Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví limity
Jan 9 : 1 – 41
1 Cestou [t1] uviděl člověka slepého [a] od narození. [b]
2 Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, [a] kdo zhřešil, [b] že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ [c]
3 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale (mají se na něm zjevit) [t2] Boží skutky. [a]
4 Musím [t3] konat skutky toho, kdo mne poslal, [a] dokud [b] je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
5 Pokud jsem na světě, jsem světlo [a] světa.“
6 Když to řekl, plivl [a]na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči
7 a řekl mu: „Jdi a umyj [a] se v rybníku Siloe [b] (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl. [c]
8 Sousedé a ti, kteří ho vídali dříve, když byl žebrákem, říkali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ [a]
9 Jedni říkali: ‚Je to on!‘ Jiní říkali: ‚Není, ale je mu podobný.‘ On říkal: ‚Jsem to já.‘
10 Řekli mu tedy: „Jak se otevřely tvé oči?“
11 On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: ‚Jdi do Siloe a umyj se.‘ Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ [t4]
12 Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“
13 Přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům. [a]
14 Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota. [a]
15 Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“
16 Někteří z farizeů říkali: „Tento člověk není od Boha, [a] neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšný [b]člověk dělat taková znamení?“ [c] A byl mezi nimi rozkol. [d]
17 Řekli tedy opět tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On řekl: „Je to prorok.“ [a]
18 Židé neuvěřili [a] tomu, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče [t5]
19 a nezeptali se jich: „Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“
20 Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.
21 Jak to, že nyní vidí, to nevíme; nevíme také, kdo otevřel jeho oči. Jeho se zeptejte, (je dospělý, ať mluví) [t6] sám za sebe.“
22 To řekli jeho rodiče, protože se báli [a] Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen [b] ze synagogy.
23 Proto jeho rodiče řekli: ‚Je dospělý, [a] zeptejte se jeho.‘
24 Zavolali tedy podruhé toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu [a] Bohu! My víme, že ten člověk je hříšný.“ [b]
25 On odpověděl: „Nevím, je-li hříšný; jedno však vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“
26 Řekli mu: „Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?“
27 Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, [a] a neslyšeli jste. [t7] Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“
28 Osopili se na něho a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi. [a]
29 My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomto však nevíme, odkud je.“ [a]
30 Ten člověk jim řekl: „To je právě divné, že vy nevíte, odkud je — a otevřel mi oči.
31 Víme, že hříšníky Bůh neslyší; [a] kdo je však zbožný [t8] a činí jeho vůli, toho slyší. [b]
32 Od pradávna [t9] nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka slepého od narození.
33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, [a] nemohl by dělat nic.“
34 Řekli mu: „Celý ses v hříších narodil, a nás (chceš poučovat)? [t10]“ A vyhnali ho ven.
35 Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, [t11] nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka?“ [t12]
36 On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“ [a]
37 Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ [a]
38 On řekl: „Věřím, [a] Pane.“ A poklonil [t13] se mu.
39 A Ježíš řekl: „Já jsem přišel [a] na tento svět k soudu, [b] aby ti, kteří nevidí, viděli, [c] a ti, kteří vidí, se stali slepými.“ [d]
40 Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ [a]
41 Ježíš jim řekl: „Kdybyste [a] byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‚Vidíme‘, proto váš hřích zůstává.“
Zachariáš 14 : 1 – 21
1 Hle, přichází den [a] Hospodinův, kdy ve tvém středu bude rozdělena [b] (tvá kořist.) [v1]
2 Shromáždím [a] všechny národy k Jeruzalému do boje. Město bude dobyto, domy budou vypleněny a ženy zneuctěny. [b] Polovina města odejde do vyhnanství, ale zbytek lidu z města vyhlazen [t2] nebude.
3 Hospodin vytáhne a bude bojovat proti těmto národům, jako když bojoval [v3] v den bitvy. [a]
4 V onen den se jeho nohy postaví na Olivové [a] hoře, která je východně naproti [b] Jeruzalému. Olivová hora se rozštěpí na poloviny od východu k západu a vznikne převeliké údolí. Polovina hory ustoupí na sever a polovina na jih.
