Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Lichocení
Job 17 : 5
5 Kvůli podílu [t10] někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou. [v11]
Job 32 : 22
22 Vždyť ani neumím lichotit. (Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil. [t23]) [t24]
Žalmy 5 : 9
9 Veď [a] mě, Hospodine, ve své spravedlnosti, vždyť na mě číhají! [b] Napřim [t13] přede mnou svou cestu!
Žalmy 12 : 3
3 Každý (obelhává svého bližního,) [t5] (z dvojakého srdce mluví úlisnými [a] rty.) [v6]
Žalmy 36 : 2
2 Výrok [v2] přestoupení o ničemovi: V hloubi mého srdce není strach [a] z Boha — nemá jej před očima, [b]
Žalmy 49 : 13
13 Ale ani člověk, který je vážený, nepřetrvá. [t23] Je podobný zvířatům, která hynou. [a]
Žalmy 49 : 18
18 vždyť při své smrti si nevezme nic, jeho sláva [t34] za ním nesestoupí. [a]
Přísloví 6 : 24
24 aby tě ochránily před zlou ženou, před úlisným jazykem cizinky. [a]
Žalmy 78 : 36
36 ale klamali [t41] ho svými ústy, [a] svým jazykem mu lhali, [b]
Přísloví 5 : 3
3 Vždyť ze rtů cizí ženy [t1] kape med a její řeč [t2] je hladší nežli olej,
Přísloví 7 : 5
5 aby tě chránily před cizí ženou, před cizinkou [a] s jejími úlisnými řečmi.
Přísloví 7 : 21
21 Přesvědčila [t13] ho svým mnohým [t14] přemlouváním, [t15] svými úlisnými rty [t16] jej svedla.
Přísloví 14 : 20
20 Chudý bude nenáviděn [a] i svým bližním, ale bohatý má mnoho přátel.
Přísloví 19 : 4
4 Majetek přidává množství přátel, ale chudák (bude svým přítelem opuštěn.) [t9]
Přísloví 19 : 6
6 Mnozí si předcházejí [t10] šlechtice, [t11] každý je přítelem toho, kdo rozdává. [t12]
Přísloví 20 : 19
19 Kdo roznáší pomluvu, [a] odhaluje důvěrnosti, proto se nezaplétej [b] se žvanilem. [t29]
Přísloví 22 : 16
16 Kdo utlačuje [a] chudého, aby rozmnožil [b] svůj majetek, a kdo dává bohatému, oba budou mít jen nouzi.
Přísloví 24 : 24
24 Kdo říká ničemovi: Jsi spravedlivý, toho budou národy proklínat, [a] tomu budou lidé zlořečit, [t25]
Přísloví 25 : 26
26 Jako zkalený pramen a znečištěný [t23] zdroj je spravedlivý, který se potácí před ničemou.
Přísloví 26 : 28
28 Lživý [a] jazyk nenávidí ty, které utlačuje, lichotivá [t28] ústa působí zkázu.
Přísloví 27 : 21
21 Na stříbro je kelímek, [a] na zlato je pec, člověk je zkoušen podle [t30] své chvály. [t31]
Přísloví 28 : 23
23 Ten, kdo kárá [a] člověka, později nalezne milosti [t32] víc než ten, kdo lichotí. [t33]
Přísloví 29 : 5
5 Kdo [a] [t7] lichotí svému bližnímu, rozprostírá síť [b] na jeho [t8] nohy.
Daniel 11 : 21
21 Pak na jeho místo nastoupí pohrdaný. [v89] Nevloží sice na něho královskou důstojnost, [t90] avšak přijde v míru [t91] a království se zmocní úlisnostmi. [t92]
Daniel 11 : 34
34 Ale až budou klesat, dostane se jim trochu pomoci, [v135] avšak mnozí se k nim připojí úlisnostmi. [t136]
Lukáš 6 : 26
26 Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; [a] vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“ [b]
Galatským 1 : 10
10 Získávám si teď lidi, nebo [c]Boha? [a] Či se snažím líbit lidem? [b] Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristův otrok. [c]
1. Tessalonicenským 2 : 1 – 232
1 Sami víte, bratři, že náš příchod k vám nezůstal bez užitku. [a]
2 I když jsme předtím ve Filipech trpěli a byli potupeni, [a] jak sami víte, odhodlali jsme se ve svém [c]Bohu vám v mnohém zápase [b] směle [c] mluvit [d] [c]Boží evangelium. [e]
3 Vždyť naše povzbuzování [a] není z poblouzení ani z nečistoty [b] ani ve lsti; [c]
4 ale [c]Bůh nás vyzkoušel, [a] aby nám svěřil [b] evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, [c] ale tak, abychom se zalíbili [d] Bohu, který zkouší [e] naše srdce. [f]
5 Jak víte, nikdy (jsme nepoužili lichocení) [t1] ani jsme nebyli chtiví zisku [a] — Bůh je svědek! [b]
6 Nehledáme ani slávu od lidí, [a] od vás ani od jiných.
7 Jako Kristovi apoštolové [a] můžeme užívat vážnosti, avšak (byli jsme) [t2] mezi vámi něžní, [b] jako když žena [t3] chová vlastní děti. [c]
8 Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát [t4] vám nejen evangelium Boží, [a] ale i své duše, [b] neboť jste se nám stali drahými. [t5]
9 Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci [a] a lopotu, jak jsme dnem i nocí [b] pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, [c] když jsme vám vyhlásili evangelium [c]Boží.
10 Vy i sám Bůh jste svědky, [a] jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně [b] k vám věřícím chovali;
11 a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, [a] povzbuzovali [b] a zavazovali jako otec vlastní děti, [c]
12 abyste žili, [t6] jak je důstojné Boha, který vás povolává [t7] do svého království a slávy. [a]
13 A proto i my vzdáváme neustále [a] díky [c]Bohu, [b] že když jste od nás převzali slovo [c]Boží zvěsti, přijali [c] jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, [d] které také mocně působí ve vás věřících. [e]
14 Vždyť vy jste, bratři, napodobili [a] církve Boží, [b] které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste (stejně trpěli) [t8] od vlastních krajanů, jako i oni od Židů,
15 kteří zabili Pána Ježíše i [své] proroky [a] a také nás pronásledovali; Bohu se líbit [b] nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští.
16 Brání [a] nám mluvit k pohanům, [t9] aby byli spaseni, [b] čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv [c] až do krajnosti. [t10]
17 Byli jsme, bratři, od vás (na určitou dobu) [t11] odloučeni, [t12] bylo to však jen tělem, [t13] ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit [a] vaši tvář.
18 Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel (víc než jednou), [t14] ale Satan [a] nám v tom zabránil. [b]
19 Kdo je naše naděje nebo radost [a] nebo věnec [b] chlouby, [c] ne-li právě [t15] vy před naším Pánem Ježíšem při [t16] jeho příchodu? [d]
20 Vždyť vy jste naše sláva i radost.
Leave a Reply