Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví král David
2. Samuelova 7 : 4 – 29
4 Oné noci se však stalo Hospodinovo slovo [a] k Nátanovi:
5 Jdi a řekni mému otroku [a] Davidovi: Toto praví Hospodin: (Ty mi chceš postavit) [t4] dům, abych v něm sídlil?
6 Vždyť jsem nesídlil v [a] domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraelce z Egypta, až dodnes, ale přecházel [t5] jsem ve (stanu jako příbytku.) [t6]
7 Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů, [t7] kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael: [t8] Proč mi nepostavíte cedrový dům?
8 A nyní toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin, od (chovu ovcí,) [t9] abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.
9 Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno velké, [t10] jako je jméno velikánů [t11] na zemi.
10 Nachystám [t12] pro svůj lid Izrael území, [t13] zasadím [a] ho, bude bydlet [b] na svém místě a nebude se již třást. Bídáci [c] ho nebudou již pokořovat jako na počátku,
11 ode dne, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem. Dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on [t14] postaví [t15] dům [a] tobě.
12 Až se naplní tvé dny [a] a ulehneš (se svými otci,) [t16] dám po tobě povstat tvému potomku, [t17] který vyjde ze tvých beder [t18] a upevním [b] jeho království.
13 On postaví [a] dům pro mé jméno a upevním (jeho královský trůn) [t19] navěky.
14 Já (budu jeho) [t20] otcem a on (bude mým) [t21] synem. Když bude činit zlo, [a] budu ho kárat (lidskou holí [b] a ranami [c] lidských synů.) [t22]
15 Mé milosrdenství [a] však od něj neodstoupí, [b] jako jsem je odňal od Saula, kterého jsem před tebou odstranil. [v23]
16 Trvalý bude [a] tvůj dům i tvé království navěky před tebou, [t24] tvůj trůn bude navěky pevně stát.
17 Nátan Davidovi pověděl (všechna tato slova) [t25] a (celé toto vidění.) [t26]
18 Nato král David vešel, [v27] posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, [a] Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?
19 I toto bylo ještě málo ve tvých očích, Panovníku Hospodine, a tak jsi promluvil ještě o domu svého otroka do vzdálené budoucnosti. (Ať je to poučením [a] pro člověka,) [t28] Panovníku Hospodine.
20 Co ti může David ještě dále říct? Ty znáš svého otroka, Panovníku Hospodine.
21 Kvůli svému slovu a podle svého srdce [t29] jsi učinil (všechny tyto velké věci) [t30] a dal jsi to svému otroku poznat. [t31]
22 Proto jsi veliký, [a] Panovníku Hospodine. Ano, (není nikdo jako ty) [b] a není Boha kromě tebe [c] — tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli.
23 A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a (učinil si jméno,) [t32] když vykonal pro ně [t33] velké [a] a hrůzu vzbuzující [b] činy, pro tvou [t34] zemi. Vyhnal [t35] jsi před svým lidem, který jsi vykoupil pro sebe z Egypta, (národy a jejich bohy.) [t36]
24 Určil sis [t37] svůj lid Izrael za svůj lid navěky. Ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem. [a]
25 A nyní, Hospodine Bože, naplň [a] navěky slovo, které jsi promluvil o [t38] svém otroku a o jeho domě, a učiň, jak jsi prohlásil.
26 (Tak bude) [t39] tvé jméno veliké navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem; a dům tvého otroka Davida bude pevně stát [a] před tebou.
27 Ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi odhalil [t40] uchu svého otroka a řekl jsi: Postavím ti dům. Proto tvůj otrok našel odvahu [t41] modlit se k tobě tuto modlitbu.
28 Nyní, Panovníku Hospodine, ty jsi Bůh, tvá slova jsou pravdivá [t42] a promluvil jsi ke svému otroku toto dobro. [a]
29 Nyní (rač požehnat) [t43] dům [a] svého otroka, aby byl navěky před tebou. Ty, Panovníku Hospodine, jsi promluvil a tvým požehnáním bude požehnán dům tvého otroka navěky.
1. Královská 1 : 1 – 53
1 Král David zestárl, (dosáhl pokročilého věku.) [t1] Přikryli ho rouchy, ale nemohl se zahřát.
2 Jeho otroci mu řekli: Ať vyhledají mému [t2] pánu a králi dívku, pannu; (ať slouží králi) [t3] a je jeho opatrovnicí. Ať leží ve tvém [t4] klíně [a] a můj pán a král se zahřeje.
