Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví lidé ti ubližují
Matouš 6 : 1 – 34
1 „Dávejte si pozor, [a] abyste nekonali (svou spravedlnost) [t1] před lidmi, [b] (jim na odiv); [t2] jinak nemáte odměnu [c] u svého Otce, který je v nebesích.“
2 „Když tedy (dáváš almužnu), [v3] nevytrubuj [t4] to před sebou, jak to činí pokrytci [v5] v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. [a] Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
3 Ale když ty (dáváš almužnu), [t4] [a] ať tvá levice nepozná, co činí pravice,
4 aby tvá almužna [t6] zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, [a] ti odplatí zjevně.“
5 „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, [v7] stojíce [a] v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, [a] zavři za sebou dveře [b] a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, [t9] dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní [v11] chléb [a] dej nám dnes.
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí [a] váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
19 „Neshromažďujte [a] si poklady [b] na zemi, kde je ničí mol [c] a rez [t17] a kde se zloději prokopávají a kradou.
20 Shromažďujte si poklady v nebi, [a] kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.
21 Neboť kde je tvůj [t18] poklad, tam bude i tvé [t18] srdce.“ [a]
22 „Lampou [a] těla je oko. Je-li tvé oko čisté, [t19] celé tvé tělo bude (plné světla). [t20]
23 Ale je-li tvé oko špatné, [t21] celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; [a] buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit [t22] Bohu i mamonu.“ [b]
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: [a] nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. [b] Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat (k délce svého věku) [t24] jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun [a] v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, [a] která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? [v25]
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
Židům 10 : 17
17 dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘ [a]
Římanům 12 : 1 – 21
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
3 Skrze milost, která mi byla dána, [a] pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, [t6] než je třeba smýšlet, ale smýšlejte [b] tak, abyste jednali rozumně, [t7] podle toho, jakou míru [c] víry udělil každému [c]Bůh.
4 Jako máme v jednom těle [a] mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol,
5 tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.
6 Máme rozdílné dary [t8] podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, [a] ať ho užívá v souhlase s vírou.
7 Má-li službu, [a] (ať slouží). [t9] [b] Je-li vyučující, (ať učí). [t10]
8 Má-li dar povzbuzování, [t11] (ať povzbuzuje). [t12] Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. [t13] Kdo stojí v čele, (ať je horlivý). [t14] Kdo prokazuje milosrdenství, [a] ať to činí radostně. [t15]
9 Láska [a] ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, [b] lněte k dobrému. [c]
10 Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, [a] (v prokazování úcty) [t16] předcházejte jeden druhého.
11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, [a] služte Pánu. [b]
12 V naději [t17] se radujte, v soužení [a] buďte trpěliví, [b] v modlitbě vytrvalí. [t18]
13 Sdílejte se se svatými [a] v jejich potřebách, usilujte [b] o pohostinnost. [c]
14 Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, [a] dobrořečte a nezlořečte.
15 Radujte [a] se s radujícími, plačte s plačícími. [b]
16 (Mějte jeden k druhému stejný ohled.) [t19] Nepomýšlejte na vysoké věci, [a] ale nechte se vést k obyčejným. [t20] Nebuďte moudří sami podle sebe. [b]
17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. [a] Přede všemi lidmi [b] mějte na mysli ušlechtilé věci. [c]
18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, [a] mějte pokoj [b] se všemi lidmi.
19 Nemstěte [a] se sami, milovaní, [v21] nýbrž dejte místo Božímu hněvu, [b] neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ [c]
20 Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ [a]
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Izaiáš 1 : 1 – 31
1 Vidění [a] Izajáše, syna Amósova, které viděl [b] o Judsku a Jeruzalému za dnů [v1] judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše.
2 Slyšte, nebesa, [a] naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, [t2] ale oni se proti mně vzbouřili. [b]
3 Býk zná [a] svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě [b] nezná, můj lid nerozumí. [c]
4 Ach, [a] hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, [b] děti ničitelů! Opustili [c] Hospodina, znevážili Svatého Izraele, [v3] odvrátili [t4] se zpět.
