Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví kulturní rozmanitost
Galatským 3 : 28
28 Již není Žid ani Řek, [a] již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno [b] v Kristu Ježíši.
1. Korintským 12 : 12 – 30
12 Neboť jako tělo je jedno, [a] ač má mnoho údů, [b] a všechny údy [jednoho] těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, [c] tak i Kristus.
13 Neboť v jednom Duchu [a] jsme my všichni byli pokřtěni v [b] jedno tělo, ať Židé [c] nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. [d]
14 Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
15 Kdyby noha řekla: ‚Protože nejsem ruka, (nepatřím k tělu) [t9]‘, (nepatří snad proto k tomu tělu)? [t9]
16 A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tělu?
17 Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich?
18 Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. [a]
19 Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo?
20 Je mnoho údů, [a] ale jedno tělo.
21 Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘
22 Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné.
23 A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a (našim neslušným částem dáváme) [t10] tím větší slušnost,
24 což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest,
25 aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.
26 A když jeden úd trpí, [a] trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním.
27 Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy. [a]
28 A v církvi [t11] [c]Bůh ustanovil [t12] nejprve apoštoly, [a] za druhé proroky, [b] za třetí učitele, [c] potom projevy moci, [t13] potom dary [d] uzdravování, [e] pomoci, [t14] vedení, [t14] druhy jazyků.
29 Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni projevy moci?
30 Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Nebo je snad všichni vykládají?
Kolossenským 3 : 11
11 Potom tu už není Řek a Žid, [a] obřízka a neobřízka, [b] barbar, [c] Skytha, [v9] otrok a svobodný, [d] ale všechno a ve všem [e] Kristus.
Zjevení 7 : 9 – 10
9 Potom [a] jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, (jazyků a z každého lidu), [t4] jak stojí před trůnem [b] a před Beránkem, oblečeni v bílá [c] roucha, palmové ratolesti [d] v rukou,
10 a volají velikým [a] hlasem: „Záchrana [b] náleží našemu [c]Bohu, tomu, který sedí [c] na trůnu, a Beránkovi.“ [d]
Efezským 4 : 2 – 5
2 s veškerou pokorou [a] a mírností, [b] s trpělivostí [c] se navzájem snášeli [d] v lásce [e]
3 a usilovali zachovávat jednotu [a] Ducha ve svazku [t4] pokoje. [b]
4 Je jedno tělo [a] a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni [b] v jedné naději svého povolání;
5 jeden Pán, [a] jedna víra, jeden křest;
Skutky 17 : 26 – 28
26 Učinil z (jedné krve) [t33] všechno lidstvo, [t34] aby přebývalo na celém povrchu [t35] země; ustanovil jim nařízená období a hranice [a] jejich přebývání, [v36]
27 aby hledali [a] [c]Boha, zda by se jej snad mohli dotknout [b] a nalézt [c] ho, a přece není od nikoho z nás daleko. [d]
28 Neboť ‚v něm žijeme, pohybujeme se a jsme‘, [v37] jak to řekli i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme i jeho rod.‘ [v38]
Izaiáš 56 : 6 – 8
6 Také cizince, [t6] kteří se připojují k Hospodinu, aby mu sloužili [v7] a aby milovali Hospodinovo jméno, [a] aby byli jeho otroky, [b] kteří všichni zachovávají sobotu před znesvěcením a drží se pevně mé smlouvy,
7 ty přivedu na svou svatou horu [a] a rozradostním je ve svém domě modlitby; jejich zápaly a jejich oběti budou vystupovat [t8] pro zalíbení nad mým oltářem. Vždyť můj dům se bude nazývat domem modlitby [b] pro všechny národy.
8 Výrok Panovníka Hospodina, který shromažďuje zapuzené [a] Izraelovy: Ještě mu k jeho shromážděným shromáždím další. [b]
Genesis 11 : 1 – 11
1 Celá země byla jedné řeči [t1] a jedněch slov. [v2]
2 Jak táhli od východu, [t3] nalezli v šineárské [a] zemi pláň a tam se usadili.
3 Řekli jeden druhému: Nuže, (udělejme cihly a důkladně je vypalme.) [t4] A měli cihlu [a] místo kamene a asfalt [b] měli místo malty.
4 A řekli: Nuže, vybudujme si město [a] a věž, jejíž vrchol bude v nebi, [v5] a uděláme si jméno, [t6] abychom se nerozptýlili po celém povrchu země.
5 Hospodin sestoupil, [a] aby viděl to město a věž, které lidští synové stavěli.
6 Hospodin řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč, a toto je začátek jejich činnosti. Tak pro ně nebude nemožné nic, co si usmyslí udělat.
7 Nuže, sestupme [v7] a zmaťme tam jejich řeč, takže jeden nebude rozumět řeči druhého.
8 Tak je odtamtud Hospodin rozptýlil po celém povrchu [a] země, a přestali stavět to město.
9 Proto nazvali jeho jméno Bábel, [v8] neboť tam Hospodin zmátl řeč celé země a odtamtud je Hospodin rozptýlil po celém povrchu země.
10 Toto je rodopis Šémův: Šémovi bylo sto let, když zplodil Arpakšáda; bylo to dva roky po potopě.
11 Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery.
Leave a Reply