Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví krmit hladové
Matouš 25 : 35
35 Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem [t16] a ujali jste se mě,
Izaiáš 58 : 10
10 Poskytneš-li [t13] ze svého [t14] hladovému a strádajícího [t15] nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.
Přísloví 28 : 27
27 Kdo dává chudým, nebude mít nouzi, [a] kdo však zavírá [t38] oči, sklidí mnoho kleteb. [b]
Jakubův 2 : 14 – 18
14 Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? [a] Může ho taková víra zachránit?
15 Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek [a] denní obživy,
16 a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, [a]zahřejte se a nasyťte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?
17 Tak i víra: [a]nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
18 Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ [t12] Ukaž mi tu svou víru bez [t13] skutků a já ti ukážu svou víru [a] na [t14] svých skutcích.
Lukáš 3 : 11
11 Odpověděl jim :„Kdo má dvě košile, [a] ať dá tomu, který nemá, a kdo má co k jídlu, ať činí podobně.“
Přísloví 14 : 31
31 Kdo utlačuje chudého, [a] tupí jeho Tvůrce; [t39] kdo [b] se však smilovává nad nuzným, [c] ten ho ctí. [d]
1. Janův 3 : 17 – 18
17 Má-li však někdo dostatek [t6] v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi, a zavře před ním své srdce, [t7] jak v něm může zůstávat Boží láska? [a]
18 Dítky, nemilujme slovem [a] ani jazykem, ale v skutku [b] a v pravdě.
Jan 6 : 35
35 Ježíš jim řekl: „Já jsem [v14] ten chléb [a] života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, [b] a (kdo věří ve mne), [c] nebude nikdy žíznit. [d]
Přísloví 31 : 20
20 Svou dlaň otvírá [t26] chudému, své ruce vztahuje k nuznému.
Matouš 14 : 15 – 21
15 A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné [t12] a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo. [t13]“
16 [Ježíš] jim řekl: „Nemusejí odejít; vy jim dejte najíst!“
17 Oni mu řekli: „Nemáme zde než pět chlebů [a] a dvě ryby.“
18 On však řekl: „Přineste mi je sem!“
19 A poručil zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, [a] rozlámal chleby a dal je učedníkům a učedníci zástupům.
20 Všichni jedli a nasytili se. A sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků.
21 Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí.
Římanům 12 : 20
20 Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ [a]
Přísloví 22 : 9
9 Kdo je štědrý, [t13] bude požehnán, [a] protože dává ze svého pokrmu chudému.
Matouš 25 : 37 – 40
37 Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy [a] jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít?
38 Kdy jsme tě spatřili jako cizince [t16] a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě?
39 Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?‘
40 Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších [a] bratří, [b] mně jste učinili.‘“
Deuteronomium 8 : 1 – 20
1 Každý příkaz, [a] který ti dnes přikazuji, zachovávejte a plňte, [b] abyste zůstali naživu a rozmnožili se, šli a obsadili zemi, kterou Hospodin odpřisáhl vašim otcům.
2 Pamatuj [a] na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl [b] těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel [t1] a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. [c]
3 Pokořil [a] tě, nechal tě hladovět, [b] a pak tě krmil manou, [c] kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, [d] že člověk nežije jenom chlebem, [t2] ale že člověk žije vším, [t3] co vychází z Hospodinových úst. [e]
4 Tvůj plášť se na tobě neobnosil, tvoje nohy neopuchly [a] po těchto čtyřicet let.
5 Věz [t4] tedy ve [t5] svém srdci, že tak jako člověk [a] vychovává [b] svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává [t6] tebe.
6 Zachovávej příkazy Hospodina, svého Boha, (abys chodil [a] po jeho cestách a bál) [t7] se ho.
7 Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě přivádí do dobré země, země s potoky plných vody, s prameny a se zřídly [t8] vyvěrajícími (v údolích) [t9] a horách,
8 do země pšenice a ječmene, [a] révy, fíkovníků [b] a granátovníků, [c] do země (olivových hájů, oleje) [t10] a medu, [v11]
9 do země, kde (nebudeš jíst pokrm v chudobě,) [t12] kde nebudeš mít ničeho nedostatek, do země, jejíž kameny obsahují železo [v13] a z jejíchž hor (můžeš těžit) [t14] měď. [v15]
10 Až se najíš a nasytíš, [a] dobrořeč [t16] Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal.
11 Měj [a] se na pozoru, (abys nezapomněl) [t17] na Hospodina, svého Boha, (a nepřestal zachovávat) [t18] jeho příkazy, nařízení a ustanovení, která ti dnes dávám. [t19]
12 (Jinak se najíš a nasytíš, [t20] postavíš si hezké [t21] domy a zabydlíš [t22] se,
13 rozmnoží se tvůj (skot a brav,) [t23] přibude [t24] ti stříbra a zlata a (všeho budeš mít hodně,) [t25]
14 ale tvé srdce se potom pozdvihne [t26] a zapomeneš [a] na Hospodina, svého Boha, — který tě vyvedl [b] z egyptské země, z domu otroctví, [t27]
15 který tě vodil [a] velkou a obávanou [b] pustinou, krajinou ohnivých hadů [c] a štírů, vyprahlou [t28] zemí, kde není voda, který ti vyvedl [d] vodu z tvrdé [t29] skály,
16 který tě v pustině krmil manou, kterou neznali tvoji otcové, aby tě pokořil [a] a vyzkoušel [t30] a nakonec [b] ti prokázal [c] dobro —
17 a (řekneš si v srdci:) [t31] Tento majetek [t32] (jsem si získal [t33] svou mocí a silou [t34] své ruky!) [t35]
18 Pamatuj [a] tehdy na Hospodina, svého Boha, že on ti dává moc získat majetek, aby naplnil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům, jak je tomu dnes.
19 I stane se, když opravdu zapomeneš [a] na Hospodina, svého Boha, půjdeš [t36] za jinými bohy, budeš jim sloužit a klanět se jim, varuji [b] vás dnes, že jistě zahynete.
20 Jako národy, které Hospodin před vámi vyhubil, [t37] tak zahynete, za [a] to, že jste neuposlechli [b] Hospodina, svého Boha.
Matouš 25 : 34 – 46
34 Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví [a] království, [b] které je pro vás připraveno od založení světa. [c]
35 Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem [t16] a ujali jste se mě,
36 byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ [a]
37 Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy [a] jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít?
38 Kdy jsme tě spatřili jako cizince [t16] a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě?
39 Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?‘
40 Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších [a] bratří, [b] mně jste učinili.‘“
41 „Potom řekne i těm po levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, [a] který je připraven pro Ďábla [b] a jeho anděly! [c]
42 Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít,
43 byl jsem cizincem, [t16] a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.‘
44 Tu mu odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince, [t16] nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
45 Pak jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.‘
46 A tito půjdou do věčného trápení, [t17] ale spravedliví do věčného života. [a]“
Leave a Reply