5 Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. [a] Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené. [b]
6 Od paty [t5] k hlavě na něm není zdravého místa — samá modřina [a] a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem.
7 Vaše země je zpustošená, [a] vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci.
8 Dcera sijónská [a] zůstala jako stánek na vinici, jako budka [b] v okurkovém poli, jako obležené město.
9 Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, [a] byli bychom podobní Gomoře. [b]
10 Slyšte Hospodinovo slovo, vůdcové sodomští, naslouchej, lide gomorský, zákonu našeho Boha!
11 K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí [a] beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. [b]
12 Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích?
13 Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším (shromáždění, [a] kde je zlo.) [t6]
14 Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením.
15 Když rozprostíráte [a] své dlaně, [b] zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte [c] své modlitby, neposlouchám: [d] Vaše ruce jsou plné [e] krve.
16 Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost [a] svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. [b]
17 Naučte se konat dobro. [a] Hledejte právo, kárejte násilníka, [t7] zjednejte právo sirotkovi, [b] zastaňte [t8] se vdovy.
18 Jen pojďte a proberme [t9] to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.
19 Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst (dobré věci) [t10] země.
20 Jestliže však odmítnete [a] a budete vzpurní, [b] budete požíráni mečem. [c] Neboť Hospodinova ústa promluvila. [d]
21 Jak [a] jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní — vrahové!
22 Tvé stříbro se stalo struskou, [t11] tvůj nápoj [v12] je zředěn vodou.
23 Tvá knížata jsou umíněnci [a] a spojenci zlodějů; každý miluje dar [b] a žene se za úplatky. Sirotkovi [c] právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane.
24 Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele: Běda! [a] Potěším se na svých protivnících a pomstím [b] se na svých nepřátelích.
25 Obrátím svou ruku proti tobě a tvé strusky [a] očistím [t13] jako louhem. [t14] Odstraním [b] veškeré tvé příměsi.
26 A obnovím [t15] tvé soudce jako na počátku a tvé rádce [a] jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti, [b] (městem věrným.) [t16]
27 (Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností.) [t17]
28 Zkáza [a] vzpurných [b] a hříšníků bude společná; ti, kdo opouštějí [c] Hospodina, pominou. [d]
29 Neboť budou [t18] zahanbeni kvůli dubům, [t19] jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, [a] jež jste zvolili.
30 Protože budete jako dub, [t19] jehož listí [a] padá, a jako zahrada, která vodu nemá.
31 A (silný se stane koudelí a jeho skutek) [t20] jiskrou. Vzplane to obojí spolu a nebude, kdo by to uhasil.
Exodus 20 : 5
5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i [t4] na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,
Římanům 7 : 1 – 25
1 Což nevíte, [a] bratři [b] — vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon [c] — že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
2 Vdaná žena je zákonem vázána [a] k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto [t1] zákona zproštěna.
3 Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá-li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
4 Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli [t2] Zákonu [a] skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen [b] z mrtvých, abychom přinesli ovoce [c] [c]Bohu.
5 Neboť když jsme byli v těle, [t3] působily v našich údech [a] hříšné vášně [b] probouzené Zákonem, aby [t4] přinesly ovoce k smrti. [c]
6 Nyní však jsme byli zproštěni [a] Zákona, když jsme zemřeli [b] tomu, čím jsme byli pevně drženi, (takže sloužíme) [t5] v novotě [c] Ducha, a ne ve zvetšelosti litery. [d]
7 Co tedy řekneme? [a] Je Zákon hříchem? Naprosto ne! [b] Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, [c] kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“ [d]
8 Hřích využil příležitosti, [a] které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil [t6] ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. [b]
9 Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,
10 a já jsem zemřel. I ukázalo se, [t7] že přikázání, které mělo být k životu, [a] bylo mi k smrti.
11 Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal [a] mě a skrze ně mě zabil.
