Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví martha
Lukáš 10 : 38 – 42
38 Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. [v9] Nějaká žena jménem Marta [a] jej přijala do svého domu.
39 Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým [t10] nohám [a] a poslouchala [b] jeho slovo.
40 Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti [a] a znepokojuješ se mnoha věcmi,
42 jedno [a] je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“
Jan 11 : 5
5 Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.
Lukáš 10 : 40
40 Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
Jan 12 : 2
2 Připravili mu tam večeři. [a] Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. [b]
Jan 11 : 1 – 57
1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, [a] z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. [b]
2 Byla to ta Marie, která Pána [a] pomazala [b] vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.
3 Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“
4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, [a] aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“ [b]
5 Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.
6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7 Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“ [a]
8 Učedníci mu řekli: „Rabbi, [a] teď tě Židé chtěli ukamenovat, [b] a zase tam chceš jít?“
9 Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.
10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“ [a]
11 To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; [a] ale jdu, abych ho probudil.“
12 Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“
13 Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
14 Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.
15 A kvůli vám [a] se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. [b] Pojďme k němu.“
16 Tomáš, [a] řečený Didymos, [t1] řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“
17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři [a] dny v hrobě.
18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií. [t2]
19 Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili [a] ve smutku pro [jejich] bratra.
20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.
21 Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. [a]
22 [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“
23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“
24 Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ [a]
25 Ježíš jí řekl: „Já jsem [a] vzkříšení i život. [b] Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
26 A každý, kdo žije a věří ve mne, [a] jistě nezemře (na věčnost). [b] Věříš tomu?“
27 Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, [a] Syn Boží, (který má přijít) [t3] na svět.“ [b]
28 Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel [a] je tu a volá tě.“
29 Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30 Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.
31 Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; (domnívali se), [t4] že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“ [a]
33 Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, [a] zachvěl se
34 a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“ [a]
35 Ježíš zaplakal. [a]
36 Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“ [a]
37 Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, [a] způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“
38 Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
39 Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý [a] den.“
40 Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ [a]
41 Odstranili tedy kámen. [a] Ježíš pozvedl oči [b] vzhůru a řekl: „Otče, [c] děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. [d]
42 Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli [a] zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“ [b]
43 A když to řekl, silným hlasem [a] zvolal: „Lazare, pojď ven!“ [b]
44 Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna [a] a jeho tvář byla zavinuta šátkem. [b] Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“
45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, [a] co učinil, v něho uvěřili. [b]
46 Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.
47 Velekněží a farizeové [a] shromáždili veleradu [b] a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. [c]
48 Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané [a] a vezmou nám toto místo [t5] i národ.“
49 Jeden z nich, nějaký Kaifáš, [a] který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete;
50 ani nemyslíte na to, že je pro vás [t6] lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ [a]
51 Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
52 a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti [a] shromáždil v jedno. [b]
53 Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí. [a]
54 Ježíš pak již nechodil [a] veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim, [v7] a tam zůstal s učedníky.
55 Byly blízko židovské velikonoce [t8] a mnozí z venkova [t9] vystupovali před svátky [t8] do Jeruzaléma, aby se očistili. [a]
56 Hledali [a] Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“
57 Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.
Jan 11 : 1
1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, [a] z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. [b]
Leave a Reply