5 Budete utíkat údolím mých hor, neboť horské údolí dosáhne k Ásalu. [v4] Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením [a] ve dnech judského krále Uzijáše. Tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí [v5] s ním. [t6]
6 (I stane se v onen den,) [a] že nebude světlo, [b] (hvězdy pohasnou.) [t7]
7 Nastane jediný den, známý jen Hospodinu; nebude den a nebude noc, ale stane se, že ve večerním čase bude světlo.
8 I stane se v onen den, že z Jeruzaléma bude vyvěrat [a] živá [b] voda, polovina jí poteče do moře východního [v8] a polovina do moře západního. [v9] Tak to bude v létě i v zimě. [v10]
9 Hospodin bude králem [a] nad celou zemí. V onen den bude Hospodin jediný [b] a jeho jméno [c] bude jediné.
10 Celá země se promění a bude jako Araba, [t11] od Geby [v12] po Rimón [a] jižně od Jeruzaléma. Ale Jeruzalém bude vyvýšen [b] a zůstane na svém místě [c] od brány Benjamínovy [v13] až po místo brány První, až k bráně Rohové, [v14] věže Chananeel [d] až ke královským lisům. [v15]
11 Budou v něm pobývat a klatba již nebude, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. [a]
12 A toto bude rána, [a] kterou Hospodin postihne [b] všechny národy, jež vytáhly do boje proti Jeruzalému: Jejich [t16] tělo bude uhnívat, zatímco budou stát na nohou, jejich [t16] oči jim budou zahnívat v důlcích a jejich [t16] jazyk jim bude zahnívat v ústech.
13 I stane se v onen den, že bude mezi nimi velký zmatek [a] od Hospodina. Jeden uchopí ruku druhého a ruka jednoho bude vztažena proti ruce druhého. [b]
14 Také Juda bude bojovat v [t17] Jeruzalémě. Bude nashromážden majetek [a] všech okolních národů, (velké množství) [t18] zlata, stříbra a oděvů. [v19]
15 A stejná rána, jako je tato, [t20] dopadne na koně, mezky, velbloudy, osly a na všechna zvířata, která budou v oněch táborech. [t21]
16 I stane se, že všichni zbývající ze všech národů, jež vytáhly proti Jeruzalému, budou rok co rok přicházet, aby se klaněli [a] králi, [b] Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků. [c]
17 I stane se, když některá z čeledí země nepřijde do Jeruzaléma klanět se králi, Hospodinu zástupů, že nebude mít déšť. [a]
18 Jestliže egyptská čeleď nevystoupí a nepůjde, nedopadne na ně ta rána, [v22] kterou Hospodin postihne národy, jež nepřijdou slavit svátek stánků.
19 Toto bude trest za hřích Egypta a trest za hřích všech národů, které nepřijdou slavit svátek stánků.
20 V onen den bude na zvoncích koní [v23] napsáno: Svatý Hospodinu [t24] a hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem.
21 I stane se, že každý hrnec [a] v Jeruzalémě a v Judsku bude svatý Hospodinu zástupů; všichni ti, kdo obětují, přijdou, vezmou je a budou v nich vařit. [v25] A v domě Hospodina zástupů již v onen den nebude obchodník. [v26]
Žalmy 127 : 3 – 5
3 Hle, synové [a] jsou dědictví od Hospodina, plod lůna [b] je mzda. [c]
4 Jako šípy [a] v ruce hrdiny [b] jsou synové zrození v mládí. [t7]
5 Blahoslavený je muž, [a] který jimi naplnil svůj toulec! [t8] Nebudou zahanbeni, až budou v bráně [v9] mluvit [v10] s nepřáteli.
Žalmy 150 : 1 – 6
1 Haleluja! Chvalte [a] Boha v jeho svatyni! [v1] Chvalte ho na nebeské klenbě, [b] plné jeho moci!
2 Chvalte ho za jeho mocné činy! [t2] Chvalte ho za jeho nesmírnou velikost! [a]
3 Chvalte ho dutím na beraní roh, [a] chvalte ho na harfu a lyru! [b]
4 Chvalte ho tamburínou a tancem, [a] chvalte ho strunami [b] a píšťalou! [t3]
5 Chvalte ho činely [a] hlasitými, chvalte ho činely zvučnými!
6 (Vše, co dýchá,) [v4] ať chválí Hospodina! [a] Haleluja!
Jan 12 : 1 – 8
1 Šest [a] dní před velikonocemi [t1] přišel Ježíš do Betanie, [b] kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých. [c]
2 Připravili mu tam večeři. [a] Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. [b]
3 Tu Marie vzala libru [v2] velmi drahého pravého [t3] nardového oleje, [a] pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je [t4] svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.
4 Juda Šimonův, Iškariotský, [a] jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, [t5] [b] řekl:
5 „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů [a] a ty dány chudým?“ [b]
6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici [a] a bral z toho, co se do ní dávalo. [b]
7 Ježíš řekl: „Nech ji. (Ať jej zachová) [t6] ke dni mé přípravy k pohřbu. [a]
8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, [a] ale mne nemáte vždycky.“
Job 3 : 16
16 nebo jako (ukrytý potracený plod [t10] — nebyl bych;) [t11] jako děti, které neviděly světlo.
Zjevení 14 : 12
12 Zde je vytrvalost svatých, [a] kteří zachovávají [b] Boží přikázání a (Ježíšovu víru). [t9]
Leave a Reply