Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví krása země
Jan 1 : 3
3 Všechno [a] vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo (vůbec nic) [t3] (, co je.
Žalmy 19 : 1
1 Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
Kolossenským 1 : 16 – 17
16 neboť v něm [a] bylo stvořeno všechno na [t18] nebesích i na zemi, [b] věci viditelné [c] i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; [d] všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
17 On je přede vším [a] a všechno v něm spočívá. [t19]
Genesis 1 : 31
31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.
Žalmy 104 : 1 – 35
1 Dobrořeč, [a] má duše, Hospodinu! (Hospodine, můj Bože,) [b] jsi velmi veliký! [c] Oblékls [d] nádheru a důstojnost. [e]
2 Halíš [t1] se světlem [a] jako pláštěm, roztahuješ nebesa [b] jako stanovou plachtu.
3 Na vodách kladeš trámy svých komnat, [t2] z oblaků si činíš vůz, [a] vznášíš se na perutích větru. [b]
4 Činíš si z větrů [a] své posly, [t3] své služebníky z planoucího ohně. [b]
5 Založil [a] zemi [v4] na základech — nepohne [b] se na věky věků.
6 Hlubinu [a] jsi přikryl [t5] jako pláštěm, nad horami stály [t6] vody. [b]
7 Před tvými hrozbami [a] utíkaly, před hřmotem [t7] tvého hromobití [b] se v hrůze rozprchly.
8 Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
9 Vymezils jim hranice, [a] které nepřekročí. [b] Nevrátí se, aby zaplavily zemi. [c]
10 Posíláš [t1] prameny [a] do potoků, jež tečou mezi horami,
11 napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší [t8] žízeň.
12 Sídlí u [t9] nich nebeské ptactvo, štěbetá [t10] mezi listovím. [t11]
13 Ze svých komnat [t12] zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
14 Dáváš vyrůst [a] trávě pro dobytek a rostlinám, (které pěstuje člověk,) [t13] aby ze země vydobyl potravu. [b]
15 I víno, [a] které dává radost [b] lidskému srdci, takže se tvář olejem, [c] leskne i chléb, jenž posilňuje [d] lidské srdce.
16 Sytí se i Hospodinovo [t14] stromoví, libanonské cedry, které zasadil.
17 Hnízdí na nich ptactvo; (čáp má domov na cypřiších.) [t15]
18 Vysoká pohoří patří kozorožcům, [a] skály jsou útočištěm pro damany. [b]
19 Učinil [t16] jsi měsíc (k určování času,) [t17] slunce ví, (kdy zapadnout.) [t18]
20 Navodíš tmu, nastane noc. [a] V ní se hemží všechna lesní zvěř. [b]
21 Mladí lvi [a] řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu. [b]
22 Vzchází slunce — stahují se a uléhají do svých doupat. [a]
23 Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.
24 Jak mnohá jsou tvá díla, [t19] Hospodine! Všechna jsi je moudře [a] učinil. [b] Země je plná tvých tvorů. [t20]
25 Hle [t21] moře, velké a široširé — tam se toho hýbe! [t22] Bezpočet živočichů malých i velikých.
26 Plují tam lodě — i livjátán, [a] kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval. [t23]
27 Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas. [a]
28 Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš [a] svou ruku a sytí [b] se dobrem.
29 Když skryješ svou tvář, [a] děsí [b] se, když jim odejmeš ducha, [c] hynou a navracejí se v prach. [d]
30 Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. [a] Tak obnovuješ tvář [t24] země.
31 Kéž Hospodinova sláva [a] trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla! [b]
32 Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou. [a]
33 Budu zpívat [a] Hospodinu po celý svůj život, [b] budu opěvovat [c] svého Boha, dokud budu. [d]
34 Kéž ho mé promlouvání potěší — já se raduji [a] v Hospodinu!
35 Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! [a] Dobrořeč, [b] má duše, Hospodinu. Haleluja! [v25]
Římanům 1 : 20
20 Jeho věčnou [a] moc [b] a božství, [c] ačkoli jsou neviditelné, [d] lze totiž od stvoření světa jasně vidět, [e] když lidé přemýšlejí [t17] o jeho díle, (takže jsou) [t18] bez výmluvy. [f]
Žalmy 33 : 5
5 (Miluje spravedlnost [a] a právo,) [t5] země [b] je plná Hospodinova milosrdenství. [c]
Žalmy 24 : 1
1 Davidův žalm. Hospodinu [a] patří země a (vše, co je na ní,) [t1] celý [b] svět a všichni jeho obyvatelé.
Izaiáš 65 : 17
17 Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; [a] dřívější [b] věci nebudou připomínány, ani nepřijdou [c] na mysl.
Genesis 1 : 1
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
Genesis 1 : 26 – 28
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
28 Bůh je požehnal a řekl jim: [t26] Ploďte a množte se [a] a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
Genesis 2 : 1 – 25
1 Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy.
2 Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne [a] přestal [t1] s veškerým svým dílem, které konal.
3 Bůh sedmý den požehnal a posvětil [t2] ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a [t3] učinil.
4 Toto je rodopis [t4] nebes a země, když [t5] byly stvořeny. [t6] V den, kdy Hospodin [v7] Bůh učinil zemi a nebesa,
5 na zemi ještě nebylo žádné polní křoví [a] ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň, [b] protože Hospodin Bůh nesesílal [c] na zemi déšť [d] a nebyl člověk, aby zemi obdělával,
6 ale pramen [t8] vystupoval ze země a zavlažoval [a] celý zemský povrch.
7 Hospodin Bůh vytvořil [t9] člověka z prachu [t10] ze země, [t11] a do jeho chřípí [a] vdechl dech [b] života; a člověk se stal živou duší. [t12]
8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu [v13] v Edenu [t14] na východě [v15] a umístil tam člověka, kterého vytvořil.
9 Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života [a] uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.
10 Z Edenu vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a tvoří čtyři ramena.
11 První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato.
12 Zlato té země je ryzí. [a] Je tam také bdelium [v16] a kámen karneol. [b]
13 Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš.
14 Třetí řeka se jmenuje Chidekel: [v17] ta teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. [a]
15 Hospodin Bůh vzal člověka a umístil [t18] ho v zahradě v [t19] Edenu, aby ji obdělával [v20] a střežil.
16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: [v21] Ze všeho stromoví zahrady směle jez,
17 ale ze stromu poznání dobrého a zlého, [a] z toho nejez. [t22] Neboť v den, kdy bys z něho jedl, (jistě zemřeš.) [b]
18 I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc [t23] jako jeho protějšek.
19 Hospodin Bůh vytvořil [a] ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno.
20 A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka [a] se nenalezla pomoc jako jeho protějšek.
21 Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, [a] a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber [t24] a to místo uzavřel masem.
22 A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.
23 Člověk řekl: Teď [t25] je to kost z mých kostí a maso z mého masa! [a] Bude se nazývat ženou, [t26] protože byla vzata z muže.
24 Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne [a] ke své ženě a budou jedno tělo. [b]
25 A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli [t27] se.
Žalmy 50 : 2
2 Bůh se zaskvěl [a] ze Sijónu, místa dokonalé krásy. [t3]
Kolossenským 1 : 20
20 a aby skrze něho smířil [a] všechno se sebou a způsobil pokoj [b] skrze krev [c] jeho kříže — aby [skrze něho] smířil vše [t21] jak na zemi, tak v nebesích.
Leave a Reply