3 Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku. Nalezli Abíšagu Šúnemitskou a přivedli ji ke králi.
4 Ta dívka byla převelice krásná. [a] Stala se královou opatrovnicí, sloužila [t5] mu, ale král (ji nepoznal.) [t6]
5 Adónijáš, [a] syn Chagítin, se vynášel [t7] slovy: Já budu kralovat. Pořídil si vozy, [t8] jezdce [t9] a padesát mužů, [b] kteří běhali před ním.
6 Jeho otec ho (v životě) [t10] nepokáral slovy: Proč jsi tohle provedl? [a] Navíc byl velmi hezkého vzezření. [b] Narodil [t11] se po Abšalómovi. [v12]
7 Domluvil [t13] se s Jóabem, [a] synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem, [b] a ti Adónijášovi napomáhali.
8 Ale kněz Sádok, Benajáš, [a] syn Jójadův, prorok [b] Nátan, [c] Šimeí [d] a Reí i Davidovi hrdinové [e] nebyli s Adónijášem.
9 Adónijáš obětoval brav, skot a vykrmené dobytče u Eben-zócheletu, [a] který je blízko Én-rogelu, [b] a pozval [c] všechny své bratry, královské syny, i všechny judské muže, královské otroky.
10 Ale proroka Nátana, Benajáše, hrdiny ani svého bratra Šalomouna nepozval.
11 Nátan řekl Bat-šebě, [a] matce Šalomounově: Slyšelas, že Adónijáš, syn Chagítin, se stal králem? A náš pán David o tom neví!
12 (Nuže, dobře ti radím,) [t14] zachraň život svůj i život svého syna Šalomouna.
13 Jdi, (a až přijdeš) [t15] ke králi Davidovi, řekni mu: Ty jsi přece, můj pane a králi, přísahal své otrokyni slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. Proč se stal králem Adónijáš?
14 A když tam ještě budeš mluvit s králem, přijdu za tebou a potvrdím [t16] tvá slova.
15 Bat-šeba tedy vešla ke králi do pokoje. [t17] (Král velice zestárl a Abíšag Šúnemitská sloužila [a] králi.)
16 Bat-šeba poklekla a klaněla [a] se králi. Král se zeptal: Co (je s tebou?) [t18]
17 Odpověděla mu: Můj pane! Ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn.
18 Ale nyní, pohleď, Adónijáš se stal králem a ty, [t19] můj pane a králi, o tom nevíš!
19 Obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, pozval všechny královské syny, kněze Ebjátara a velitele armády Jóaba, ale tvého otroka Šalomouna nepozval.
20 A nyní, můj pane a králi, oči všech Izraelců jsou upřeny na tebe, abys jim oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm. [t20]
21 Jinak se stane, až můj pán a král ulehne (se svými) [t21] otci, že já a můj syn Šalomoun budeme považováni za hříšníky.
22 Ještě když mluvila s králem, přišel prorok Nátan.
23 Oznámili králi: Je zde prorok Nátan. Přišel před krále a poklonil [a] se před králem tváří k zemi.
24 Nátan se zeptal: Můj pane a králi, ty jsi řekl: Adónijáš bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn?
25 Neboť dnes sestoupil, aby obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královské syny, velitele armády a kněze Ebjátara. A teď jedí a pijí před ním a volají: Ať žije [t22] král Adónijáš!
26 Ale mě, tvého otroka, kněze Sádoka, Benajáše, syna Jójadova, ani tvého otroka Šalomouna nepozval.
27 Stala se tato věc od mého pána a krále, aniž bys (svým otrokům) [t23] oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm?
28 Král David odpověděl: Zavolejte mi Bat-šebu! Přišla před krále a stála před králem.
29 Potom král přísahal: Jakože živ [a] je Hospodin, který vykoupil [b] mou duši z každého soužení,
30 tak jako jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn místo mě, tak dnes učiním.
31 Bat-šeba poklekla s tváří k zemi, klaněla se králi a řekla: Ať žije můj pán a král David navěky.
32 Nato král David řekl: Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova. I přišli před krále.
33 Král jim řekl: Vezměte s sebou otroky svého pána, [t24] mého syna Šalomouna posaďte [t25] na mou mezkyni a přiveďte ho dolů ke Gichónu.
34 Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Nato zatrubte na beraní roh a volejte: Ať žije král Šalomoun!
