] vlídnost [t11] a trpělivost. [f]
13 Snášejte [t12] se navzájem a odpouštějte [a] si, má-li kdo něco [t13] proti druhému. Jako [b] Pán [t14] odpustil vám, odpusťte i vy.
14 A nad to všechno mějte lásku, [a] která je poutem dokonalosti. [b]
15 Pokoj [a] Kristův [t15] ať rozhoduje [t16] ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni [b] v jednom těle. A buďte vděčni. [c]
16 [c]Slovo Kristovo [a] ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte [b] a (s vděčností) [t17] zpívejte [c]Bohu [t18] (ve svých srdcích) [t19] chvalozpěvy, [c] oslavné zpěvy a duchovní písně.
17 A všechno, cokoli činíte [a] slovem [b] nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte [c] [c]Bohu a Otci.
18 Ženy, [a] podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu.
19 Muži, [a] milujte své ženy a (nebuďte k nim příkří). [t20]
20 Děti, [a] poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé (v Pánu). [t21]
21 Otcové, nedrážděte [a] své děti, aby nemalomyslněly.
22 Otroci, [a] poslouchejte ve všem pozemské [t22] pány, ne jen naoko, [b] jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v upřímnosti srdce, bojíce [c] se Pána. [t23]
23 Cokoli děláte, [a] dělejte z duše jako Pánu, a ne lidem.
24 Vždyť víte, že od Pána dostanete za odměnu dědictví. [a] Pánu Kristu služte! [t24]
25 Neboť kdo (činí zlé), [t25] dostane zpět to, co zlého učinil. [a] (Bůh nikomu nestraní). [t26]
1. Korintským 7 : 39 – 40
39 Žena je vázána [zákonem] [a] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, [t26] je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu. [b]
40 Podle mého mínění [a] je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího. [b]
Matouš 19 : 9
9 Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, (pokud by to nebylo na základě) [t4] smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“
Efezským 5 : 28
28 Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
Genesis 1 : 27
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
Matouš 19 : 1 – 30
1 A [a] stalo se, že když Ježíš dokončil [b] tato [c]slova, odebral se z Galileje a přišel na území Judska za Jordán. [c]
2 Šly za ním velké zástupy [a]a on je tam uzdravil. [b]
3 Přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli. [t1] Říkali: „Je dovoleno, aby [člověk] propustil [a] svou ženu z jakéhokoli důvodu?“
4 On jim odpověděl: „Nečetli [a] jste, že ten, který stvořil [t2] člověka, od počátku ‚učinil je jako muže a ženu‘? [b]
5 A řekl: ‚Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo‘, [a]
6 takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, [t3] ať člověk neodděluje!“
7 Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list [a] a propustit [ji]?“
8 Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce [a] vám Mojžíš dovolil [b] propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo.
9 Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, (pokud by to nebylo na základě) [t4] smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“
10 [Jeho] učedníci mu řekli: „Jestliže je to [t5] mezi mužem [t6] a ženou takové, je lépe se neženit.“ [a]
11 On jim řekl: „Ne všichni chápou [t7] [toto] slovo, ale jen ti, kterým je to dáno. [a]
12 Jsou totiž eunuchové, [v8] kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové, [v8] kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat, [t7] chápej.“
13 Tehdy [a] k němu přinesli děti, aby na ně vložil ruce [b] a pomodlil se; ale učedníci je pokárali. [c]
14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“
15 A vložil na ně ruce a šel odtamtud.
16 A [a] hle, přistoupil k němu jeden člověk a řekl: „Učiteli, [t9] co dobrého (mám učinit), [t10] abych obdržel věčný život?“ [b]
17 On mu řekl: „(Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý : Bůh). [t11] Chceš-li vstoupit do života, zachovej přikázání!“ [a]
18 Řekl mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezavraždíš, nezcizoložíš, neukradneš, nevydáš křivé svědectví,
19 cti otce a matku, [a] budeš milovat svého bližního jako sebe. [b]“
20 Mladík mu řekl: „To všechno zachovávám [a] od svého mládí. Co mi ještě schází?“
21 Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, [a] jdi, prodej svůj majetek [b]a dej chudým, a budeš mít poklad v nebesích; [t12] pak přijď a následuj mne.“
22 Když mladík uslyšel toto slovo, odešel zarmoucen, neboť měl mnoho majetku. [a]
23 Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý [a] do království Nebes vejde těžko.
24 Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud [a] prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ [b]
25 Když to učedníci uslyšeli, byli velice ohromeni [a] a říkali: „Kdo tedy může být zachráněn?“ [b]
26 Ježíš na ně pohleděl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ [a]
27 (Na to) [a] mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili [b] všechno a vydali se za tebou. Co tedy budeme mít?“
28 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, (až se Syn člověka při obnovení všech věcí [t13] posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali,) [t14] na dvanáct trůnů [a] a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.
29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát [t15] víc [a] a získá [t16] věčný život.
30 Mnozí první budou poslední a poslední první.“ [a]
Genesis 2 : 18
18 I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc [t23] jako jeho protějšek.
Marek 10 : 1 – 12
1 Vstal [a] odtamtud a přišel na území Judska a Zajordání. A scházely se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý, [b] zase je učil. [c]
2 A přišli farizeové, aby ho pokoušeli. [a] Ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit svou ženu.
3 On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“
4 Oni pak řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit. [a]“
5 Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce [a] vám napsal toto přikázání.
6 Od počátku stvoření je Bůh učinil jako muže a ženu. [a]
7 Proto opustí člověk svého otce i matku [a přilne ke své ženě].
8 A budou ti dva jedno tělo, [a] takže již nejsou dva, ale jedno tělo.
9 Co tedy Bůh spojil, [a] ať člověk neodděluje.“
10 V domě se ho na to učedníci opět ptali.
11 Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní.
12 A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.“
Leave a Reply