Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví lichocení
Přísloví 29 : 5
5 Kdo [a] [t7] lichotí svému bližnímu, rozprostírá síť [b] na jeho [t8] nohy.
Přísloví 26 : 24 – 28
24 Ten, kdo nenávidí, [a] (to svými rty zastírá,) [t23] ale ve svém nitru (připravuje podvod.) [t24]
25 I když bude (jeho hlas vlídný, [t25] nevěř mu, protože v jeho srdci je sedm [t26] ohavností.
26 Jeho nenávist může být zakryta [t27] lstivostí, ale jeho zlo se zjeví ve shromáždění.
27 Kdo kope jámu, [a] spadne do ní, kdo valí kámen, na něj se obrátí.
28 Lživý [a] jazyk nenávidí ty, které utlačuje, lichotivá [t28] ústa působí zkázu.
1. Tessalonicenským 2 : 1 – 20
1 Sami víte, bratři, že náš příchod k vám nezůstal bez užitku. [a]
2 I když jsme předtím ve Filipech trpěli a byli potupeni, [a] jak sami víte, odhodlali jsme se ve svém [c]Bohu vám v mnohém zápase [b] směle [c] mluvit [d] [c]Boží evangelium. [e]
3 Vždyť naše povzbuzování [a] není z poblouzení ani z nečistoty [b] ani ve lsti; [c]
4 ale [c]Bůh nás vyzkoušel, [a] aby nám svěřil [b] evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, [c] ale tak, abychom se zalíbili [d] Bohu, který zkouší [e] naše srdce. [f]
5 Jak víte, nikdy (jsme nepoužili lichocení) [t1] ani jsme nebyli chtiví zisku [a] — Bůh je svědek! [b]
6 Nehledáme ani slávu od lidí, [a] od vás ani od jiných.
7 Jako Kristovi apoštolové [a] můžeme užívat vážnosti, avšak (byli jsme) [t2] mezi vámi něžní, [b] jako když žena [t3] chová vlastní děti. [c]
8 Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát [t4] vám nejen evangelium Boží, [a] ale i své duše, [b] neboť jste se nám stali drahými. [t5]
9 Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci [a] a lopotu, jak jsme dnem i nocí [b] pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, [c] když jsme vám vyhlásili evangelium [c]Boží.
10 Vy i sám Bůh jste svědky, [a] jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně [b] k vám věřícím chovali;
11 a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, [a] povzbuzovali [b] a zavazovali jako otec vlastní děti, [c]
12 abyste žili, [t6] jak je důstojné Boha, který vás povolává [t7] do svého království a slávy. [a]
13 A proto i my vzdáváme neustále [a] díky [c]Bohu, [b] že když jste od nás převzali slovo [c]Boží zvěsti, přijali [c] jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, [d] které také mocně působí ve vás věřících. [e]
14 Vždyť vy jste, bratři, napodobili [a] církve Boží, [b] které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste (stejně trpěli) [t8] od vlastních krajanů, jako i oni od Židů,
15 kteří zabili Pána Ježíše i [své] proroky [a] a také nás pronásledovali; Bohu se líbit [b] nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští.
16 Brání [a] nám mluvit k pohanům, [t9] aby byli spaseni, [b] čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv [c] až do krajnosti. [t10]
17 Byli jsme, bratři, od vás (na určitou dobu) [t11] odloučeni, [t12] bylo to však jen tělem, [t13] ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit [a] vaši tvář.
18 Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel (víc než jednou), [t14] ale Satan [a] nám v tom zabránil. [b]
19 Kdo je naše naděje nebo radost [a] nebo věnec [b] chlouby, [c] ne-li právě [t15] vy před naším Pánem Ježíšem při [t16] jeho příchodu? [d]
20 Vždyť vy jste naše sláva i radost.
Job 32 : 21 – 22
21 Nikomu jistě nebudu nadržovat [t21] a nebudu lichotit [t22] člověku.
22 Vždyť ani neumím lichotit. (Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil. [t23]) [t24]
Přísloví 28 : 23
23 Ten, kdo kárá [a] člověka, později nalezne milosti [t32] víc než ten, kdo lichotí. [t33]
Judův 1 : 16
16 Tito jsou reptalové, [a] nespokojenci, (kteří žijí) [t23] podle svých vlastních žádostí, [b] jejich ústa honosně mluví [c] a lichotí lidem kvůli vlastnímu prospěchu. [d]
Přísloví 27 : 6
6 Věrně míněné jsou modřiny [a] od přítele, [b] ale polibků od toho, kdo nenávidí, [t8] je mnoho. [t9]
Přísloví 10 : 17
17 Kdo zachovává naučení, [t21] je na stezce k životu, kdo však opouští pokárání, vede do bludu. [t22]
Leave a Reply