35 Pak vystupte za ním a on ať jde a usedne na můj trůn, on bude kralovat místo mě. Jej jsem ustanovil, aby byl vévodou [a] nad Izraelem a Judou.
36 Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: Amen. [a] Tak ať promluví [t26] Hospodin, Bůh mého pána a krále.
37 Jako [a] byl Hospodin s mým pánem a králem, tak ať je s Šalomounem a ať vyvýší jeho trůn nad trůn mého pána a krále Davida.
38 Kněz Sádok, prorok Nátan, Benajáš, syn Jójadův, a Keretejci i Peletejci sestoupili, posadili Šalomouna na mezkyni krále Davida a přivedli ho ke Gichónu.
39 Kněz Sádok vzal ze stanu [a] roh s olejem a Šalomouna pomazal. [b] Nato zatroubili na beraní roh a všechen lid volal: Ať žije král Šalomoun!
40 Všechen lid šel vzhůru za ním, lid hrál [t27] na flétny a převelice se radoval, [a] až země jejich halasem pukala. [v28]
41 Uslyšel to Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním a už dojedli. Když Jóab uslyšel zvuk beraního rohu, zeptal se: Proč je (ve městě takový velký halas?) [t29]
42 Ještě když mluvil, přišel Jónatan, [a] syn kněze Ebjátara. Adónijáš řekl: Pojď, vždyť jsi oddaný [t30] muž, jistě přinášíš dobrou zprávu.
43 Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: Kdepak, [t31] náš pán [t19] a král David ustanovil králem Šalomouna.
44 Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana, Benajáše, syna Jójadova, a Keretejce i Peletejce, posadili ho na královu mezkyni
45 a kněz Sádok a prorok Nátan ho pomazali v Gichónu za krále. Pak odtamtud šli radostně [a] vzhůru a celé město se shluklo. [t32] To je ten halas, který jste slyšeli.
46 Šalomoun již usedl na královský trůn.
47 A královi otroci již přišli poblahopřát [t33] našemu pánu [a] a králi Davidovi slovy: Ať Bůh [t34] učiní jméno [t35] Šalomounovo větším nad tvé jméno a vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn. A král se poklonil na své posteli.
48 Král také promluvil takto: (Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele,) [a] že dal dnes (toho, kdo usedl) [t36] na můj trůn, a mé oči to vidí.
49 Nato všichni pozvaní, kteří byli s Adónijášem, vyděšeně [a] vstali a šli každý svou cestou.
50 Adónijáš se bál Šalomouna, vstal, šel a chytil se rohů [v37] oltáře.
51 Šalomounovi bylo oznámeno: Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna a chytil se rohů oltáře se slovy: Ať mi nejprve [t38] král Šalomoun odpřisáhne, [a] že neusmrtí svého otroka mečem.
52 Šalomoun řekl: Jestliže bude oddaný, [t39] nespadne mu ani vlas [a] na zem. Ale jestliže (při něm bude něco zlého,) [t40] zemře.
53 Král Šalomoun poslal, aby ho odvedli od oltáře. Když přišel a poklonil se před králem, Šalomoun mu řekl: Jdi domů.
Jan 14 : 26
26 Ale Zastánce, [a] Duch Svatý, kterého Otec pošle [t9] v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
2. Samuelova 12 : 1 – 31
1 Hospodin poslal k Davidovi Nátana. [a] Přišel k němu a řekl mu: V jednom městě byli dva muži; jeden bohatý a druhý [t1] chudý.
2 Bohatý měl velmi mnoho ovcí [t2] a skotu.
3 Chudý neměl nic než jen jednu malou ovečku, kterou koupil. Živil ji, vyrůstala u něho spolu s jeho syny. Jídala jeho sousto chleba, pila z jeho poháru a spávala v jeho klíně. Měl ji jako dceru.
4 Nějaký pocestný [t3] přišel k bohatému muži, ale tomu bylo líto vzít ze svých ovcí či ze svého skotu a připravit [t4] poutníkovi, [a] který k němu přišel. Tak vzal ovečku chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.
5 David proti tomu muži velice (vzplál hněvem) [a] a řekl Nátanovi: Jakože živ je Hospodin, muž, který to spáchal, je (synem smrti.) [b]
6 A tu ovečku nahradí čtyřnásobně [a] za to, že toto spáchal, a protože neměl soucit. [b]
7 Nátan Davidovi řekl: Ty jsi ten muž! [a] Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal [b] za krále nad Izraelem. Já jsem tě vysvobodil [c] ze Saulovy ruky.