12 A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13 Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby [t8] se hřích skrze přikázání stal nadmíru [a] hříšným.
14 Neboť víme, [a] že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, [b] prodaný (do otroctví hříchu). [t9]
15 Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, [a] nýbrž činím to, co nenávidím.
16 Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.
17 Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. [a]
18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, [a] nepřebývá dobré; [b] neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. [t10]
19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž [t11] zlo, které nechci.
20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21 Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při [t12] mně zlo.
22 Podle vnitřního [a] člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.
23 Vidím však jiný zákon ve svých údech, [a]který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, [b]jenž je v mých údech.
24 Já nešťastný [t13] člověk! Kdo mne vysvobodí [a] z těla [b] této smrti?
25 Bohu buď dík [t14] skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.
Matouš 5 : 1 – 29
1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu. [t1] A když se posadil, [v2] přistoupili k němu jeho učedníci.
2 Otevřel ústa [a] a učil [v3] je:
3 „Blahoslavení [t4] chudí [a] duchem, [t5] neboť jejich je království Nebes. [b]
4 Blahoslavení plačící, [a] neboť oni budou potěšeni. [b]
5 Blahoslavení tiší, [t6] neboť oni dostanou zemi do dědictví. [a]
6 Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní [a] po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. [b]
7 Blahoslavení milosrdní, [a] neboť oni dojdou milosrdenství.
8 Blahoslavení čistého [a] srdce, [b] neboť oni uvidí [c]Boha. [c]
9 Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, [a] neboť oni budou nazváni Božími syny. [b]
10 Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni [a] pro spravedlnost, [b] neboť jejich je království Nebes. [c]
11 Když vás budou tupit [a] a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení.
12 Radujte [a] se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata [t7] v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, [b] kteří byli před vámi. [c]“
13 „Vy jste sůl [a] země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? [b] Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali.
14 Vy jste světlo světa. [a] Nemůže být ukryto město ležící na hoře. [t8]
15 A když rozsvítí lampu, [a] nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě.
16 Tak ať vaše světlo září [t9] před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky [a] a vzdali slávu [b] vašemu Otci, který je v nebesích.“
17 „Nedomnívejte se, že jsem přišel [a] zrušit Zákon [b] nebo Proroky; [c] nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. [d]
18 Neboť (amen, pravím vám:) [v10] Dokud nepomine nebe a země, [a] nepomine jediné (nejmenší písmenko) [t11] ani jedna čárka [t12] ze Zákona, dokud se všechno nestane.
19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil [t13] lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. [a] Kdo by je však (činil a učil), [t14] ten bude v království Nebes nazván velkým. [b]
20 Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, [a] do království Nebes určitě nevstoupíte.“ [b]
21 „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: [t15] ‚Nezavraždíš.‘ [a] Kdo by zavraždil, propadne soudu.
22 Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se [bez příčiny] hněvá [a] na svého bratra. [b] Kdo by svému bratru řekl: ‚Raka [v16]‘, propadne veleradě. [v17] Kdo by mu řekl: ‚Blázne‘, [c] propadne ohnivé Gehenně. [v18]
23 Jestliže tedy přinášíš svůj dar [t19] na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
24 zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj [t20] svůj dar. [a]
25 (Dohodni se) [t21] se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě, [a] aby tě snad odpůrce nevydal soudci a soudce strážci, a byl bys uvržen do vězení.
26 (Amen, pravím) [v22] tobě: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš poslední haléř. [t23]“
27 „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘ [a]
28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí [a] na ženu tak, (že po ní zatouží), [t24] již s ní zcizoložil ve svém srdci.
29 Jestliže tě tvé pravé oko svádí, [t25] vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny.
Jeremiáš 31 : 34
34 Nebudou již učit [a] (jeden druhého) [t25] ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát [b] všichni, od (nejmenšího do největšího,) [t26] je Hospodinův výrok, protože odpustím [c] jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu. [d]
Leave a Reply