8 Dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána do tvého klína. Dal jsem ti dům izraelský a judský. A kdyby to bylo málo, přidal bych ti to či ono.
9 Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a spáchal jsi (zlo v jeho [t5] očích?) [t6] Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho manželku sis vzal za ženu; zabil jsi ho mečem synů Amónových.
10 Nyní se meč navždy neodvrátí [v7] od tvého domu za to, že jsi mnou pohrdl [a] a vzal sis manželku Chetejce Urijáše, aby byla tvou ženou.
11 Toto praví Hospodin: Hle, já dám povstat proti tobě zlu z tvého domu. [a] Před tvýma očima vezmu tvé ženy [b] a dám je tvému bližnímu. Bude s tvými ženami spát (za denního světla.) [t8]
12 Ty jsi to sice spáchal tajně, já však to učiním před celým Izraelem a (za denního světla.) [t9]
13 David řekl Nátanovi: Zhřešil [a] jsem proti Hospodinu. Nátan Davidovi odpověděl: Hospodin také odňal tvůj hřích, nezemřeš.
14 Ovšem protože (jsi touto věcí tolik znevážil Hospodina,) [t10] syn, který se ti narodí, jistě zemře.
15 Pak Nátan odešel domů. Hospodin postihl [a] dítě, které porodila Urijášova žena Davidovi, takže těžce [b] onemocnělo.
16 David (hledal Boha kvůli tomu chlapci.) [t11] Postil se, [t12] šel, (ulehl a spal) [t13] na zemi. [a]
17 Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, ale nechtěl, ani s nimi nepojedl [a] pokrm.
18 Sedmého dne se stalo, že dítě zemřelo. Davidovi otroci se báli mu oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: Když bylo dítě naživu, přemlouvali jsme ho, a neuposlechl nás. Jak bychom mu mohli říct, že dítě zemřelo? Mohl by učinit něco zlého.
19 David však viděl, že jeho otroci si něco šeptali, a pochopil, [a] že dítě zemřelo. Proto se David svých otroků zeptal: Dítě zemřelo? Odpověděli: Zemřelo.
20 Nato David vstal ze země, umyl se, pomazal se olejem [a] a vyměnil si oděv. Šel do Hospodinova domu a poklonil [b] se. Pak přišel domů, a když požádal, předložili mu pokrm a pojedl.
21 Jeho otroci se ho zeptali: (Co má znamenat to, co) [t14] jsi učinil? Když [t15] bylo dítě naživu, postil ses a plakal, a jakmile dítě zemře, vstaneš a pojíš pokrm.
22 Odpověděl: Když bylo dítě naživu, postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: Kdo ví, [a] snad se nade mnou Hospodin slituje a dítě bude žít.
23 Nyní zemřelo. Nač bych se měl postit? Což ho mohu zase přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.
24 David potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a spal s ní. Porodila syna a pojmenoval [t16] ho Šalomoun. Hospodin si ho zamiloval
25 a vzkázal po proroku Nátanovi, aby ho pojmenoval Jedidjáš, [t17] kvůli Hospodinu.
26 Jóab bojoval proti Rabě synů Amónových a královské město dobyl.
27 Jóab poslal k Davidovi posly se slovy: Bojoval jsem proti Rabě a již jsem dobyl (Vodní město.) [v18]
28 Nyní shromáždi zbytek lidu, utáboř se proti městu a dobuď ho. Jinak dobudu město já a bude nazváno mým jménem.
29 David shromáždil všechen lid a vytáhl k Rabě. Bojoval proti ní a dobyl ji.
30 Korunu (jejich krále) [t19] vzal z jeho hlavy — vážila talent [v20] zlata a byl na ní drahokam — a spočinula na Davidově hlavě. Vynesl z města velmi mnoho kořisti.
31 Lid, který byl v něm, vyvedl a ustanovil, aby pracovali s pilou, železnými špičáky a železnými sekyrami, a přivedl je do cihelny. Tak jednal se všemi městy synů Amónových. David a všechen lid se pak vrátil do Jeruzaléma.
Žalmy 144 : 1
1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála! [a] On učí mou ruku boji [t1] a mé prsty válčit. [t2]
Žalmy 46 : 1
1 Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Na alamót. [v1] Píseň. [t2]
Leave a Reply